Richard ze Svatého Viktora: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Bot: Odstranění 8 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q1344799) |
m Doplnila jsem odstavec Trinitární nauka Richarda od sv. Viktora |
||
Řádek 22:
V jednom aspektu však lpění na biblickém textu zanechalo na svatoviktorských kanovnících stopu. Ve srovnání s pozdější scholastikou a rodící se systematickou teologií si zachovali smysl pro dějinný charakter zjevení. Uchovávají si cit pro dějiny a často hovoří o různých stádiích ekonomie spásy.
Richard psal i souvislé komentáře na biblické knihy. Zástupci tohoto druhu jsou jeho komentáře na [[Ezechiel]]a, [[Píseň písní]] a knihu [[Apokalypsa|Zjevení sv. Jana]]. Janovo Zjevení rozděluje na sedm vidění a každé z nich vykládá. Jedná se o souvislý a plynulý výklad starého typu, silně vázaný na biblický text. Richard se zde ve formě ani v obsahu neodlišuje od předcházející tradice a zvlášť jeho výklad knihy Zjevení staví hodně na patristických pramenech a na Bedovi Ctihodném. Komentář na tuto knihu je asi nejblíže tomu, co bychom dnes nazvali exegezí. Richard uvádí vždy krátký úryvek komentované knihy, který následně objasňuje. Výklad je silně alegorizující ve smyslu, že přikládá význam téměř každému jednotlivému slovu. Sice nevykládá jednolitě celou knihu, nicméně vytváří větší významově ucelené bloky, a v tom se liší od výše zmíněných výkladů. Zatímco když pracuje s jinými texty Písma, využívá jich k vyložení vlastní věroučné či duchovní nauky a neváhá přitom použít každé slovo ve zcela jiném, samostatném smyslu, zde je jeho primární snahou a cílem objasnit samotný biblický text.<br />
== Trinitární nauka Richarda od Svatého Viktora ==
Originalita Richarda od sv. Viktora spočívá v uchopení tajemství Trojice coby vnitřního života Boha jako lásky (1 Jan 4,8.16). Richard - jinak než Anselm z Canterbury - nechápe Boha jako skutečnost, nad níž není možné si myslet nic většího, ale jako nejvyšší dobro, nad které není možné usilovat o nic lepšího - ''summum bonum, qui nihil melius intendi potest'' (trin. I,11.20)ːV,3). Bůh musí být v nejvyšší míře jednotou touhy a schopnosti touhu přijmout, mezí milovat a být milován.Božská láska se dialogicky naplňuje jen ve vztahu JÁ a TY. Plnosti však dosahuje jen tehdy, když se otevře novému vztahu k někomu třetímu, v němž si prokazují svou lásku, Ten třetí je Condilextus milujících se, trinitárně řečeno, Duch svatý, v němž se setkává a naplňuje láska Otce a Syna . Je odlišný od Otce a Syna, a přesto náleží k Bohu, a má proto vlastní božskou hypostázii. Otec je čistá, darující se láska, Syn je přijímající a darující se láska a Duch svatý je čistě přijímající láska, jíž se milují Otec a Syn. Tyto ''proprietates'' nelze zaměňovat s apropriacemi (přivlastňováním), tedy s případnými spojeními božských atributů s jednotlivými osobami(jako je moc s Otcem, moudrost se Synem, dobrota se Svatým Duchem).
== Související články ==
* [[Hugo ze Svatého Viktora]]
* [[Ondřej ze Svatého Viktora]]
Literatura
Muller, G.L. Dogmatika pro stusium i pastorací. z něm. přel. Jan Frei. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství,2010. 888 s. Část II. Víra v Trojici v biblickém svědectví. Kapitola 8. Trinitární nauka Richarda os Svatého Viktora, str. 452 - 453
[[Kategorie:Římskokatoličtí duchovní]]
| |||