Malenovice (Zlín): Porovnání verzí

První zmínka o Malenovicích se objevuje v r. 1321 pod názvem "Malehnawicz". V šedesátých letech 14. století byly Malenovice povýšeny na městečko. V r. 1375 (do r. 1406) vlastnil Malenovice markrabě [[Jošt Lucemburský]]. V r. 1427 dobyli Malenovice [[sirotci]]. 11. srpna 1470 tábořil u Malenovic český král [[Jiří z Poděbrad]] při tažení proti králi Matyášovi. V táboře ho tehdy navštívili polští poslové. Ve druhé polovině 16. století až do požáru roku 1626 stával na pastvisku nedaleko [[Dřevnice]] kostel sboru [[Jednota bratrská|Jednoty bratrské]] v Malenovicích. Potom bratrské vyznání v obci z důvodu potlačování nekatolické víry prohabsburskou vrchností postupně zaniká. V r. 1626 byla obec vypálena Mansfeldovým vojskem. Mnoho z celkových 100 gruntů v Malenovicích zůstalo pustých. V letech 1804 - 1858 byl vybudován nový kostel a postavena nová škola. V polovině 19. století bylo malenovické panství proslulé chovem ušlechtilých ovcí. Po zrušení [[poddanství]] a [[robota|roboty]] v r. 1848 měly Malenovice asi 1380 obyvatel. V r. 1863 byly Malenovice postiženy velkým požárem, kdy vyhořelo celé "městečko", tedy dnešní Jarolímkovo náměstí. V r. 1896 byla započata stavba podřevnické dráhy Otrokovice - Zlín - Vizovice, která vede přes Malenovice. Malenovice byly spádovou obcí pro okolní dědiny - [[Tečovice]], Lhotu a Chlum. 29. června 1900 se rozvodnila [[Dřevnice]] a zalila silnici směrem na [[Tečovice]]. Počátkem 20. století se Malenovice staly sídlem zvláštního perleťářského průmyslu, do Malenovic se přistěhovalo asi 20 dělnických rodin. V r. 1904 byla zahájena stavba nemocnice, které se říkalo špitál. V září 1912 byly pod hradem otevřeny sirnaté koupele. Další povodně postihly Malenovice v září 1910 a v srpnu 1913. Ve volbách do Národního shromáždění nové [[Československá republika|Československé republiky]] byl poslancem za sociální demokracii zvolen malenovický občan [[Vítězslav Mikulíček]]. V r. 1921 žilo v Malenovicích 1655 obyvatel. V r. 1932 byla vystavěna nová sokolovna. 3. května 1945 osvobodila Malenovice rumunská armáda bojující po boku [[Rudá armáda|Rudé armády]]. V r. 1963 se zde točil československý film Ivana v útoku. V r. 1967 byla dokončena I. a II. etapa výstavby malenovického sídliště, celkově bylo dokončeno v r. 1970. Administrativně byly Malenovice do r. 1920 součástí [[Země moravská|Země moravské]], v letech 1927-19481927–1948 součástí [[Země moravskoslezská|Země moravskoslezské]]. Od 1.1.1949 byly sloučeny s městem [[Zlín]] (tehdy [[Zlín|Gottwaldov]]) a staly se součástí nově utvořeného [[Gottwaldovský kraj|Gottwaldovského kraje]]. Od r. 1960 patřily pod [[Jihomoravský kraj]] a od r. 2000 jako součást krajského města [[Zlín]]a patří ke [[Zlínský kraj|Zlínskému kraji]].

V Malenovicích provedli v letech 1948-19501948–1950 členové tamního valašského krúžku rekonstrukci starého malenovického lidového kroje.

Podle údajů pamětníků chodili tehdejší muži v krojích ze světle modrého sukna, bílé, červeně nebo modře lemované haleně a tmavě modré župici valašského střihu. O košili se mluvilo jako o lněné barevně vyšívané nebo nevyšívané. Ze zápisů z dějin Malenovic a Louk, které zapsali ředitelé národních škol František Dvořák a Bedřich Trnka, se dovídáme, že v neděli nosívali muži úzké dlouhé nohavice tmavě modře vyšívané, řemenem několikrát opásané. Soukenná vesta byla téže barvy, lemování bylo tmavě modré. Mentlík byl dlouhý, po kolena, v bocích stažen, spodek odstával a tvořil vzadu šosy. Mentlík a vesta se nosily většinou rozepnuté. Tenká košile měla stojatý obojek, u krku šňůrky. Na hlavě se nosil černý širák. Ve všední den se nosily široké konopné gatě domácí výroby a košile ze stejného materiálu. V zimě oblékali na mentlík dlouhý kožich dubeňák, ve všední den nosili bílou huněnou halenu. Hlavu zahřívala vydrovka hnědé barvy, se zeleným plyšem nahoře, uprostřed s barevnou růžičkou “kočičkou“ a vyšíváním. Ženy nosily rubáč, kordulku, leknici, rukávce s okružím u rukou a hedvábným vyšívaným límcem, fěrtoch. Na neděli bylo všechno z tenkého plátna. Za nepohody oblékaly flanelový nebo soukenný kabátek a přehodily vlňák. V zimě stejně jako muži nosiliy dlouhý kožich dubeňák. <ref>[http://www.volny.cz/prony/kroje.htm Kroje na Zlínsku]</ref>

* [[Kostel svatého Mikuláše (Malenovice)|Kostel]] a fara sv. Mikuláše z 19. stol.

* MRKLÍK, František a kol.: ''Minulost a současnost Malenovic''. Zlín: Oblastní muzeum jihovýchodní Moravy, 1986, ISBN: 53202-86