Halič: Porovnání verzí

Území Malopolska bylo od [[6. století]] osídlováno [[Slované|Slovany]]. V [[9. století]] na území Malopolska existovalo Vislanské knížectví, které se na krátko stalo součástí [[Velkomoravská říše|Velkomoravské říše]] a později [[České knížectví|Českého knížectví]]. V [[10. století]] Malopolsko získali Piastové a stalo se tímto součástí [[Dějiny Polska|polského knížectví]]. Během času se těžiště polského státu přesunulo z Velkopolska do Malopolska a hlavním městem se stal malopolský [[Krakov]]. V roce 1138 kníže [[Boleslav III. Křivoústý]] rozdělil Polsko mezi své syny, cocož dalo počátek feudálnímu rozdrobení Polska. Nejstarší představitel Piastovské dynastie byl tzv. seniorem (tedy hlavním knížetem Polska) a bezprostředně vládl v Malopolsku, které se stalo tzv. seniorální provincií, která vždy náležela seniorálnímu (hlavnímu) polskému knížeti. Ostatní části Polska (Slezsko, Velkopolsko, Mazovsko, Pomoří) byly rozděleny mezi ostatní syny Boleslava III., kteří podléhali seniorovi a během času tam docházelo k dalšímu dělení území mezi syny zesnulých polských knížat (největší rozdrobení postihlo [[Slezsko]] a [[Mazovsko]]). V roce [[1320]], původně kujavský kníže, [[Vladislav Lokýtek]] sjednotil část rozdrobeného Polska ([[Malopolsko]], [[Velkopolsko]], [[Kujavsko]]), korunoval se králem a na území, které ovládal, vyhlásil vznik polského království s hlavním městem v malopolském Krakově. Své dominantní postavení Malopolsko ztratilo po uzavření polsko-litevské unie v roce 1569 - hlavním městem se stala Varšava a těžiště státu se přesunulo do Mazovska, i když část hlavních institucí zůstala v Krakově (korunovace) a v Hnězně ve Velkopolsku (arcibiskupství). Polská část Polsko-Litevské republiky se dělila na 2 hlavní provincie: Velkopolsko a Malopolsko. Malopolská provincie se skládala z 11 vojvodství a byla největší v Polsko-Litevské republice (452 000 km2). Zahrnovala kromě historického Malopolska celou jihovýchodní část Polska a také celou Ukrajinu patřící v té době k Polsku (správním střediskem provincie byl Krakov). Během 1. dělení Polska v roce 1772 Habsburkové zabrali jihozápadní část Malopolské provincie a nazvali ho Halič (část krakovského vojvodství, sandoměřského vojvodství a celé ruské a belžské vojvodství).

Během 2. dělení Polska v roce 1793 východní část Malopolské provincie zabrali Rusové a Prusko zabralo kousek západního Malopolska (Čenstochová). Během 3. dělení Polska v roce 1795 zbytek Malopolské provincie mezi sebe rozdělili Rusové a Habsburkové. Téměř celé historické Malopolsko (to, které bylo součástí Polska před připojením Ukrajiny a které bylo obydleno pouze Poláky) se dostalo pod Habsburskou nadvládu (pouze malý kousek získalo také Prusko). V roce [[1807]] [[Napoleon Bonaparte]] vytvořil polské [[Varšavské vévodství]], ke kterému v roce 1809 připojil severní Malopolsko po jeho odtržení od Rakouska. V roce [[1815]] bylo Varšavské vévodství zlikvidováno a místo něj vytvořena Krakovská republika a Polské Království spojené personální unií s Ruskem. V letech [[1815]]-[[1846]] bylo historické Malopolsko rozděleno mezi 4 státy: [[Prusko]], [[Rakousko]], [[Kongresové Polsko|Polské království]] spojené s [[Carské Rusko|Ruskem]] a [[Krakovská republika|Krakovskou republiku]] (v případě dvou posledních šlo o polonezávislé polské státy). V roce [[1831]] po poraženém polském povstání bylo Polské království fakticky připojeno k Rusku (formálně v roce [[1864]]) a v roce [[1846]] po prohraném polském povstání v Haliči Habsburkové zabrali Krakovskou republiku. V roce [[1860]] po demokratických reformách se rakouský zábor stal centrem polského národního života (Krakov, Lvov), který udržoval polské národní hnutí v ruském a německém záboru. V roce [[1918]] Malopolsko spoluvytvořilo [[Polsko]]. Během 2. světové války bylo krátkodobě okupováno [[Nacistické Německo|Nacistickýmnacistickým Německem]] ([[1939]]-[[1945]]). V současné době na území historického Malopolska existuje několik vojvodství (vojvodství Malopolské, Svatokříské, Lubelské a Podkarpatské).