Alaninový cyklus: Porovnání verzí

Ve [[sval]]ech dochází k degradaci [[Bílkovina|proteinů]] a z nich uvolněných [[Aminokyselina|aminokyselin]]. Většina těchto aminokyselin může sloužit jako prekurzor pro syntézu [[glukóza|glukózy]] v procesu [[glukoneogeneze]] (což jsou všechny kromě [[leucin]]u a [[lysin]]u) nebo mohou být degradovány. Prvním krokem je jejich [[transaminace]], přičemž příjemce aminoskupiny může být kromě [[2-oxoglutarát]]u a [[Kyselina oxaloctová|oxalacetátoxalacetátu]]u také [[kyselina pyrohroznová|pyruvát]]. Právě transaminace pyruvátu dává vzniknout deaminovaným 2-oxokyselinám a [[alanin|L-alaninalaninu]]u. 2-oxokyseliny jsou dále odbourávány, přičemž většina z nich je schopná dát vzniknout zase pyruvátu. L-alanin je pak krví dopravován do [[játra|jater]].

V játrech dochází ke klasické [[transaminace|transaminaci]] L-alaninu pomocí 2-oxoglutarátu za vzniku pyruvátu a [[kyselina glutamová|L-glutamátglutamátu]]u. Pyruvát pak může sloužit k výstavbě [[glukóza|glukózy]] a L-glutamát k syntéze [[močovina|močoviny]] v [[močovinový cyklus|močovinovém cyklu]]. Díky alaninovému cyklu jsou [[sval]]y schopné nepřímo [[glukoneogeneze]], aniž by měly příslušné [[enzym]]atické vybavení. Během potřeby (např. hladovění) rozkladem svých [[Bílkovina|proteinů]] a zpracováním uvolněných [[Aminokyselina|aminokyselin]] přispívají díky alaninovému cyklu k zásobení těla glukózou.

* Fox IS,"Human physiology", 5th edition (1996), The McGraw-Hill Companies, Inc, ISBN: 0697209857