Fyzická osoba: Porovnání verzí

[[Právní osobnost]] (''právní subjektivitu''), tedy způsobilost mít v mezích [[Právní řád|právního řádu]] práva a povinnosti, má každý [[člověk]] od [[narozenípočetí]] do [[smrt]]i; v době mezi početím a narozením[[narození]]m, kdy právo hovoří o [[nasciturus|nascituru]], je však tato způsobilost podmíněna tím, že se plod narodí živý. V opačném případě nastoupí [[právní fikce]], že fyzická osoba nikdy neexistovala (což má významný důsledek v [[dědické právo|dědickém právu]], neboť mrtvě narozený plod nemůže nabývat [[dědictví]] a nestává se tedy sám [[zůstavitel]]em).<ref>§ 25 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „[[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]]“)</ref> [[Smrt]]í tato způsobilost zanikne a dosavadní práva a povinnosti v rámci dědictví přechází na [[právní nástupce]]. Pokud je fyzická osoba dlouhodobě nezvěstná a je pravděpodobné, že již nežije,<ref>§ 73–75 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]]</ref> případně pokud je jisté, že nežije, ale nelze to dokázat stanoveným způsobem, může ji soud [[prohlášení za mrtvého|prohlásit za mrtvou]] nebo jen za [[nezvěstnost|nezvěstnou]].<ref>§ 26 odst. 2 a § 66-70 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]] a § 50-64 zákona č. 292/2013 Sb., [[zákon o zvláštních řízeních soudních|o zvláštních řízeních soudních]]</ref>