Čínské jméno: Porovnání verzí

'''Čínské jméno''' ({{Čínsky|znaky=姓名|pchin-jin= xìngmíng|český přepis=sing-ming}}) osob má zpravidla dvě části, většinou jednoslabičné [[příjmení]] stojí na prvním místě, následuje většinou dvouslabičné [[Rodné jméno|osobní jméno]].

Většina čínských [[příjmení]] ({{Čínsky|znaky=姓|pchin-jin= xìng|český přepis=sing}}) je jednoslabičná a zapisuje se jedním znakem. Vdané ženy nepřejímají příjmení manžela, ale ponechávají si své příjmení. Děti přejímají příjmení otce.<ref name="kamenarovič 206">{{Citace monografie

[[Rodné jméno|Osobní jméno]] ({{Čínsky|znaky=名|pchin-jin= míng|český přepis=ming}}) je obvykle dvouslabičné – dvě slabiky má 80 % osobních jmen,<ref name="ABC">{{Citace monografie

Převaha dvouslabičných jmen se datuje od [[Říše Ming|mingské]] éry. V říši západní [[západníŘíše Chan|Chan]] bylo 70 % jmen jednoslabičných a toto procento vzrostlo na 98, když [[Wang Mang]] z [[dynastie Sin]] dvouslabičná jména zakázal. Návrat k víceslabičným jménům nastal až ve 4. století, pod vlivem kultury kočovných národů ze severu.<ref name="ABC"/> Obyvatelé [[Říše Tchang|říší Tchang]] a [[Říše Sung|Sung]] preferovali dvouslabičná jména, ale za [[Pět dynastií a deset říší|pěti dynastií]] a v [[Říše Liao|říši Liao]] i [[Říše Jüan|Jüan]] získala oblibu jména jednoslabičná. Až od nástupu čínské říše Ming dominují jména dvouslabičná.<ref name="ABC"/> U dvouslabičných jmen vznikl zvyk mít jeden znak společný pro všechny členy (zpravidla syny) rodiny stejné generace a druhý individuální.<ref name="kamenarovič 207">Kamenarovič, s. 207.</ref>

S dosažením dospělosti &nbsp;– u mužů kolem 20 let, u žen 15 (věk na vdávání) &nbsp;– dostávali členové rodin vzdělanců společenské/zdvořilostní jméno ({{Čínsky|znaky=字|pchin-jin= zì|český přepis=c’}}),<ref name="kamenarovič 207"/> vybírané otcem či učitelem. Oslovovat dospělého muže jeho osobním jménem bylo totiž přiměřené pouze od osob starších, u vrstevníků to bylo neuctivé. Tradice používání těchto jmen zanikla po roce 1919.

Pseudonym ({{Čínsky|tradiční=號|zjednodušené= 号|pchin-jin= hào|český přepis=chao}}), zpravidla víceslabičnávíceslabičný, byla alternativa společenského jména, kterou si vybíral vzdělanec podle svých zájmů, mohl ji měnit se změnou svých poměrů.