Kostel svatého Jakuba Staršího (Levoča): Porovnání verzí

Vrchní pás maleb, představuje skutky milosrdenství. V cyklu se důsledně opakuje trojice hlavních postav – muž, žena a postava poutníka představující [[Ježíš Kristus|Krista]], kterému tato dvojice slouží; jednotlivé malby symbolizují sedm základních ctností křesťana. Idea Krista jako příjemce dobrého skutku, vychází z [[Evangelium podle Matouše|Matoušova evangelia]]: ''"Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili."'' (Mt 25,40). Obrazy jsou společně orámované jednoduchým iluzivním rámem. Výjevy se odehrávají na pozadí architektonické kulisy – kostel, hrad, měšťanské domy apod. – a v horní části mají [[Němčina|německý]] [[Minuskule|minuskulový]] veršovaný text, ozřejmující každou scénu. Skutky řazeny zprava doleva představují ctnosti: zarmoucené utěšovat, pocestných přijímat, hladových krmit, žíznivé napájet, nahých oblékat, vězně navštěvovat a mrtvé pohřbívat. Nápisy jako první transkriboval významný český kartograf a rytec [[Václav Merklas]], který v 50. letech 19. století působil jako profesor na místním gymnáziu.

 

 

Cyklus ''morální'' v personifikované podobě alegorických žánrových výjevů vyjadřuje jeden ze základních kánonů křesťanského morálního učení.

 

 

Malby odrážejí vliv českého dvorského umění 14. století; s ohledem na tuto skutečnost se zvažovalo, kdo byl jejich objednatelem. Na základě historického bádání se jako nejpravděpodobnějším objednatelem jeví známé Levočské ''Bratrstvo Kristova těla'' (''Franternitas Corporate Cristi''), které v roce [[1402]] jako laické církevní společenství městské honorace založil levočský farář Herman (Hermannus). V 80. letech 14. století studoval na univerzitě v [[Praha|Praze]], kde zřejmě přišel do styku s uměním na českém [[Lucemburkové|lucemburském]] královském dvoře. V roce [[1383]] se stal magistrem filozofie a později, až do roku [[1407]] působil v Levoči.

 

 

Vpravo od vchodu do kaple svatého Jiří se zachovala nástěnná malba pocházející z období kolem roku [[1520]], v jejímž centru uprostřed architektury sedí Panna Maria s nahým Ježíškem, nalevo od ní [[Antonín Veliký|svatý Antonín Poustevník]] s holí a se zvonkem, vpravo postava neznámé světice. V tympanonu vchodu do kaple se nachází nástěnný obraz s polopostavou Krista v hrobě ukazujícího své rány. Obraz je přímo v rámu datován rokem [[1515]].

* 20. Andělé ukládají mrtvé tělo Doroty do hrobu.

 

 

=== Epitafy ===

 

Nejstarší náhrobní kámen v kostele, z konce 14. století, patří košickému měšťanovi Jurajovi Ulenbachovi, staviteli kaple svatého Jiří. Rodově nejpočetněji jsou náhrobní kameny [[Turzovci|Turzů]]. Nejstarším z nich je epitaf Jana I. Turza, báňského odborníka a krakovského měšťana, který zemřel roku [[1508]]. Umělecky nejhodnotnější je renesanční epitaf Alexia I. Turza z poloviny 16. století. Je z bílého [[mramor]]u a zobrazuje kříž, pod kterým klečí on s manželkou a třemi dcerami. Neméně zajímavým a současně nejmladším turzovským náhrobním kamenem je epitaf spišského [[župa|župana]] a [[Palatin (Uhry)|uherského palatina]] Stanislava Turza z roku [[1626]].

Zřejmě nejznámější a zároveň jeden z historicky nejcennějších je epitaf z červeného mramoru a [[pískovec|pískovce]] levočského kamenického mistra Martina Urbanovitza z roku [[1621]] pro manželku Margitu, jehož text znamenal zásadní posun v otázce autorství hlavního oltáře v chrámu. Na epitaf s rozměry 360×320 cm, který vyhotovil čtyřiapadesátiletý ''statuarius'', ''lapicida'' a ''Murator'' Martin Urbanovitz na památku své manželky a členů rodiny, kteří zahynuli během [[mor]]ové epidemie v roce [[1600]], nacházíme seznam předků, mezi nimiž se objevuje jméno Mistra Pavla. Z nápisu se blíže dozvídáme, že kameníkova manželka byla vnučkou sochaře Pavla, který vytvořil levočský hlavní oltář. Epitaf byl původně umístěn na vnější stěně jižní předsíně kostela, ale protože se vlivem povětrnostních podmínek velmi poškodil, byl v letech [[1989]]–[[1990]] zrestaurován. Nejdůležitější část epitafu, mramorová část s textem o autorství Mistra Pavla na hlavním oltáři byla po restaurování umístěna v interiéru kostela.

 

 

=== Vitrážová okna ===

Další figurální vitráže se nacházejí v chrámové svatyni; obsahují postavy [[Štěpán I. Svatý|svatého Štěpána]], prvního uherského krále, a [[Svatý Ladislav|svatého Ladislava]].

 

 

=== Další památky v kostele ===

Kostel svatého Jakuba je skutečnou klenotnicí uměleckých pokladů. Kromě oltářů, nástěnných maleb a souboru epitafů chrám obsahuje nespočet drobného chrámového mobiliáře (liturgické nádoby a předměty) jakož i interiérového vybavení. K vzácným součástem chrámového vybavení patří lavice, [[kazatelna]], [[křtitelnice]], samostatné plastiky a sousoší, [[pastoforium]] a [[varhany]].

 

 

Nejlepší zachovaným celkem pozdně renesančního stalla je trojsedadlová tzv. Tischlerova lavice z roku [[1516]] s bohatou iluzivní [[Intarzie|intarzií]]. Náplní vedutových obrazů je idealizovaná gotická architektura – město s hradbami, věž nebo chrám. Podle signatury FON. KASE. GREG. TISLE jejím autorem je [[Kežmarok|kežmarský]] sochař a řezbářský mistr Juraj Tischler. Od téhož autora pocházejí i geometrickou intarzií zdobené dveře do sakristie a do bibliotéky, pocházející z 20. let 16. století.

Monumentální farní kostel svatého Jakuba svou architekturou reprezentuje vrcholné dílo gotického stavebního umění na Slovensku. Jeho zrod můžeme dát do souvislosti s velkým uměleckým proudem, který se do střední Evropy začal šířit v 13. století. Architektura stavby s cennými a výtvarně náročnými díly se stala vzorem pro mnohé sakrální stavby na [[Spiš (region)|Spiši]]. Pozoruhodné a vzácné dílo Mistra Pavla v umělecké harmonii doplňují nástěnné malby, vytvořené pod vlivem [[Česko|české]] malby z [[Lucemburkové|lucemburského]] období, jakož i díla, v nichž lze pozorovat vliv [[Německo|německé]] výtvarné školy.

 

 

== Odkazy ==