Mamilárie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Verze 11082603 uživatele Ramon de L (diskuse) zrušena Mea culpa |
m Verze 11082600 uživatele Ramon de L (diskuse) zrušena Nechtěná editace |
||
Řádek 53:
Mamilárie jsou poměrně malé, při zemi rostoucí rostliny s oválným [[stonek|stonkem]]. Rostou jednotlivě nebo v [[trs]]ech. Mamilárie se často pěstují jako okrasné sukulentní rostliny, ve své domovině (hlavně v Mexiku) jsou většinou přísně chráněny a jsou zapsány v [[Červený seznam IUCN|červených seznamech]].
==
[[Soubor:Succu Mammillaria longimamma 02.jpg|thumb|Detail bradavek druhu ''[[Mammillaria longimamma|M. longimamma]]'' DC. jasně ukazuje nepřítomnost brázdičky v bradavce]]
[[Soubor:Mammillariadioica1.jpg|thumb|left|Detail květu ''[[Mammillaria dioica]]'' K. Brandeg. obsahující velké množství tyčinek]]
===Stonek===
Tyto [[Kaktusovité|kaktusy]] rostou jednotlivě nebo v [[trs]]ech, záleží na druhu. [[Stonek]] je buď kulovitý, protáhlý až ve stáří, nebo již od mládí válcovitý. Běžný průměr jednotlivých stonků kulovitých druhů je 2 až 15 cm (bez trnů) a výška u válcovitých okolo 30 cm, několik druhů dosahuje 60 cm výšky. Větší rozměry jsou vzácné, průměr 25 až 30 cm dosahují ''M. grusonii'' a ''M. winterae''. Nejmenší druhy mohou kvést již při velikosti 1 cm. Mnoho druhů v dolní části stonku odnožuje nebo roste trsovitě. Trsy mohou mít až 1 m v průměru. Známá ''M. gracilis'' tvoří odnože i v horní části stonku. Zajímavé je dichotomické dělení, kdy se postupně růstový vrchol stranově protáhne a rozdělí na dva, až vzniknou dvě nové hlavy stonku, např. u ''M. parkinsonii, M. perbella, M. celsiana, M. karwinskiana''. Některé druhy mají pletiva, epidermis a cévní svazky velmi měkké, označují se jako měkkomasé. Tělní šťáva některých druhů na vzduchu dostává mléčné zbarvení (tvoří latex) a tuhne v žlutavou hmotu. U sekce ''Galactochylus'' (nově ''Mammillaria'') se tak chová šťáva z celého stonku, zatímco u sekce ''Subhydrochylus'' nepravidelně hlavně šťáva z cévních svazků. Sekce ''Hydrochylus'' latex netvoří. Stonky jsou většinou zelené, výraznější pigmentace bývá jen u druhů s řídkým otrněním.
Povrch těla je členěn do kuželovitých výstupků, bradavek, počeštěně z latinského názvu mamil. Jsou od sebe zcela oddělené (tím se liší od žeber rozpadlých do hrbolů např. u [[rebutia|rebucií]]) a jsou uspořádány do spirály. Mohou být krátce kuželovité, kónické, značně protáhlé, prohnuté či kyjovité, širší na konci. Nejmenší mají jen několik mm (skupina ''M. crucigera''), nejširší až 2 cm a nejdelší až 5 cm (''M. longimamma''). Nejmenší tvoří jen malou část objemu stonku na povrchu, naopak u podrodu ''Dolichothele'' dlouhé mamily tvoří většinu stonku. Na vrcholu každé mamily se nachází vegetační bod zvaný areola. U mamilárií došlo k jejímu rozdělení na část nesoucí trny na vrcholu mamil a generativní část nazývanou axila, která se přesunula k bázi mamily. Oddělení areoly a axily je dokonalé na rozdíl od ostatních rodů z mammilloidní [[Vývojová větev|vývojové větve]] (rody ''[[Coryphantha]]'', ''[[Escobaria]]'', ''[[Pelecyphora]]'', ''[[Neolloydia]]'' a ''[[Ortegocactus]]'')<ref>{{Citace periodika | příjmení = Butterworth | jméno = Charles A | příjmení2 = Cota | jméno2 = J. H | příjmení3 = Wallace | jméno3 = Robert S. | titul = Molecular phylogenetics of the tribe Cacteae (Cactoideae: Cactaceae) using ''rpll6'' ntron sequence data | periodikum = Systematic Botany | rok = 2002 | číslo = 27 | strany = 257–270 | issn = 0363-6445 | jazyk = anglicky}}
</ref>, u kterých může být areola a axila ještě spojena zřetelnou brázdou s vlnou. Areola nese trny, případně chlupy a vlnu, axila bývá holá nebo se zde tvoří vlna a někdy štětiny. Z
=== Trny ===
jsou velmi různorodé a mnohdy velmi ozdobné. Na jedné rostlině mohou být až tři druhy trnů, okrajové, které bývají početnější, slabší, světlé a výrazné barevné středové trny, z nichž jeden může být ještě silnějí a výraznější nebo háčkovitý. Střední trny mohou být různě zbarveny na špičce, ve středu a u báze. Trny mohou být velmi silné, tvrdé ale řídké, často doplněné hustou vatou. Nebo mohou být slabé, ale početné a rostlinu značně halící. Trny mohou být přeměněné ve vlasy a rostlinu zahalovat do chlupaté koule, např. u oblíbené ''M. bocasana''. Několik druhů, např. ''M. herrerae, M. humboldtii, M. lasiacantha, M. magallanii, M. solisoides, M. stella-de-tacubaya'' má trny velmi početné, přitisklé, bělostné, zcela rostlinu obalují a vytvářejí vzhled bílé koule. Unikátní trny má “labutěnka“ ''M. plumosa''. Jsou mnohonásobě zpeřené a připomínají bělostné ptačí peří. Mírně zpeřené trny mají i další druhy, např. ''M. schiedeana, M. pennispinosa''. Trny může ještě doplňovat hustá vata a štětiny. Husté otrnění, vlna, vata umožňuje rostlinám na exponovaných stanovištích vytvořit příznivější chladnější mikroklima kolem stonku.
===Květy===
Z axil pak v době květu vyrůstají jednoduché souměrné [[květ]]y s velkým počtem [[Tyčinka|tyčinek]]. Květy rostou v kruzích. Barva a tvar květu se je velmi různá: bílá, smetanová, růžová, červená nebo purpurová. Několik druhů kvete i žlutě.
===Plody===
[[Soubor:Mammillaria coahuilensis Fruit.jpg|thumb|Plody druhu ''[[Mammillaria coahuilensis|M. coahuilensis]]'' (Boed.) Moran vyrůstající z úžlabí bradavek]]
Plody se tvoří a dozrávají zanořené ve stonku. Po dosažení zralosti, případně po období klidu na začátku další růstové sezony jsou vytlačeny na povrch. Až druhým rokem jsou vytlačeny plody ''M. bombycina''. Plody jsou podlouhlé, válcovité, kyjovité, málokdy oválné, někdy drobné, jindy relativně značně velké. Nejdelší plody má ''M. bocasana'', až 4 cm dlouhé, tenké, fialové. Plody jsou holé, bez chlupů a šupin. Na vrcholu zůstává zbytek květu. Mají silnější masitou stěnu, někdy vysychavou, uvnitř dutinu se šťávou a semeny. Plody většiny druhů jsou zbarveny červenými barvivy anthokyany červeně, oranžově, fialově, narůžověle. Jen u málo druhů zůstávají zelené bez červených odstínů, většinou u druhů z podrodu Dolichothele. Zelené plody mají ''M. baumii, M. brachytrichion, M. carmenae, M. carretii, M. decipiens, M. melaleuca, M. heidiae, M. longiflora, M. surculosa'', zelenobílé ''M. backebergiana'' a ''M. vetula'', zelenožluté ''M. solisioides'' a plody žluté má ''M. longimamma''. Počet semen v plodu se různí podle druhů, od deseti až po několik set drobných semen. Plody mnoha druhů jsou jedlé.
[[Soubor:M. matudae006 seeds.JPG|thumb|left|Semena druhu ''[[Mammillaria matudae|M. matudae]]'' Bravo dosahují délky 1 mm]]
Několik druhů mamilárií, ''M. deherdtiana'' ( včetně subsp. ''dodsonii''), ''M. luethyi, M. napina, M. saboe ''(subsp.'' goldii, haudeana''),'' M. sanchez-mejoradae, M. tepexicensis'' a ''M. theresae'' zralé plody nevytlačují ze stonku. Semena se uvolňují až po odumření okolních mamil na bázi stonku nebo po uhynutí rostliny. Např. ''M. deherdtiana'' roste na malých holých vrcholových paloucích na pahorcích z denudovaných vápenců, okolí je porostlé dubovým lesem. Zde již růst nemůže. Zadržování semen je adaptací na prostorové omezení lokality, kdy šíření semen do okolí nemá smysl a nová generace může růst až po úhynu rodičovské.
Jev, kdy plody zůstávají ukryty ve stonku rostliny se nazývá kryptokarpie.
Jev, kdy jsou semena uvolněna až po úhynu polykarpické mateřské rostliny se nazývá serotinie.
Kvetení v kruzích, konstantní růst a [[serotonie|serotonní]] vlastnosti (serotonie je zadržování semen rostlinou) některých druhů umožňují odhadnout stáří rostliny, [[semeno|semen]] a jednotlivých [[Životní cyklus|reprodukčních cyklů]]. Tento odhad vychází z předpokladu, že některé [[Plod (botanika)|plody]] po odkvětu zůstávají na původním místě v úžlabí a jsou postupně zatlačovány pod zem s přírůstkem nových bradavek na [[vzrostný vrchol|vrcholové části]]. Jelikož je růst souměrný, zbylé plody/semena jednoho roku jsou postupně pohřbívány pod zem. Čím jsou níž, tím jsou starší. Pokud je následně serotonní rostlina vyjmuta ze země a spočítají se kruhy se semeny, je možné odhadnout stáří rostliny (je určitě starší než stáří nejhlouběji pohřbených semen) a stáří jednotlivých semen. Pokud některé kruhy neobsahují semena, znamená to, že rostlina v daném roce nevytvořila semena. Z toho pak lze vypočítat periodicitu reprodukčních cyklů.<ref name="serotiny">{{Citace periodika
Řádek 292 ⟶ 291:
}}
</ref> popisuje 6 podrodů (''Mammilloydia'', ''Oehmea'', ''Dolichothele'', ''Cochmiea'', ''Mamillopsis'' a ''Mammillaria'') přičemž podrod ''Mammillaria'' dále dělí na tři sekce: ''Hydrochylus'', ''Subhydrochylus'' a ''Mammillaria'' a ty na série. Sekce ''Hydrochylus'' je rozdělena do 8 sérií, jmenovitě ''Longiflorae'', ''Ancistracanthae'', ''Stylothelae'', ''Proliferae'', ''Lasiacanthae'', ''Sphacelatae'', ''Leptocladodae'' a ''Decipeintes''. Sekce ''Subhydrochylus'' pak do 3 sérií: ''Heterochlorae'', ''Polyacanthae'' a ''Supertextae''; sekce ''Mammillaria'' pak také do 3: ''Leucocephalae'', ''Mammillaria'' a ''Polyedrae''.
[[Soubor:Mammillaria guelzowiana.jpg|thumb|''M. guelzowiana'' – květy]]
Důležitý zvrat pak přináší taktéž, dnes uznávaná klasifikace J. M. Lüthyho. Ten používá detailní morfologický popis, včetně [[biochemie|biochemických]] a [[stanoviště|stanovištních]] dat. V letech 1995 a 2001<ref>{{Citace periodika
Řádek 344 ⟶ 343:
</ref> Dále také na ty, které rostou ve skupinách (''[[Mammillaria duoformis|M. duoformis]]'' R. T. Craig & E. Y. Dawson) a ty, jež rostou solitérně (''[[Mammillaria miegiana|M. miegiana]]'' W. Earle).<ref name="riha" /> Případně i podle barvy květů, tvaru trnů a glochid.
==Výskyt==
===Areál výskytu===
Centrem výskytu je Mexiko a jižní část USA. Menším počtem druhů areál pokračuje na ostrovy karibské oblasti a několika málo druhy, ''M. colombiana, M. mammillaris, M. nivosa'', zasahuje až do Jižní Ameriky na pobřeží Kolumbie a Venezuely. Mamilárie osídlily velmi různorodé biotopy, od pobřežních útesů až do výšek nad 3000 m n. m. (''M. deherdtiana'' subsp. ''dodsonii''). Rostou na otevřených skalních výhonech, v puklinách skalních stěn, v nánosech rozpadavých hornin, více však v zákrytu křovin nebo větších kaktusů, v řídkých suchých borových a dubo-borových lesích, nebo i v mechových porostech. Obývají jak zásadité rozpadlé vápencové sutě, tak kyselé humózní půdy a lesní hrabanku. Větší část druhů má poměrně malý areál výskytu nebo několik málo izolovaných nalezišť a lze je označit za endemity. Menšina druhů (např. ''M. compresa, M. mystax, M. parkinsonii'') má rozsáhlou oblast výskytu, kde různě varírují, tvoří různé formy ( např. ''M. prolifera'') nebo polyklonální mikrodruhy (např. ''M. celsiana''). Rozsáhlou oblast výskytu mají druhy rostoucí na ostrovech karibské oblasti (např. ''M. colombiana'' roste od Mexika přes Honduras, Guatemalu, Jamajku až po Kolumbii a Venezuelu.).
===Příklady výskytu===
▲Ač jsou mamilárie [[sukulent]]y přizpůsobené k životu v [[Aridita|aridních]] a horkých [[Stanoviště|stanovištích]] s propustnými písčitými [[Půda (pedologie)|půdami]], jejich zástupci okupují nejrůznější stanoviště. Rostliny rostou na teplých a slunných stanovištích v propustných až písčitých půdách, jiné v humózních (''M. boodii''<ref name="riha" />) či vertikálně ve vápencových skalách (''M. crucigera''<ref name="riha" /><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Contreras
| jméno = Cinthya
| |||