Nicolas Malebranche: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m přidána Kategorie:Narození 6. srpna za použití HotCat
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m {{Wikicitáty}} do odkazů a s parametrem; kosmetické úpravy
Řádek 1:
[[Soubor: Nicolas Malebranche.jpeg|thumb| upright=1.0| Nicolas Malebranche ]]
 
'''Nicolas Malebranche''' ([[6. srpen|6. srpna]] [[1638]], [[Paříž]] – [[13. říjen]] [[1715]] tamtéž) byl francouzský kněz, [[oratoriáni|oratorián]], racionalistický filosof, teolog a vědec. Je hlavním představitelem [[Okazionalismus|okazionalismu]].
Řádek 6:
Malebranche se narodil jako nejmladší z deseti dětí vysokého královského úředníka a od dětství projevoval mimořádné intelektuální schopnosti. V šestnácti letech započal studium teologie a filosofie. Niterně však mladý Malebranche tíhl spíše k náboženství, proto roku [[1660]] vstoupil do kongregace [[oratoriáni|oratoriánů]] a zde se začal připravovat na kněžství. Přestože mnozí členové řádu byli filosofii nakloněni, Malebranche se stal filosofem vlivem náhody. V roce [[1664]], kdy byl vysvěcen na kněze, narazil na [[René Descartes|Descartův]] spis ''Traité de l`Homme'' (Pojednání o člověku), který ho velmi zaujal.
 
Stejně jako mnozí jiní tehdejší teologové i Malebranche se domníval, že [[kartezianismus]] je vhodnějším filosofickým základem teologie než [[Aristotelismus|aristotelismus]]. Při svém studiu se Malebranche soustředil především na ty části Descartovy [[Metafyzika|metafyziky]], k nimž existovaly odpovídající momenty v [[Svatý Augustin|Augustinově]] myšlení. Stejně jako mnoho dalších, ani on nesouhlasil s Descartovým pokusem o vyřešení [[Filosofie mysli|psychofyzického problému]] (Descartův [[Dualismus (filosofie)|dualismus]]). Nejlepším řešením je podle něj [[Okazionalismus|okazionalismus]].
 
V roce [[1674]] byl vydán první svazek široce koncipovaného díla ''De la Recherche de la Vérité'' (O hledání pravdy). V roce [[1675]] byl vydán druhý svazek a v roce [[1678]] třetí, poslední. Vzhledem k tomu, že toto dílo vyvolalo vlnu kritiky, třetí svazek je koncipován jako vysvětlení řady námitek. Následovalo mnoho dalších děl, která byla přijata ze strany teologů a filosofů bouřlivě. Malebhranche se tak dostal do sporů. Největší význam má spor s karteziánem [[Antoine Arnauld|Arnauldem]].
Řádek 17:
 
== Teorie poznání ==
Ve své teorii poznání Malebranche navazoval na Descartovu metafyziku a fyziku. Předpokládal, že zakoušíme prostorový vnější svět proto, že představy promítáme vně. Jde o přirozený děj, který je založen na naší psychofyzické konstituci. Tyto vnější vjemové soudy nejsou ani pravdivé, ani nepravdivé. Vzhledem k tomu, že veškerá [[Empirie|empirie]] může být klamavá, nesmí s ní být při hledání pravdy počítáno. Stejně negativně na poznání působí vliv předsudků, náklonností a [[Afekt|afektů]].
 
Vzhledem k tomu, že je člověk konečnou bytostí, i kdyby byl schopen dodržet všechny podmínky nutné k nahlédnutí pravdy, bude vždy schopen nazírat pouze omezeně vztahové souvislosti. Tím je opět vystaven omylu.
Řádek 34:
Rozlehlost Boha a rozlehlost věcí se liší. Zatímco věci se skládají z částí, Bůh nikoli.
 
Malebranche byl obviněn z [[Baruch Spinoza|spinozismu]], neboť stejně jako Spinoza připsal Bohu atribut rozlehlosti a tvrdil, že Bůh je všudypřítomný a ve světě není obsažen on, ale naopak svět je obsažen v něm. Mimo to také tvrdil, že Bůh je přítomen nejen ve vesmíru, ale i mimo něj. Malebranche se snažil obhájit tím, že na rozdíl od Spinozy tvrdil, že svět, a tedy i rozlehlost světa, jsou stvořené. Kdežto Spinoza tvrdil, že jsou stejně věčné jako sama božská [[Substance|substance]].
 
== Já, Bůh, svět ==
Řádek 54:
Bůh pohybuje věcmi tak, že je v každém okamžiku znovu tvoří v sousedících místech prostoru. Bůh tvoří podle zákonů, které si sám předepisuje. Tyto zákony neporušuje ani v případě zázraků, kdy jedná pouze podle zákonů, které neznáme. Kromě toho se dle Malebranche na stejném principu zakládají i společenské vztahy. Bůh je uprostřed nás nikoli jako pouhý pozorovatel, ale jako duše všech vztahů mezi jednotlivci.
 
Každý přírodní zákon je zákonem Božího působení. To, čemu se obvykle připisuje [[Kauzalita|kauzalita]], je ve skutečnosti situace vzniklá pouze skrze Boha. Toto tvrzení lze pro názornost demonstrovat na zákonu nárazu, kdy se při srážce dvojice koulí jedna zastaví a druhá je uvedena do pohybu. V tomto případě nedochází k působení těles na sebe navzájem, ale pouze k působení Boha na obě tělesa zvlášť.
 
Odmítnutí koncepce kauzality jako příčinného působení bylo především důsledkem Malebranchova náboženského přesvědčení o bezmocnosti všech konečných bytostí. Stejně jako se materiální věc nemůže pohybovat sama od sebe, tak ani konečná duchovní bytost nemůže způsobit něco sama od sebe.
Řádek 65:
Vůle je pohyb k dobru, tedy k Bohu. Tento pohyb - jako všechny pohyby - má na starost Bůh.
 
Malebranchova [[Etika|etika]] je ryze racionalistická. Tvrdil, že [[Instinkt|instinktivní]] chování nemůže být nikdy ctnostné.
 
Díky zkaženosti lidské přirozenosti dědičným hříchem, není člověk sám schopen nastolit, či následovat Boží řád. Toho je schopen pouze tehdy, pomůže-li mu Bůh svojí milostí. Tuto milost však nelze chápat jako konkrétní jednání. Boží milost působí podle obecných zákonů, které nejsou uváděny v souladu s jedincem, ale s celkem stvoření. Pomocí tohoto nadindividuálního řádu se Malebranche pokouší vysvětlit, proč je mnoho lidí zatraceno, přestože Bůh usiluje o spásu každého.
Řádek 88:
 
== Související články ==
 
{{Wikicitáty}}
* [[Okazionalismus]]
* [[Racionalismus]]
Řádek 94:
 
== Externí odkazy ==
* {{Wikicitáty|osoba=Nicolas Malebranche}}
* [http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/295736-malebranche ''Ottův slovník naučný'', heslo Malebranche]
* {{en}}[http://plato.stanford.edu/entries/malebranche/ ''Stanford encyclopedia of philosophy'', heslo Nicolas Malebranche]