Fyzická osoba: Porovnání verzí

[[Právní osobnost]] (''právní subjektivitu'') má každý [[člověk]] od [[početí]] do [[smrt]]i; v době mezi početím a narozením, kdy právo hovoří o [[nasciturus|nascituru]], je však tato způsobilost podmíněna tím, že se plod narodí živý. V opačném případě nastoupí [[právní fikce]], že fyzická osoba nikdy neexistovala (což má významný důsledek v [[dědické právo|dědickém právu]], neboť mrtvě narozený plod nemůže nabývat [[dědictví]] a nestává se tedy sám [[zůstavitel]]em).<ref>§ 7 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“)</ref> [[Smrt]]í tato způsobilost zanikne a dosavadní práva a povinnosti v rámci dědictví přechází na [[právní nástupce]]. Pokud je fyzická osoba dlouhodobě nezvěstná a je pravděpodobné, že již nežije, případně pokud je jisté, že nežije, ale nelze to dokázat stanoveným způsobem, může ji soud [[prohlášení za mrtvého|prohlásit za mrtvou]].<ref>§ 7 odst. 2 ObčZ a § 195–200 zákona č. 99/1963 Sb., [[občanský soudní řád]]</ref>

 

 

Nezletilí jsou schopni nabývat v zásadě všech práv a povinností. Právní úkony, které sami činí, jsou však platné jen tehdy, pokud svou povahou odpovídají jejich rozumové a volní vyspělosti.<ref>§ 9 ObčZ</ref> V ostatních případech, např. nákup dovolené desetiletým dítětem, musí nezletilého zastoupit jeho [[zákonný zástupce]].<ref>§ 26 a § 27 odst. 1 ObčZ</ref>