Šašek: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3:
'''Šašek''' je označení pro [[komika|komickou]] postavu. Její výskyt lze prokázat již v [[Starověké Řecko|řeckých]] a [[Starověký Řím|Římských]] [[komedie|komediích]], později ve [[středověk]]ých [[fraška|fraškách]].
Dále se šašek uplatňoval na [[panovník|panovnických]] dvorech.
Tradice dvrních šašků má své kořeny již ve [[Starověký Egypt|starém Egyptě]]. V palácích [[faraon]]ů sloužili [[Trpaslík|trpaslíci]] (mohli to být jak Egypťané trpasličího vzrůstu, tak i středoafričtí [[Pygmejové]]). Jejich úkolem bylo bavit faraona a jeho dvořany při hostinách směšnými pohyby, žolnglováním či žertováním. Také ve starověké Persii, Indii nebo Číně se objevovali dvorní šašci, kteří byli často trpaslíci, hrbáči, eunuši nebo jinak postižení lidé. Známí jsou i japonští šašci ''taikomoči'', kteří svým pánům, [[Japonský císař|císařům]] a [[šógun]]ům, sloužili jako tanečníci a vypravěči vtipných příběhů. Někdy se o nich hovoří jako o mužské obdobě [[Gejša|gejš]].
Méně se šašci uplatnili v období [[Antika|Antiky]]. V Evropě se rozšířili v období vrcholného středověku, patrně pod vlivem [[Křížové výpravy|křížových výprav]], v muslimském světě byli šašci obvyklou součástí panovnicých dvorů již od 7. století.
Šašky byli nejčastěji muži, jsou však doloženy i dvorní šaškyně, jako byla např. šaškyně Jana, sloužící anglické králeovně [[Marie I. Tudorovna|Marii Krvavé]] nebo několik šaškyň ruské carevny [[Anna Ivanovna|Anny Ivanovny]]. Velký rozvoj šašků nastal v období renesance a baroka, ale s nástupem osvécenství začali šašci z panovnických dvorů pozvolna mizet. V Anglii tomu bylo už v 17. století, jinde v Evropě v průběhu 18. století.
Někteří šašci se uplatnili zároveň jako diplomaté nebo rádci panovníků. Z českých dějin je známý např. Mossén Borrro (vlastím jménem Antonio Talander), působící na dvoře císaře [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda]] nebo Jan Paleček, šašek a dvořan [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Poděbrad]]. K dalším slavným šaškům patří např. [[Till Eulenspiegel]], polský šašek Stanczyk, anglický William Sommers sloužící Jindřichu VIII. nebo indičtí šašci Ténali Rámakrišna z [[Vidžajanagarská říše|Vidžajanagaru]] či Bírbal, rádce a šašek císaře [[Akbar Veliký|Akbara]]. Někteří z japonských šašků ''taikomoči'' se vyznamenali dokonce jako vojevůdci. O vtipech, ale i moudrosti a důvtipu všech těchto osobností se dochovala řada [[Pověst]]í či [[Anekdota|anekdot]], které se často tradují dodnes.
Šašci evropského středověku a raného novověku bývali obvykle oděni v pestrém oblečení, na hlavě mívali čapku či kuklu s [[rolnička]]mi nebo s umělýma [[Osel domácí|oslíma]] ušima.
| |||