Linux (jádro): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
kernel.org používá ssl |
značky: možný spam editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
☃☃The Linux kernel is ubiquitously found on various hardware and is supported by an abundance of both, free and open-source and also proprietary softwareLinuxové jádro (Linux kernel) je v informatice označení pro jádro operačního systému Linux. Patří mezi unixové systémy a je vyvíjeno pod licencí GPLv2 a kompatibilními spolu s výjimkou, která umožňuje jeho používání společně s komerčním software.☃☃ První verzi jádra naprogramoval Linus Torvalds v roce 1991 a dodnes je nejvyšší neformální a respektovanou autoritou jeho vývoje. Linus poskytl zdrojový kód veřejně jako svobodný software a díky tomu se následně k vývoji přidaly tisíce programátorů z celého světa. V letech 2009 a 2010 byl Linux firmou Microsoft považován za důležitého konkurenta.☃☃☃☃Název LinuxNázev Linux původně označoval jen samotné jádro, ale velmi brzy byl název zevšeobecněn a vztažen na celý systém, který se skládá z jádra operačního systému, knihoven, pomocných nástrojů a dalšího aplikačního software a je souhrnně označován jako linuxová distribuce. Distribuce odvozené z Debianu používají název GNU/Linux, se kterým však sám Linus nesouhlasí, protože GNU nemá s vývojem jádra nic společného a GNU nástroje netvoří již dlouho ani významnou část distribuce (přestože právě GNU nástroje byly prvními, které byly v Linuxu použity).☃☃Vývoj jádraJádro bylo původně napsáno pro procesory architektury i386, ale postupně bylo portováno na mnoho dalších platforem. Je skoro celé napsáno v jazyce C, využívá některá rozšíření překladače GCC a obsahuje úseky kódu jazyce symbolických adres (nesprávně assembler) v syntaxi AT☃☃T.Do linuxového jádra přispívá téměř 1000 vývojářů ze 100 různých firem z celého světa. Od roku 2005 se počet vývojářů ztrojnásobil. 70–95 % vývojářů je za svoji práci placeno, čili neplatí mýtus, že je jádro vyvíjeno jen dobrovolníky. Největšími přispěvateli do jádra jsou společnosti Red Hat (11,2 % změn), Novell (8,9 % změn), IBM (8,3 % změn) a následují Oracle, MontaVista a Cisco. Do jádra se denně průměrně doplní 3621 řádků kódu a nová verze vychází zhruba jednou za 2,7 měsíce.☃☃HistorieLinus Torvalds začal vyvíjet jádro Linuxu v roce 1991 jako svůj koníček. Byl tehdy studentem finské univerzity v Helsinkách v oboru informatiky (součástí studia jsou unixové operační systémy). Vlastnil počítač kompatibilní s IBM PC s procesorem i386, který jako první na této počítačové platformě umožňoval naprogramovat skutečný víceúlohový a víceuživatelský operační systém. V této době však neexistoval pro IBM PC volně dostupný unixový operační systém a Linusovi se nechtělo za komerční platit (MINIX, XENIX, SCO Unix). Tyto skutečnosti spolu s faktem, že byl výborný programátor, vedly k zahájení prací na tom, co bylo později označeno jako „Linux“.Mezi důvody pro vznik právě unixového systému patřil fakt, že Unix je systém, který upřednostňuje jednoduchost. Linus byl dále inspirován MINIXem od Andrewa Tanenbauma, který napsal svoji verzi unixového systému jako doprovodný projekt ke své výuce a knihám o operačních systémech. Na rozdíl od něj však Linus nevyužil svůj projekt komerčně, protože preferoval otevřený vývoj (viz open source software).Vývoj Linuxu začal jako emulátor terminálu napsaný v jazyce symbolických adres architektury IA-32 (tj. i386 a novější) a v programovacím jazyce C, který mohl být po překladu do binární podoby a nabootován z diskety, takže mohl běžet mimo původní operační systém. V emulátoru terminálu běžela dvě vlákna: jedno pro odesílání znaků na sériový port a druhé pro příjem. Když pak chtěl Linus číst nebo zapisovat data na disk, rozšířil tento terminál, který uměl přepínat úlohy, o ovladač souborového systému. Terminál se pak pomalu začal rozvíjet v unixové jádro operačního systému (kompatibilní se standardem POSIX).První verze linuxového jádra (0.01) byla na Internetu zveřejněna 17. září 1991.☃☃☃☃ Linus Torvalds k němu do usenetové skupiny comp.os.minix napsal:☃☃V jádře 0.01 byla zahrnuta dostatečná infrastruktura pro spuštění unixového shellu bash. Původně bylo pro nastavení, kompilaci a instalaci Linuxu potřeba použít funkční systém MINIX. Též pro jeho zavaděč musel být použit jiný operační systém, ale brzy vznikly nezávislé zavaděče, z nichž nejznámější bylo LILO.K Linusově překvapení byl o jeho nedokonalý systém velký zájem a záhy začal dostávat e-mailem další podněty, opravy a zdrojové kódy. Linus jádro dále vyvíjel a zároveň začal příspěvky ostatních do svého jádra začleňoval a upravené zdrojové kódy obratem zveřejňovat (další verze byla zveřejněna již v říjnu). Od té doby se na vývoji podílely tisíce vývojářů z celého světa. Model vývoje linuxového jádra a podobného softwaru byl později výstižně popsán v eseji Katedrála a tržiště (☃☃ ☃☃) od Erica S. Raymonda.Již velmi brzo předběhl Linux ve vývoji svůj vzor – MINIX. Zejména v počátcích byl při vývoji využíván Projekt GNU, který se již delší dobu zabýval myšlenkou vývoje volně dostupného unixového systému, avšak vlastní jádro operačního systému neměl. Z projektu GNU hned počátku Linux využil výše zmíněný GNU bash a další nástroje (základní unixové nástroje používané na příkazovém řádku, kompilátor GCC, později též GNU C Library a další). Sám Linux však nikdy nebyl součástí GNU, i když samotné jádro používá licenci GPLv2, která též pochází od GNU.Linus je dodnes hlavou vývoje jádra, které je zveřejňováno na serveru kernel.org.☃☃ Sám vydává nové verze, přičemž některé starší verze jsou udržovány jinými lidmi. Kromě něj na vývoji spolupracují tisíce programátorů z celého světa.☃☃ Již delší dobu se dá říct, že vývoj jádra je z velké části placen firmami, jako je Red Hat, Intel, IBM a další.☃☃Název LinuxLinus Torvalds chtěl svůj systém pojmenovat Freax, slovo vzniklé zkombinováním anglického slova freak (případně free) a písmene x jako odkazu na Unix, protože Linux se mu zdálo příliš sebestředné. Když později své soubory nahrál na FTP server (ftp.funet.fi), administrátor serveru Ari Lemmke adresář se soubory nazval Linux, jelikož se mu jméno Freax nelíbilo.☃☃Časová osaduben 1991 – tehdy 21letý Linus Torvalds začíná pracovat na jednoduchých funkcích operačního systému0.0.1 – září 1991 (10 239 řádek kódu)0.11 – prosinec 1991 – první verze, pod kterou lze zkompilovat Linux 0.110.95 – březen 1992 – první verze schopná spuštění X Window System1.0.0 – 14. března 1994 (176 250 řádek kódu)1.2.0 – 7. března 1995 (310 950 řádek kódu)2.0.0 – 9. června 1996 (777 956 řádek kódu)2.2.0 – 25. ledna 1999 (1 800 847 řádek kódu)2.4.0 – 4. ledna 2001 (3 377 902 řádek kódu)2.6.0 – 17. prosince 2003 (5 929 913 řádek kódu)2.6.16.11 – 24. dubna 2006 (6 981 110 řádek kódu)2.6.21 – 25. dubna 2007 (7 522 286 řádek kódu)2.6.25 – 16. dubna 2008 (9 232 484 řádek kódu)2.6.32 – 3. prosince 2009 (12 606 910 řádek kódu☃☃, podporováno do poloviny 2014) 2.6.39 - 19. května 2011 (poslední jádro ze série verze 23.0 - 22. července 2011 (podporováno
{{Infobox - software
| jméno = Linux
Řádek 15 ⟶ 16:
| velikost loga = 150px
}}
do ří 2013)VerzeČíslování verzíVerze jádra jsou (až na níže uvedenou výjimku) značeny trojicí číslic oddělenými tečkami např. 2.0.10, 2.2.23, 2.4.31 a z poslední řady 2.6.1. První dvě čísla označují tzv. vývojovou řadu neboli větev (2.0.x, 2.5.x, 2.6.x). Řady se sudým druhým číslem jsou stabilní, ostatní jsou nestabilní. Nestabilní řady přecházejí ve stabilní, které se vyvíjí paralelně. Například řada 2.3 přešla v 2.4, řada 2.5 přešla v 2.6 (ale 2.4 se stále vyvíjí). Některé vlastnosti z novějších řad se přenášejí i do starších – tomu se říká backport.Mezi každou změnou číslice za druhou tečkou ve verzi přichází na řadu kandidáti novější verze.Vezmeme-li v úvahu jádro 2.6.16, následníkem je 2.6.17. Jeho finálnímu uvolnění předchází vystavení balíků v kandidátské verzi 2.6.17-rc1, -rc2 atd. většinou v týdenních intervalech. Až poté, co se vývoj dostatečně ustabilní (v posledních -rc je změn méně a většinou jen záplatového typu), uvolní se finální verze, ve zmíněném případě to bude 2.6.17.V nedávné době doznalo číslování drobných změn. Řada 2.6 je nyní vydávána s dalším (čtvrtým) podčíslem. Po uvolnění finální verze (2.6.17) se začne vyvíjet 2.6.18-rc1, -rc2 atd. Pokud se během vývoje objeví opravy kritických nebo bezpečnostních chyb, jsou zařazeny do podverze poslední stabilní verze (2.6.17.1, 2.6.17.2 atd.). Vývojové -rc verze totiž obsahují nové neotestované vlastnosti a proto většina uživatelů používá stabilní verze. Tyto opravné verze umožní uživateli mít stabilní jádro s posledními bezpečnostními bugfixy (opravami bugů).Nemůžeme opomenout jádra vydávaná různými osobami. Přípona tvořená ze znaků jména, přezdívky či zkratky účelu je obvykle připojovaná na konec verze. Chceme-li použít real-time jádro, získáme aplikovatelný kód, který přidá do názvu -rt. Vývojáři nezřídka kdy používají jádro Andrew Mortona s příponou -mm, svého času bylo populární i -ac Alana Coxe.ÚdržbaLinus Torvalds dohlíží pouze na změny týkající se poslední verze jádra. Správu starších verzí svěřil do rukou jiným programátorům:Stabilní řada jádraSprávce2.0David Weinehall2.2Marc-Christian Petersen (původně Alan Cox)2.4Willy Tarreau (původně Marcelo Tosatti)2.6Andrew Morton, Linus Torvalds3.0Greg Kroah-Hartman3.2ArchitekturaLinuxové jádro je koncipováno jako jednolitá část kódu s podporou načítání externích modulů. Toho se využívá ke zvýšení stability, urychlení běhu jádra, zmenšení velikosti samotného jádra a zmenšení paměťových nároků.Linuxové jádro obsahuje podporu opravdového multitaskingu (umožňuje provozovat více úloh/aplikací zároveň), virtuální paměti, správy paměti (správa paměti řízená jádrem, nikoli aplikacemi), sdílených knihoven, modulů, sdílených copy-on-write spustitelných souborů a nezávislých síťových vrstev podporujících mimo jiné síťové protokoly IPv4 a IPv6.V současné době je Linux modulárním monolitickým jádrem. Ovladače zařízení typicky běží v ring 0 s plným přístupem k hardwaru, avšak některé se nacházejí v uživatelském prostoru. Na rozdíl od standardních monolitických jader lze ovladače zařízení jednoduše konfigurovat jako moduly a za běhu je zavádět či odstraňovat. Rovněž na rozdíl od typických monolitických jader lze na moduly za určitých podmínek uplatňovat preemptivní multitasking. Tato vlastnost byla přidána za účelem lepšího řízení hardwarových přerušení a pro zlepšení podpory symetrického multiprocessingu. Preemptivnost navíc snižuje latenci, a tak zkracuje dobu odezvy (reakce), což je důležité v real-time aplikacích a desktopových nasazeních.Fakt, že Linux není mikrojádro, byl známým tématem flame waru mezi Linusem Torvaldsem a Andy Tanenbaumem v diskusní skupině comp.os.minix v roce 1992.☃☃☃☃Programovací jazykyV současné době je z těch vyšších podporován pouze jazyk C. Existují však rozšíření umožňující programování součástí v jazyce C++. Tato skutečnost byla mnohokrát diskutována, nicméně s výsledkem takovým, že nelze podporu C++ v nativním jádře Linuxu očekávat ani v budoucnu.Platformně závislé úseky vyžadovaly komunikaci s hardware na nižší úrovni, proto v podstromu architektur lehce narazíme na kód psaný základním strojovým jazykem – assemblerem.PřenositelnostLinux momentálně dokáže běžet na následujících počítačových platformách:aarch64 (64-bitové procesory ARM)amd64 (x86-64)PC s procesory Intel s instrukční sadou EM64T (rodina Core2 a novější, některé modely Pentium 4)PC s procesory a APU firmy AMD s instrukční sadou amd64 (Athlon64 a novější)PC s procesory VIA NanoARMAcorn: Archimedes, A5000 a série RiscPCStrongARM, Intel XScale apod.Hewlett Packard iPAQNintendo DS (projekt DS Linux)Apple iPod (IPodLinux projekt iPodLinux)Atmel AVR32Axis Communications CRISFujitsuFR-VHewlett Packard AlphaHewlett Packard PA-RISCHitachi: SuperH (SEGA Dreamcast), H8/300IBM S/390 (31bitové)IBM zSeries a System z9 mainframe (64bitové)Intel 80386 a vyšší (i386): IBM PC a kompatibilní s procesory:80386, 80486, a variantami od AMD, Cyrix, Texas Instruments a IBMcelá série PentiumAMD 5x86, K5, K6, Athlon (všechny 32bitové verze), DuronCyrix 5x86, 6x86 (M1), 6x86MX a série MediaGX (National/AMD Geode)VIA Technologies VIA C3 a novějšípodpora pro procesory Intel 8086, 8088, 80186, 80188 a 80286 je ve vývoji (viz projekt ELKS)Microsoft Xbox (procesor Pentium III) (viz Xbox Linux)SGI Visual Workstation (procesor Pentium II/III s čipsetem SGI)Intel IA-64 (procesory rodiny Itanium)MIPSSilicon Graphics, Inc.Cobalt Qube, Cobalt RaqSony PlayStation 2 (viz PS2 Linux)Sony "Net Work Station" založené na architektuře MIPSDECstationzařízení PDA s procesory MIPSněkteré dalšíMotorola 68020 a vyšší:novější Amigy: A1200, A2500, A3000, A4000Apple Macintosh II, LC, Quadra, Centris a raná série Performastanice Sun Microsystems série 3 (experimentální, používá Sun-3 MMU)stroje nezaložené na Sun 68020 vyžadují PMMU Motorola 68851NEC v850eRenesas M32RPowerPC a IBM POWER:většina novějších počítačů Apple (všechny Power Macintoshe používající PCI, omezená podpora pro starší NuBus Power Mac)klony PCI Power Mac pod značkami Power Computing, UMAX a MotorolaAmigas upgradované „Power-UP“ kartou (jako Blizzard nebo CyberStorm)systémy IBM RS/6000, iSeries a pSeriesdeskyPegasos I a IIherní konzole Sony PS3 (viz Yellow Dog linux)některé embedded PowerPC platformySPARC a UltraSparc: Sun série 4, pracovní stanice a servery SPARCstation/SPARCserver, Ultra, Blade a Fire, stejně jako kolny od výrobce Tatung a dalšíKompletní seznam portů naleznete na Linux Ports.LicencováníJádro samotné je poskytování pod licencí GPL verze 2. Některé části mohou být pod licencí GPL v2 a novější (označováno jen jako "GPL"), případně i pod dalšími svobodnými licencemi.Moduly (ovladače) mohou být tvořeny pod záštitou jedné z hned několika licencí: GPL, GPL v2, GPL s dalšími právy, duální BSD/GPL, duální MPL/GPL a konečně proprietární. Moduly s proprietární licencí jsou ale problematické – nelze je šířit v jednom celku s jádrem, vývojáři jádra se k nim většinou staví odmítavě a v některých případech mohou být nelegální (záleží na způsobu implementace).☃☃MaskotMaskotem Linuxu je tučňák jménem Tux vytvořený Larry Ewingem v roce 1996. Existuje mnoho variant Tuxe, některé ve 3D. Maskotem je právě tučňák, protože Linus Torvalds podle svých slov „má rád tučňáky, toť vše.“ Jméno Tux prý znamená Torvaldsův UniX a už mu to zůstalo.☃☃Kernel panicV prostředí OS Linux je „panic“ systémová chyba vyvolaná jádrem, která na rozdíl od chyb vyvolaných uživatelskými programy nevyhnutelně vede k zastavení práce počítače. Tento stav je možné vyvolat zavoláním funkce panic z hlavičkového souboru sys/system.h. Většinou je však vyvolán neošetřenou procesorovou výjimkou, jako například odkazováním se do neplatné části paměti. Tyto neošetřené výjimky jsou často důsledkem chyby v kódu jádra, případně ale také mohou indikovat hardwarové selhání, například paměti RAM nebo chyb v aritmetických funkcích procesoru.Literatura☃☃Reference☃☃Externí odkazyhttp://www.linuxexpres.cz/praxe/vyvoj-jadra – popis vývoje jádra (17 dílů)http://www.abclinuxu.cz/clanky/jaderne-noviny – Jaderné noviny (překlad seriálu Kernel Traffic a článků ze stránek http://LWN.net a http://KernelTrap.org)http://www.linux-faqs.org – český popis nastavení linuxového jádra při překladuhttp://www.kernelnewbies.org/LinuxChanges – srozumitelný popis změn (anglicky)https://www.kernel.org – hlavní server se zdrojovými kódy linuxového jádra (anglicky)http://www.makelinux.net/kernel_map – interaktivní mapa linuxového jádra (anglicky)☃☃☃☃↵
'''☃☃The Linux kernel is ubiquitously found on various hardware and is supported by an abundance of both, free and open-source and also proprietary softwareLinuxové jádro (Linux kernel) je v informatice označení pro jádro operačního systému Linux. Patří mezi unixové systémy a je vyvíjeno pod licencí GPLv2 a kompatibilními spolu s výjimkou, která umožňuje jeho používání společně s komerčním software.☃☃ První verzi jádra naprogramoval Linus Torvalds v roce 1991 a dodnes je nejvyšší neformální a respektovanou autoritou jeho vývoje. Linus poskytl zdrojový kód veřejně jako svobodný software a díky tomu se následně k vývoji přidaly tisíce programátorů z celého světa. V letech 2009 a 2010 byl Linux firmou Microsoft považován za důležitého konkurenta.☃☃☃☃Název LinuxNázev Linux původně označoval jen samotné jádro, ale velmi brzy byl název zevšeobecněn a vztažen na celý systém, který se skládá z jádra operačního systému, knihoven, pomocných nástrojů a dalšího aplikačního software a je souhrnně označován jako linuxová distribuce. Distribuce odvozené z Debianu používají název GNU/Linux, se kterým však sám Linus nesouhlasí, protože GNU nemá s vývojem jádra nic společného a GNU nástroje netvoří již dlouho ani významnou část distribuce (přestože právě GNU nástroje byly prvními, které byly v Linuxu použity).☃☃Vývoj jádraJádro bylo původně napsáno pro procesory architektury i386, ale postupně bylo portováno na mnoho dalších platforem. Je skoro celé napsáno v jazyce C, využívá některá rozšíření překladače GCC a obsahuje úseky kódu jazyce symbolických adres (nesprávně assembler) v syntaxi AT☃☃T.Do linuxového jádra přispívá téměř 1000 vývojářů ze 100 různých firem z celého světa. Od roku 2005 se počet vývojářů ztrojnásobil. 70–95 % vývojářů je za svoji práci placeno, čili neplatí mýtus, že je jádro vyvíjeno jen dobrovolníky. Největšími přispěvateli do jádra jsou společnosti Red Hat (11,2 % změn), Novell (8,9 % změn), IBM (8,3 % změn) a následují Oracle, MontaVista a Cisco. Do jádra se denně průměrně doplní 3621 řádků kódu a nová verze vychází zhruba jednou za 2,7 měsíce.☃☃HistorieLinus Torvalds začal vyvíjet jádro Linuxu v roce 1991 jako svůj koníček. Byl tehdy studentem finské univerzity v Helsinkách v oboru informatiky (součástí studia jsou unixové operační systémy). Vlastnil počítač kompatibilní s IBM PC s procesorem i386, který jako první na této počítačové platformě umožňoval naprogramovat skutečný víceúlohový a víceuživatelský operační systém. V této době však neexistoval pro IBM PC volně dostupný unixový operační systém a Linusovi se nechtělo za komerční platit (MINIX, XENIX, SCO Unix). Tyto skutečnosti spolu s faktem, že byl výborný programátor, vedly k zahájení prací na tom, co bylo později označeno jako „Linux“.Mezi důvody pro vznik právě unixového systému patřil fakt, že Unix je systém, který upřednostňuje jednoduchost. Linus byl dále inspirován MINIXem od Andrewa Tanenbauma, který napsal svoji verzi unixového systému jako doprovodný projekt ke své výuce a knihám o operačních systémech. Na rozdíl od něj však Linus nevyužil svůj projekt komerčně, protože preferoval otevřený vývoj (viz open source software).Vývoj Linuxu začal jako emulátor terminálu napsaný v jazyce symbolických adres architektury IA-32 (tj. i386 a novější) a v programovacím jazyce C, který mohl být po překladu do binární podoby a nabootován z diskety, takže mohl běžet mimo původní operační systém. V emulátoru terminálu běžela dvě vlákna: jedno pro odesílání znaků na sériový port a druhé pro příjem. Když pak chtěl Linus číst nebo zapisovat data na disk, rozšířil tento terminál, který uměl přepínat úlohy, o ovladač souborového systému. Terminál se pak pomalu začal rozvíjet v unixové jádro operačního systému (kompatibilní se standardem POSIX).První verze linuxového jádra (0.01) byla na Internetu zveřejněna 17. září 1991.☃☃☃☃ Linus Torvalds k němu do usenetové skupiny comp.os.minix napsal:☃☃V jádře 0.01 byla zahrnuta dostatečná infrastruktura pro spuštění unixového shellu bash. Původně bylo pro nastavení, kompilaci a instalaci Linuxu potřeba použít funkční systém MINIX. Též pro jeho zavaděč musel být použit jiný operační systém, ale brzy vznikly nezávislé zavaděče, z nichž nejznámější bylo LILO.K Linusově překvapení byl o jeho nedokonalý systém velký zájem a záhy začal dostávat e-mailem další podněty, opravy a zdrojové kódy. Linus jádro dále vyvíjel a zároveň začal příspěvky ostatních do svého jádra začleňoval a upravené zdrojové kódy obratem zveřejňovat (další verze byla zveřejněna již v říjnu). Od té doby se na vývoji podílely tisíce vývojářů z celého světa. Model vývoje linuxového jádra a podobného softwaru byl později výstižně popsán v eseji Katedrála a tržiště (☃☃ ☃☃) od Erica S. Raymonda.Již velmi brzo předběhl Linux ve vývoji svůj vzor – MINIX. Zejména v počátcích byl při vývoji využíván Projekt GNU, který se již delší dobu zabýval myšlenkou vývoje volně dostupného unixového systému, avšak vlastní jádro operačního systému neměl. Z projektu GNU hned počátku Linux využil výše zmíněný GNU bash a další nástroje (základní unixové nástroje používané na příkazovém řádku, kompilátor GCC, později též GNU C Library a další). Sám Linux však nikdy nebyl součástí GNU, i když samotné jádro používá licenci GPLv2, která též pochází od GNU.Linus je dodnes hlavou vývoje jádra, které je zveřejňováno na serveru kernel.org.☃☃ Sám vydává nové verze, přičemž některé starší verze jsou udržovány jinými lidmi. Kromě něj na vývoji spolupracují tisíce programátorů z celého světa.☃☃ Již delší dobu se dá říct, že vývoj jádra je z velké části placen firmami, jako je Red Hat, Intel, IBM a další.☃☃Název LinuxLinus Torvalds chtěl svůj systém pojmenovat Freax, slovo vzniklé zkombinováním anglického slova freak (případně free) a písmene x jako odkazu na Unix, protože Linux se mu zdálo příliš sebestředné. Když později své soubory nahrál na FTP server (ftp.funet.fi), administrátor serveru Ari Lemmke adresář se soubory nazval Linux, jelikož se mu jméno Freax nelíbilo.☃☃Časová osaduben 1991 – tehdy 21letý Linus Torvalds začíná pracovat na jednoduchých funkcích operačního systému0.0.1 – září 1991 (10 239 řádek kódu)0.11 – prosinec 1991 – první verze, pod kterou lze zkompilovat Linux 0.110.95 – březen 1992 – první verze schopná spuštění X Window System1.0.0 – 14. března 1994 (176 250 řádek kódu)1.2.0 – 7. března 1995 (310 950 řádek kódu)2.0.0 – 9. června 1996 (777 956 řádek kódu)2.2.0 – 25. ledna 1999 (1 800 847 řádek kódu)2.4.0 – 4. ledna 2001 (3 377 902 řádek kódu)2.6.0 – 17. prosince 2003 (5 929 913 řádek kódu)2.6.16.11 – 24. dubna 2006 (6 981 110 řádek kódu)2.6.21 – 25. dubna 2007 (7 522 286 řádek kódu)2.6.25 – 16. dubna 2008 (9 232 484 řádek kódu)2.6.32 – 3. prosince 2009 (12 606 910 řádek kódu☃☃, podporováno do poloviny 2014) 2.6.39 - 19. května 2011 (poslední jádro ze série verze 23.0 - 22. července 2011 (podporováno do září 2013)VerzeČíslování verzíVerze jádra jsou (až na níže uvedenou výjimku) značeny trojicí číslic oddělenými tečkami např. 2.0.10, 2.2.23, 2.4.31 a z poslední řady 2.6.1. První dvě čísla označují tzv. vývojovou řadu neboli větev (2.0.x, 2.5.x, 2.6.x). Řady se sudým druhým číslem jsou stabilní, ostatní jsou nestabilní. Nestabilní řady přecházejí ve stabilní, které se vyvíjí paralelně. Například řada 2.3 přešla v 2.4, řada 2.5 přešla v 2.6 (ale 2.4 se stále vyvíjí). Některé vlastnosti z novějších řad se přenášejí i do starších – tomu se říká backport.Mezi každou změnou číslice za druhou tečkou ve verzi přichází na řadu kandidáti novější verze.Vezmeme-li v úvahu jádro 2.6.16, následníkem je 2.6.17. Jeho finálnímu uvolnění předchází vystavení balíků v kandidátské verzi 2.6.17-rc1, -rc2 atd. většinou v týdenních intervalech. Až poté, co se vývoj dostatečně ustabilní (v posledních -rc je změn méně a většinou jen záplatového typu), uvolní se finální verze, ve zmíněném případě to bude 2.6.17.V nedávné době doznalo číslování drobných změn. Řada 2.6 je nyní vydávána s dalším (čtvrtým) podčíslem. Po uvolnění finální verze (2.6.17) se začne vyvíjet 2.6.18-rc1, -rc2 atd. Pokud se během vývoje objeví opravy kritických nebo bezpečnostních chyb, jsou zařazeny do podverze poslední stabilní verze (2.6.17.1, 2.6.17.2 atd.). Vývojové -rc verze totiž obsahují nové neotestované vlastnosti a proto většina uživatelů používá stabilní verze. Tyto opravné verze umožní uživateli mít stabilní jádro s posledními bezpečnostními bugfixy (opravami bugů).Nemůžeme opomenout jádra vydávaná různými osobami. Přípona tvořená ze znaků jména, přezdívky či zkratky účelu je obvykle připojovaná na konec verze. Chceme-li použít real-time jádro, získáme aplikovatelný kód, který přidá do názvu -rt. Vývojáři nezřídka kdy používají jádro Andrew Mortona s příponou -mm, svého času bylo populární i -ac Alana Coxe.ÚdržbaLinus Torvalds dohlíží pouze na změny týkající se poslední verze jádra. Správu starších verzí svěřil do rukou jiným programátorům:Stabilní řada jádraSprávce2.0David Weinehall2.2Marc-Christian Petersen (původně Alan Cox)2.4Willy Tarreau (původně Marcelo Tosatti)2.6Andrew Morton, Linus Torvalds3.0Greg Kroah-Hartman3.2ArchitekturaLinuxové jádro je koncipováno jako jednolitá část kódu s podporou načítání externích modulů. Toho se využívá ke zvýšení stability, urychlení běhu jádra, zmenšení velikosti samotného jádra a zmenšení paměťových nároků.Linuxové jádro obsahuje podporu opravdového multitaskingu (umožňuje provozovat více úloh/aplikací zároveň), virtuální paměti, správy paměti (správa paměti řízená jádrem, nikoli aplikacemi), sdílených knihoven, modulů, sdílených copy-on-write spustitelných souborů a nezávislých síťových vrstev podporujících mimo jiné síťové protokoly IPv4 a IPv6.V současné době je Linux modulárním monolitickým jádrem. Ovladače zařízení typicky běží v ring 0 s plným přístupem k hardwaru, avšak některé se nacházejí v uživatelském prostoru. Na rozdíl od standardních monolitických jader lze ovladače zařízení jednoduše konfigurovat jako moduly a za běhu je zavádět či odstraňovat. Rovněž na rozdíl od typických monolitických jader lze na moduly za určitých podmínek uplatňovat preemptivní multitasking. Tato vlastnost byla přidána za účelem lepšího řízení hardwarových přerušení a pro zlepšení podpory symetrického multiprocessingu. Preemptivnost navíc snižuje latenci, a tak zkracuje dobu odezvy (reakce), což je důležité v real-time aplikacích a desktopových nasazeních.Fakt, že Linux není mikrojádro, byl známým tématem flame waru mezi Linusem Torvaldsem a Andy Tanenbaumem v diskusní skupině comp.os.minix v roce 1992.☃☃☃☃Programovací jazykyV současné době je z těch vyšších podporován pouze jazyk C. Existují však rozšíření umožňující programování součástí v jazyce C++. Tato skutečnost byla mnohokrát diskutována, nicméně s výsledkem takovým, že nelze podporu C++ v nativním jádře Linuxu očekávat ani v budoucnu.Platformně závislé úseky vyžadovaly komunikaci s hardware na nižší úrovni, proto v podstromu architektur lehce narazíme na kód psaný základním strojovým jazykem – assemblerem.PřenositelnostLinux momentálně dokáže běžet na následujících počítačových platformách:aarch64 (64-bitové procesory ARM)amd64 (x86-64)PC s procesory Intel s instrukční sadou EM64T (rodina Core2 a novější, některé modely Pentium 4)PC s procesory a APU firmy AMD s instrukční sadou amd64 (Athlon64 a novější)PC s procesory VIA NanoARMAcorn: Archimedes, A5000 a série RiscPCStrongARM, Intel XScale apod.Hewlett Packard iPAQNintendo DS (projekt DS Linux)Apple iPod (IPodLinux projekt iPodLinux)Atmel AVR32Axis Communications CRISFujitsuFR-VHewlett Packard AlphaHewlett Packard PA-RISCHitachi: SuperH (SEGA Dreamcast), H8/300IBM S/390 (31bitové)IBM zSeries a System z9 mainframe (64bitové)Intel 80386 a vyšší (i386): IBM PC a kompatibilní s procesory:80386, 80486, a variantami od AMD, Cyrix, Texas Instruments a IBMcelá série PentiumAMD 5x86, K5, K6, Athlon (všechny 32bitové verze), DuronCyrix 5x86, 6x86 (M1), 6x86MX a série MediaGX (National/AMD Geode)VIA Technologies VIA C3 a novějšípodpora pro procesory Intel 8086, 8088, 80186, 80188 a 80286 je ve vývoji (viz projekt ELKS)Microsoft Xbox (procesor Pentium III) (viz Xbox Linux)SGI Visual Workstation (procesor Pentium II/III s čipsetem SGI)Intel IA-64 (procesory rodiny Itanium)MIPSSilicon Graphics, Inc.Cobalt Qube, Cobalt RaqSony PlayStation 2 (viz PS2 Linux)Sony "Net Work Station" založené na architektuře MIPSDECstationzařízení PDA s procesory MIPSněkteré dalšíMotorola 68020 a vyšší:novější Amigy: A1200, A2500, A3000, A4000Apple Macintosh II, LC, Quadra, Centris a raná série Performastanice Sun Microsystems série 3 (experimentální, používá Sun-3 MMU)stroje nezaložené na Sun 68020 vyžadují PMMU Motorola 68851NEC v850eRenesas M32RPowerPC a IBM POWER:většina novějších počítačů Apple (všechny Power Macintoshe používající PCI, omezená podpora pro starší NuBus Power Mac)klony PCI Power Mac pod značkami Power Computing, UMAX a MotorolaAmigas upgradované „Power-UP“ kartou (jako Blizzard nebo CyberStorm)systémy IBM RS/6000, iSeries a pSeriesdeskyPegasos I a IIherní konzole Sony PS3 (viz Yellow Dog linux)některé embedded PowerPC platformySPARC a UltraSparc: Sun série 4, pracovní stanice a servery SPARCstation/SPARCserver, Ultra, Blade a Fire, stejně jako kolny od výrobce Tatung a dalšíKompletní seznam portů naleznete na Linux Ports.LicencováníJádro samotné je poskytování pod licencí GPL verze 2. Některé části mohou být pod licencí GPL v2 a novější (označováno jen jako "GPL"), případně i pod dalšími svobodnými licencemi.Moduly (ovladače) mohou být tvořeny pod záštitou jedné z hned několika licencí: GPL, GPL v2, GPL s dalšími právy, duální BSD/GPL, duální MPL/GPL a konečně proprietární. Moduly s proprietární licencí jsou ale problematické – nelze je šířit v jednom celku s jádrem, vývojáři jádra se k nim většinou staví odmítavě a v některých případech mohou být nelegální (záleží na způsobu implementace).☃☃MaskotMaskotem Linuxu je tučňák jménem Tux vytvořený Larry Ewingem v roce 1996. Existuje mnoho variant Tuxe, některé ve 3D. Maskotem je právě tučňák, protože Linus Torvalds podle svých slov „má rád tučňáky, toť vše.“ Jméno Tux prý znamená Torvaldsův UniX a už mu to zůstalo.☃☃Kernel panicV prostředí OS Linux je „panic“ systémová chyba vyvolaná jádrem, která na rozdíl od chyb vyvolaných uživatelskými programy nevyhnutelně vede k zastavení práce počítače. Tento stav je možné vyvolat zavoláním funkce panic z hlavičkového souboru sys/system.h. Většinou je však vyvolán neošetřenou procesorovou výjimkou, jako například odkazováním se do neplatné části paměti. Tyto neošetřené výjimky jsou často důsledkem chyby v kódu jádra, případně ale také mohou indikovat hardwarové selhání, například paměti RAM nebo chyb v aritmetických funkcích procesoru.Literatura☃☃Reference☃☃Externí odkazyhttp://www.linuxexpres.cz/praxe/vyvoj-jadra – popis vývoje jádra (17 dílů)http://www.abclinuxu.cz/clanky/jaderne-noviny – Jaderné noviny (překlad seriálu Kernel Traffic a článků ze stránek http://LWN.net a http://KernelTrap.org)http://www.linux-faqs.org – český popis nastavení linuxového jádra při překladuhttp://www.kernelnewbies.org/LinuxChanges – srozumitelný popis změn (anglicky)https://www.kernel.org – hlavní server se zdrojovými kódy linuxového jádra (anglicky)http://www.makelinux.net/kernel_map – interaktivní mapa linuxového jádra (anglicky)☃☃☃☃↵'''
[[Soubor:Linux kernel ubiquity.svg|thumb|300px|The '''Linux kernel''' is ubiquitously found on various hardware and is supported by an abundance of both, free and open-source and also proprietary software]]
'''Linuxové jádro''' ('''Linux kernel''') je v [[Informatika (počítačová věda)|informatice]] označení pro [[Kernel|jádro]] [[Operační systém|operačního systému]] [[Linux]]. Patří mezi [[UN*X|unixové]] systémy a je vyvíjeno pod licencí [[GNU General Public License|GPLv2]] a kompatibilními spolu s výjimkou, která umožňuje jeho používání společně s komerčním [[software]].<ref>
== Název Linux ==
Řádek 43 ⟶ 37:
Jádro bylo původně napsáno pro [[procesor]]y architektury [[IA-32|i386]], ale postupně bylo portováno na mnoho dalších platforem. Je skoro celé napsáno v [[C (programovací jazyk)|jazyce C]], využívá některá rozšíření [[překladač]]e [[GCC]] a obsahuje úseky kódu [[Jazyk symbolických adres|jazyce symbolických adres]] (nesprávně ''assembler'') v [[syntax]]i AT&T.
Do linuxového jádra přispívá téměř 1000 vývojářů ze 100 různých firem z celého světa. Od roku 2005 se počet vývojářů ztrojnásobil. 70–95 % vývojářů je za svoji práci placeno, čili neplatí mýtus, že je jádro vyvíjeno jen dobrovolníky. Největšími přispěvateli do jádra jsou společnosti Red Hat (11,2 % změn), Novell (8,9 % změn), IBM (8,3 % změn) a následují [[Oracle]], [[MontaVista]] a [[Cisco]]. Do jádra se denně průměrně doplní 3621 řádků kódu a nová verze vychází zhruba jednou za 2,7 měsíce.<ref>
=== Historie ===
Řádek 64 ⟶ 46:
Vývoj Linuxu začal jako [[emulátor terminálu]] napsaný v [[Jazyk symbolických adres|jazyce symbolických adres]] architektury [[IA-32]] (tj. i386 a novější) a v [[C (programovací jazyk)|programovacím jazyce C]], který mohl být po [[Překladač|překladu]] do binární podoby a [[Bootování|nabootován]] z [[Disketa|diskety]], takže mohl běžet mimo původní operační systém. V emulátoru terminálu běžela dvě [[vlákno (program)|vlákna]]: jedno pro odesílání znaků na sériový port a druhé pro příjem. Když pak chtěl Linus číst nebo zapisovat data na disk, rozšířil tento terminál, který uměl přepínat úlohy, o ovladač [[souborový systém|souborového systému]]. Terminál se pak pomalu začal rozvíjet v unixové jádro operačního systému (kompatibilní se standardem [[POSIX]]).
První verze linuxového jádra (0.01) byla na [[Internet]]u zveřejněna [[17. září]] [[1991]].<ref>
{{citát|Pracuji na (svobodném) operačním systému (jako koníček, nebude to velké a profesionální jako gnu) pro klony 386(486) AT.|Linus Torvalds}}
Řádek 74 ⟶ 56:
Již velmi brzo předběhl Linux ve vývoji svůj vzor – MINIX. Zejména v počátcích byl při vývoji využíván [[Projekt GNU]], který se již delší dobu zabýval myšlenkou vývoje volně dostupného unixového systému, avšak vlastní jádro operačního systému neměl. Z projektu GNU hned počátku Linux využil výše zmíněný GNU bash a další nástroje ([[Seznam unixových utilit|základní unixové nástroje]] používané na [[Příkazový řádek|příkazovém řádku]], kompilátor [[GCC]], později též [[GNU C Library]] a další). Sám Linux však nikdy nebyl součástí GNU, i když samotné jádro používá licenci [[GNU General Public License|GPLv2]], která též pochází od GNU.
Linus je dodnes hlavou vývoje jádra, které je zveřejňováno na serveru [[kernel.org]].<ref>
=== Název Linux ===
Linus Torvalds chtěl svůj systém pojmenovat ''Freax'', slovo vzniklé zkombinováním [[Angličtina|anglického]] slova ''freak'' (případně ''free'') a písmene ''x'' jako odkazu na [[Unix]], protože ''Linux'' se mu zdálo příliš sebestředné. Když později své soubory nahrál na [[File Transfer Protocol|FTP]] [[server]] ([ftp://ftp.funet.fi ftp.funet.fi]), administrátor serveru Ari Lemmke [[Adresář (informatika)|adresář]] se soubory nazval ''Linux'', jelikož se mu jméno ''Freax'' nelíbilo.<ref name="glyn1">
=== Časová osa ===
Řádek 102 ⟶ 75:
* 2.6.21 – [[25. duben|25. dubna]] [[2007]] (7 522 286 řádek kódu)
* 2.6.25 – [[16. duben|16. dubna]] [[2008]] (9 232 484 řádek kódu)
* 2.6.32 – [[3. prosinec|3. prosince]] [[2009]] (12 606 910 řádek kódu<ref>
* 2.6.39 - 19. května 2011 (poslední jádro ze série verze 23.0 - 22. července 2011 (podporováno do září 2013)
== Verze ==
Řádek 144 ⟶ 118:
V současné době je Linux modulárním [[Monolitické jádro|monolitickým jádrem]]. [[Ovladač zařízení|Ovladače zařízení]] typicky běží v [[ring 0]] s plným přístupem k hardwaru, avšak některé se nacházejí v uživatelském prostoru. Na rozdíl od standardních monolitických jader lze ovladače zařízení jednoduše konfigurovat jako moduly a za běhu je zavádět či odstraňovat. Rovněž na rozdíl od typických monolitických jader lze na moduly za určitých podmínek uplatňovat [[preemptivní multitasking]]. Tato vlastnost byla přidána za účelem lepšího řízení [[Hardwarové přerušení|hardwarových přerušení]] a pro zlepšení podpory [[Symetrický multiprocessing|symetrického multiprocessingu]]. Preemptivnost navíc snižuje [[Latence|latenci]], a tak zkracuje dobu odezvy (reakce), což je důležité v real-time aplikacích a desktopových nasazeních.
Fakt, že Linux není [[mikrojádro]], byl známým tématem [[flame war]]u mezi [[Linus Torvalds|Linusem Torvaldsem]] a [[Andrew S. Tanenbaum|Andy Tanenbaumem]] v diskusní skupině comp.os.minix v roce [[1992]].<ref>
== Programovací jazyky ==
Řádek 153 ⟶ 127:
== Přenositelnost ==
Linux momentálně dokáže běžet na následujících počítačových platformách:
* [[aarch64]] (64-bitové procesory [[ARM]])
* [[AMD64|amd64]] (x86-64)
** PC s procesory Intel s instrukční sadou [[EM64T]] (rodina [[Core2]] a novější, některé modely [[Pentium 4]])
** PC s procesory a [[APU]] firmy [[AMD]] s instrukční sadou [[amd64]] ([[Athlon64]] a novější)
** PC s procesory [[VIA Nano]]
* [[Advanced RISC Machines|ARM]]
Řádek 172 ⟶ 152:
** celá série [[Pentium]]
** [[Advanced Micro Devices|AMD]] 5x86, [[AMD K5|K5]], [[AMD K6|K6]], [[Athlon]] (všechny 32bitové verze), [[Duron]]
** [[Cyrix]] 5x86, [[6x86]] (M1), 6x86MX a série [[MediaGX]] (National/AMD Geode)
** [[VIA Technologies]] [[VIA C3]] a novější
Řádek 178 ⟶ 157:
** [[Microsoft]] [[Xbox]] (procesor Pentium III) (viz [[Xbox Linux]])
** [[SGI Visual Workstation]] (procesor Pentium II/III s čipsetem SGI)
* [[Intel]] [[IA-64]] (procesory rodiny [[Itanium]])
* [[MIPS architecture|MIPS]]
** [[Silicon Graphics, Inc.]]
** [[Cobalt Qube]], [[Cobalt Raq]]
** [[Sony]] [[PlayStation 2]] (viz [[PS2 Linux]])
** Sony "[[Net Work Station]]" založené na architektuře [[MIPS]]
** [[DECstation]]
** zařízení [[PDA]] s procesory [[MIPS]]
** některé další
* [[Motorola]] [[Motorola 68020|68020]] a vyšší:
Řádek 198 ⟶ 179:
** systémy [[IBM]] [[RS/6000]], [[iSeries]] a [[pSeries]]
** desky[[Pegasos (počítač)|Pegasos]] I a II
** herní konzole [[Sony]] [[PS3]] (viz [[Yellow Dog Linux|Yellow Dog linux]])
** některé embedded PowerPC platformy
* [[SPARC]] a [[UltraSparc]]: Sun série 4, pracovní stanice a servery SPARCstation/SPARCserver, Ultra, Blade a Fire, stejně jako kolny od výrobce [[Tatung]] a další
Řádek 206 ⟶ 188:
Jádro samotné je poskytování pod licencí [[GNU General Public License|GPL]] verze 2. Některé části mohou být pod licencí GPL v2 a novější (označováno jen jako "GPL"), případně i pod dalšími svobodnými licencemi.
Moduly (ovladače) mohou být tvořeny pod záštitou jedné z hned několika licencí: GPL, GPL v2, GPL s dalšími právy, duální [[BSD licence|BSD]]/GPL, duální [[MPL]]/GPL a konečně proprietární. Moduly s proprietární licencí jsou ale problematické – nelze je šířit v jednom celku s jádrem, vývojáři jádra se k nim většinou staví odmítavě a v některých případech mohou být nelegální (záleží na způsobu implementace).<ref>
== Maskot ==
Maskotem Linuxu je tučňák jménem [[Tux]] vytvořený [[Larry Ewing]]em v roce [[1996]]. Existuje mnoho variant Tuxe, některé ve [[3D počítačová grafika|3D]]. Maskotem je právě tučňák, protože [[Linus Torvalds]] podle svých slov „má rád tučňáky, toť vše.“ Jméno Tux prý znamená '''T'''orvaldsův '''U'''ni'''X''' a už mu to zůstalo.<ref>
== Kernel panic ==
| |||