Verze z 17. 5. 2013, 17:08 editovat Adam Zábranský (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 14 350 editací m →‎Složení a původ: linkfix ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 14. 1. 2014, 09:58 editovat zrušit editaci JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 711 609 editací m {{Wikicitáty}} do odkazů a s parametrem; kosmetické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 30: * Nejstarší zachované zlomky na papyru pocházejí z [[Egypt]]a, a to už od 2. století; nejstarší z nich, papyrus Rylands 457 (P52) s několika verši Janova evangelia, vznikl kolem roku 140. * Od druhého století vznikaly i první [[překlad]]y novozákonních knih do latiny, do syrských a egyptských dialektů, a z téže doby pocházejí i nejstarší citáty v dílech raně křesťanských autorů ([[Kléméns Alexandrijský]], [[Órigenés]], [[Ireneus]] aj.), kteří se na ně už odkazují jako na autoritu. * Ze 4. století pocházejí i nejstarší a více méně úplné rukopisy celé řecké Bible, Starého i Nového zákona, pergamenové kodexy Vatikánský (označován jako B), Sinajský (Alef), Alexandrijský (A) a další. Na rozdíl od starší formy [[svitek\|svitků]], které se opisovaly jednotlivě, vyžadoval právě [[kodex]] (vázaná kniha) jednoznačné stanovení rozsahu kánonu, rozhodnutí o tom, které knihy do něho patří a které nikoli.<ref>Pokorný, ''Úvod do Nového zákona''. Praha 1999, kap. VI. a VII.</ref> == Překlady == Řádek 37: Už v pozdní antice a raném středověku vznikla řada překladů do národních jazyků (gótský překlad [[Wulfila\|Wulfilův]] kolem 380, arménský, syrský, koptský a gruzínský překlad kolem 500, slovanský překlad sv. Metoděje kolem 870), a části Nového zákona byly už ve středověku přeloženy do řady jazyků. Teprve po roce 1350 se však objevují překlady celého Nového zákona (případně celé Bible) do češtiny (kolem 1360), do němčiny, francouzštiny, angličtiny a dalších evropských jazyků. Mezi prvními tištěnými knihami byl Nový zákon a Bible v latině (1455), italštině, němčině, češtině (1475), francouzštině, katalánštině a dalších. [[Soubor: Gutenburg bible.jpg\|thumb\|200 px\|left\|Stránka první tištěné Bible v latině (J. Gutenberg, 1455)]] Teprve koncem středověku se na západě rozšířila znalost řečtiny a od roku 1500 vycházejí tiskem nová vydání řecké Bible i nové překlady z původních jazyků. V letech [[1514]]–[[1520]] vyšlo na podnět kardinála Jimeneze v [[Alcalá]] paralelní vydání Bible v hebrejštině, řečtině a latině (''Polyglotta complutensis''), [[1516]] vyšel [[Erasmus Rotterdamský\|Erasmův]] řecký Nový zákon. Pod vlivem knihtisku i reformace se šíří potřeba soukromé četby Bible a vznikají nové, velice významné překlady Nového zákona. Patří sem český překlad [[Jan Blahoslav\|Jana Blahoslava]] ([[1564]]), převzatý pak do [[Bible kralická\|Bible kralické]], anglický překlad Tyndalův ([[1527]]) a Bible krále Jakuba ([[1611]]), francouzský překlad Lefevra d´Etaples ([[1530]]), [[Luther]]ův překlad celé Bible ([[1534]]) a další. Všechny tyto překlady měly hluboký vliv na další utváření národních jazyků a dlouho tvořily i jazykovou normu. Jejich předlohy byly však málo spolehlivé a Erasmus dokonce chybějící část Apokalypsy přeložil sám z latiny do řečtiny. Na to reagovalo soustavné kritické zkoumání a porovnávání biblických textů, které začíná v 17. století (Jean Astruc) a vrcholí v kritických vydáních 19. století. Rozvoj [[misie\|misií]] a později koloniálních říší kromě toho vyvolal zájem o překlady Bible do dalších i mimoevropských jazyků. Počátkem 19. století vznikají [[Biblická společnost\|Biblické společnosti]] (anglická 1804), které se starají o překládání a vydávání Bible Podle jejích údajů byly aspoň části Bible přeloženy do 2900 jazyků a pro 98 % světové populace je Bible jazykově dostupná. == Kritická vydání Nového zákona == Řádek 50: Nový zákon jako nejčastěji používaná část Bible měl a má pro evropskou i českou kulturu nesmírný význam. Biblické překlady patřily v řadě evropských jazyků k prvním psaným textům vůbec, takže silně ovlivnily vznik spisovných jazyků. Druhou vlnu tohoto jazykového vlivu způsobily překlady reformační, například Bible kralická, která i pro české národní obrození představovala téměř normu. Při překladech se do národních jazyků dostala řada slov, slovních spojení, úsloví a podobně, které dnes patří k běžnému jazykovému fondu. Nejenom biblická jména (Alžběta, Anna, Jakub, Jan, Josef, Marie, Pavel, Petr, Tomáš aj.), která dodnes patří mezi nejčastější, ale i slova jako "farizej", "talent", "pokušení", "kříž" nebo obraty jako "ztracený syn" nebo "kdo nepracuje, ať nejí" pocházejí z biblického jazyka. Podobně velký byl i vliv novozákonních metafor nebo podobenství a nedávná publikace ukazuje, že je tomu tak i v současné české poezii.<ref>Balabán – Nytrová, ''Biblický třpyt v české poezii 20. století''. Praha 2007.</ref> == Odkazy == {{Wikicitáty}}▼ === Reference === <references /> Řádek 78: === Externí odkazy === ▲* {{Wikicitáty\|dílo=Nový zákon}} {{Wikislovník\|Nový zákon}} * [http://bible.virt.cz/ Ekumenický překlad (1979), ke stažení jako .txt nebo .doc]

Nový zákon: Porovnání verzí