Kurděje: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
oprava odkazu ve třetím odstavci (letopočet 1767, původní odkaz byl na rok 176) značky: odkaz do cizojazyčné Wikipedie editace z Vizuálního editoru |
|||
Řádek 3:
Kurděje začaly být akutní u evropských námořníků zejména v [[15. století]], kdy se začaly podnikat dlouhé výpravy [[Atlantský oceán|Atlantikem]] směrem k [[Amerika|Americe]] nebo okolo [[Afrika|Afriky]]. Námořníci i pasažéři byli po měsíce odkázáni na [[dieta|dietu]] skládající se ze sušeného hovězího masa a [[suchar|sucharů]] a nemoc je houfně kosila. Snaha [[lékař|lékařů]] o zkrocení a likvidaci nemoci dlouho nepřinášela výsledky. Teprve [[Skotsko|skotský]] [[lékař]] [[James Lind]] publikoval v roce [[1772]] práci, v níž demonstroval, že denní příděl nápoje, který obsahoval [[ocet]], mořskou vodu a šťávu ze dvou [[pomeranč]]ů a jednoho [[citron]]u, rychle vyléčil i těžký skorbut a umožnil návrat nemocných námořníků do služby již po 6 dnech [[léčba|léčby]] (objev byl učiněn již v roce [[1747]]).
Další prevencí proti kurdějím jsou klíčící výhonky rostlin. Klíčící rostliny jako strava byly používány již dávno, a to již před 3000 př. n. l. v Číně. Později s sebou brali Féničané na dlouhé námořní cesty semena rostlin, aby konzumací jejich výhonků předešli chorobě z nedostatku vitaminu C, tedy kurdějím. Britský námořní lékař [[David Mac Bride]] roku [[
Ještě v 19. století byla v Česku ve stravě běžná tzv. pučálka čili naklíčený a opražený hrách. Podomácku se také nakličovalo obilné zrno ([[ječmen]], [[pšenice]], [[žito]]), které bylo výborným vitaminovým doplňkem v zimním období.
| |||