Štít: Porovnání verzí

'''Štít''' je obranný prostředek sloužící k odrážení úderů a osobní ochraně [[voják]]ů. Štít se drží v ruce. Existují i jiné obranné prostředky, používané ke stejnému účelu – např. [[brnění]], [[drátěná košile]] nebo [[neprůstřelná vesta]], ty se však oblékají. TyI když je štít primárně ochranný prostředek, díky možnosti se aleštítem aktivně pracovat můžou být zejména lehčí typy štítů použity i k útoku nebo nedržík vaktivní ruceobraně.

[[Řecko|Řecké]] těžkooděnecké štíty byly kulaté, chránící bojovníka do pasu, obvykle vyrobené z bronzu nebo ze dřeva potaženého měděným plechem s velice složitým tepáním na přední straně. Lehkooděnci používali i lehký štít ''pelte'' měsícovitého tvaru.

Evropské [[Středověkstředověk]]é štíty lze v zásadě rozdělit na jezdecké a pěší. Zatímco u těch prvních vývoj vedl (u pohyblivých bojovníků) k postupnému zmenšování, u těch druhých byl trend přesněspíše opačný. [[raný středověk|Raně středověké]] jezdecképěší štíty byly oválnépřevážně kruhového tvaru, ods puklicí uprostřed, ať už ploché ([[Vikingové]]) nebo vypuklé ([[Frankové]]). Jezdecké štíty toho období byly také převážně kruhové, občas oválné. Od [[11. století]] mělyse převážněobjevuje mandlovitý tvar štítů. Byly vyrobeny ze dřeva potaženého surovou kůží nebo několika vrstvami plátna a někdy měly středovou kovovou puklici a kování na hranách. Pěší štít tohotopostupně obdobípřevzal byltvar vyrobenštítů stejně, ovšem bez prohnutíjezdeckých. Koncem [[12. století]] zanikla u mandlových jezdeckých štítů horní zaoblená hrana a štít dostal tvar sférického trojúhelníka, bez středové puklice upevněný k ruce bojovníka vázáním, který se postupně zmenšoval a ve [[14. století]] kryl jezdce pouze do pasu. Na některých vyobrazeních z počátku [[13. století]] můžeme sice ještě vidět kapkovitý tvar štítu, ale obecně lze říci že od druhé čtvrtiny [[13. století]] byl tvar štítu víceméně ustálený. Ve Velislavově bibli se však objevují zobrazení jízdních bojovníků kryjících se eliptickými štíty a v oblasti Porýní jsou známky užívání oválných štítů u jízdy ještě kolem roku 1340. V [[15. století]] získal štít tvar na výšku postaveného obdélníka s výřezem na pravé straně (z pohledu jezdce) do kterého zakládal jezdec při útoku [[kopí]]. Pěší štíty se v tomto období ubíraly dvěma různými směry. Na jedné straně to byly pěstní štítky a na druhé straně velké štíty zejména pro ochranu střelců tzv. bojové pláště a pavézy. Po [[15. století]] jezdecké štíty téměř vymizely. Za zmínku stojí pouze lehké dřevěné štíty používané lehkou jízdou tzv. ''litevské pavézy'' a [[tarče]], používané zejména při turnajích. Naproti tomu u pěchoty se i nadále zachovalo používání pavéz a objevil se nový a ještě větší typ štítu, tzv. ''taras'', který sloužil především pro střelce z palných zbraní. V průběhu [[16. století]] štíty z výzbrojí [[Evropa|evropských]] armád vymizely a poslední jednotkou která je používala byli za [[třicetiletá válka|třicetileté války]] rondašíři. Tato jednotka se však v boji příliš neuplatnila tak byli rondašíři záhy zrušeni.