Lžičník lékařský: Porovnání verzí
N |
(Žádný rozdíl)
|
Verze z 3. 1. 2014, 22:25
Lžičník lékařský (Cochlearia officinalis) je nevysoká, bíle kvetoucí bylina často považována za léčivou rostlinu; jediný druh rodu lžičník který v České republice roste.
 Lžičník lékařský | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | brukvotvaré (Brassicales) |
| Čeleď | brukvovité (Brassicaceae) |
| Rod | lžičník (Cochlearia) |
| Binomické jméno | |
| Cochlearia officinalis L. | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rozšíření
Původní výskyt druhu je vázán na evropská pobřeží Atlantského a Severního ledového oceánu, hlavně na moře Baltské, Irské, Norské, Severní, Barentsovo, Bílé a Karské. Nynější výskyt ve vnitrozemských oblastech Evropy je až druhotný.
Pro zdárný růst vyžaduje rostlina dostatek světla, vlhkou a propustnou půdu která může být mírně kyselá až alkalická, obvykle roste v místech částečně zasolených. Nejčastěji se vyskytuje na skalách nebo písečných dunách, dobře snáší místa se silnými větry i poměrně chladné oblasti s krátkým létem.
Tato rostlina byla v minulosti ze západo a severoevropských oblastí šířena na území nynější ČR kde se pěstovala jako léčivka. Později lžičník lékařský zplaněl, dostal se ze zahrad do volné přírody kde byl prvně zaznamenán roku 1819 a od té doby se tento příležitostný neofyt v Česku vyskytuje pravidelně, byť poměrně vzácně.[2][3]
Popis
Lžičník lékařský je dvouletá až krátce vytrvalá rostlina jejíž lodyha dorůstá v době dozrávání plodů do výše 15 až 30 cm. Přízemní listová růžiceje tvořena téměř tučnolistými řapíkatými listy o průměru 2 až 4,5 cm s čepelemi ledvinovitého až srdčitého tvaru které jsou po obvodě celistvé nebo mají mělké laloky; střed čepele bývá promáčklý a list takto připomíná lžičku. Z růžice vyrůstá rozvětvená lodyha jejíž listy spodní jsou podobné přízemním, listy prostřední na kratičkých řapících mají čepele buď kopinaté nebo vejčité až okrouhlé a na bázi obvykle srdčité a listy horní jsou přisedlé a srdčité.
Na konci lodyhy i větví vyrůstají bezlistenné voňavé oboupohlavné květy ve stáhnutém hroznu který se při odkvětu postupně rozvolňuje a prodlužuje. Jejich čtyři vejčité a vyduté kališní lístky dlouhé 2 až 4 mm jsou světle zelené a mají bílý blanitý lem. Korunní lístky elipsovitého až obvejčitého tvaru bývají 4 až 7 mm dlouhé a jsou bílé nebo méně často růžové. Rostliny vykvétají ve středoevropských podmínkách v květnu až červnu, opylovány jsou létajícím hmyzem, případně jsou i samosprašné.
Plody, vyrůstající na bezmála vodorovně odstávajících stopkách, jsou téměř kulovité, dvoudílné šešulky 3 až 6 mm dlouhé. Obsahují elipsoidní, hnědá a na povrchu bradavičnatá semena velká 2 až 4 mm.[3][4]
Význam
Rostlina byla v minulosti pro svůj vysoký obsah vitamínu C konzumována námořníky na ochranu proti kurdějím. Čerstvé listy mají poněkud palčivou chuť a pro svou pikantnost bývaly součástí salátů; obsahují hořčiny a silice s obsahem síry, glykosid glykokochlearin, třísloviny a enzymy; jsou močopudné, zvyšují chuť k jídlu a podporují trávení. Mají antiseptické účinky, dodnes se sušená droga používá ve směsích k léčbě špatně se hojících ran, zánětů v dutině ústní, při angíně a podobně; bývá i součásti směsí regulujících nadváhu. K léčbě se používají hlavně mladé listy a občas i nať trhaná v době počátku kvetení.[3][5]
-
Listová růžice -
Hustá kolonie -
Květenství -
Odkvétající květy a zrající šešulky
Reference
- ↑ BioLib.cz – Cochlearia officinalis (Lžičník lékařský) [online]. BioLib.cz [cit. 2014-01-03]. Dostupné online.
- ↑ PYŠEK, Petr; DANIHELKA, Jiří; SÁDLO, Jiří et al. Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition). S. 155-255. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 03.01.2014]. Čís. 84, s. 155-255. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
- ↑ a b c GOLIAŠOVÁ, Kornélia; ŠÍPOŠOVÁ, Helena. Flóra Slovenska V/4: Cochlearia officinalis [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 2002 [cit. 2014-01-03]. S. 560-561. Dostupné online. ISBN 80-224-0710-0. (slovensky)
- ↑ Plants For a Future: Cochlearia officinalis [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2014-01-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SKRUŽNÁ, Jarmila. Lžičník lékařský [online]. Medicom International s. r. o., Medicina.cz,, rev. 03.04.2000 [cit. 2014-01-03]. Dostupné online. (anglicky)
Obrázky, zvuky či videa k tématu lžičník lékařský na Wikimedia Commons