Asturské království: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace |
m Korektura, čárky. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 5:
'''Asturie''' (špan. ''Asturias'') je historické území v severozápadním Španělsku, při pobřeží [[Biskajský záliv|Biskajského zálivu]]; dnes autonomní oblast Asturias o rozloze 10 565 km2 (centrum Oviedo).
Ve starověku bylo území osídleno Astury (odtud jméno), kteří dlouho kladli odpor římské expanzi.
Na začátku [[8. století]] probíhala ve [[Vizigótská říše|Vizigótské říši]] občanská válka, v níž proti sobě stály dva velké soupeřící rody: Chindasvintův a Wambův. [[Wamba|Wambovi]] potomci, bojující na straně krále Aquily ([[711]] – [[714]]), požádali o pomoc muslimy, kteří se právě dostali do [[Ceuta|Ceuty]], aby svrhli z trůnu krále Rodriga (Rodericha, [[710]] – [[711]]).
V noci na [[28. duben|28. dubna]] [[711]] se v místě, kde o několik staletí později vznikl [[Gibraltar]], vylodil muslim [[Tárik]]
Po arabském vpádu na [[Pyrenejský poloostrov]] roku [[711]] ustupovala část křesťanského obyvatelstva do údolí Pyrenejí. Uprchlíci se spojili s kmeny v Asturských horách a navarrsko-aragonských Pyrenejích s jediným významným městem [[Pamplona|Pamplonou]], jež byla do té doby vojenskou enklávou vizigótské moci v nepřátelské baskické zemi.
V roce [[718]] se vůdce skupiny uprchlíků, vizigótský šlechtic [[Pelayo]], lat. Pelagius ([[718]] – [[737]]), postavil do čela Astuřanů, kteří si jej zvolili za svého krále. Pod jeho vedením přibyly útoky na muslimské posádky. V roce [[722]] (nebo možná v roce [[724]], nebo brzy po roce 718) Emír přikázal Munuzovi, aby se svým vojskem z gijónské posádky zničil asturské rebely a zajistil tak maurskou kontrolu nad tímto regionem. Toto vojsko bylo poraženo v [[bitva u Covadongy|bitvě u Covadongy]], která však pravděpodobně byla jen malým incidentem mezi dvěma nevelkými skupinami (počet všech bojovníků nepřesáhl
Druhým králem Asturie byl jediný Pelayův syn [[Favila]] ([[737]]
Asturie nabyla skutečného významu za [[Alfonso I.|Alfonse I.]] ([[739]] – [[757]]), Pelayova zetě. Vzhledem k tomu, že asturské hory byly řídce obydlené, procestoval Alfonso I. celé povodí řeky [[Duero|Duera]] a z části i Miňa a Ebra, vyhledal křesťanské osadníky a přestěhoval je do Asturie, která pak zahájila opevňování území, na němž řeku [[Ebro]] svírají výběžky Kantaberského a Iberského pohoří a kudy by córdobští muslimové mohli zaútočit na asturské království. V oblasti Celloriga, Hara, Pancorba a Llantarónu vyrostly hrady (latinsky castella) a kolem roku [[800]] se starému území Bardulie začalo říkat Castella, později Castilla ([[Kastilie]]).
Řádek 23:
Ve stopách Alfonse I. pokračoval jeho nejstarší syn [[Fruela I]]. ([[757]] – [[768]]), který potlačil povstání Basků. Během své vlády založil Oviedo, které se poté stalo hlavním městem Asturie. Byl zavražděn v Cangas de Onis. Nástupcem se stal jeho bratranec [[Aurelius]] ([[768]] – [[774]]). Po jeho nevýrazné vládě nastoupil na trůn velmož Silo (774 – 783), zeť Alfonse I. Přenesl hlavní město z Cangas de Onis do strategicky výhodné [[Pravia|Pravie]]. Po jeho smrti se trůnu zmocnil nemanželský syn Alfonse I. [[Mauregatus]] ([[783]] – [[788]]). O jeho vládě nejsou podrobné informace. Po Mauregatově smrti byl zvolen na shromáždění šlechticů [[Bermudo I.]] ([[788]] – [[791]]), syn Fruely. Za jeho vlády trpělo království nájezdy muslimů z [[Álava|Álavy]] a [[Galicie]]. Po prohrané bitvě u Burbie byl Bermudo pravděpodobně přinucen abdikovat.
[[Alfonso II.]] ([[791]] – [[842]]) získal vládu za podpory šlechtické skupiny odmítající příznivé vztahy s córdobským emirátem. Odvetou byly každoroční útoky muslimských vojsk na Asturii v letech [[792]] – [[805]]. Alfonso II. v roce [[798]] dobyl [[Lisabon]] a zvítězil v bitvách u Narónu a Ancea ([[825]]). Díky těmto vítězstvím začalo znovuosidlování horního povodí Ebra a povodí řek Tambre a Ully v Galicii. Opevnil komunikace vedoucí z [[Córdoba (Španělsko)|Córdoby]] do Asturie po staré římské silnici ze Zaragozy do Astorgy a pobřežní cestu. V povodí Ebra byly nově osídleny Taranco a Burceňa ([[800]]). Přenesl své hlavní sídlo z Pravia do [[Oviedo|Ovieda]], kde založil biskupství. Podporoval vizigótské politické a kulturní tradice (například odlišnou liturgii), které upevňovaly autoritu Asturie jako nástupce království Vizigótů na počátku reconquisty. Nástupcem Alfonse II. se stal [[Ramiro I.]] ([[842]] – [[850]]), syn Bermuda I. Aby se stal králem, musel nejprve porazit uzurpátora Nepociana v bitvě u mostu v Cornellaně. Během jeho neklidné vlády odrážel jak muslimské útoky, tak útoky Vikingů, kteří v té době pustošili Pyrenejský poloostrov. Roku [[844]] porazil córdobského emíra [[Abdurrahman II.|Abdurrahmana II.]] v bitvě u Clavija. Ramiro I. zrušil vizigótskou tradici volených králů, která povolovala, aby se králem stal jakýkoli člen vládnoucího rodu. Příštím králem se tedy měl stát vždy prvorozený syn.
Ramiro I. zemřel v Linu a nástupcem se stal jeho syn [[Ordoňo I.]] ([[1. leden|1. ledna]] [[850]] – [[866]]). Brzo po nástupu na trůn musel potlačit povstání Basků. Po návratu do Ovieda se dozvěděl, že muslimové chystají útok na [[Vardulias]]. Než muslimové stihli zaútočit, Ordoňo se s nimi setkal blízko řeky Ebro a porazil je. Pomáhal [[Mozárabové|mozarabským]] rebelům v [[bitva u Guadacelete|bitvě u Guadacelete]] ([[854]]), která však skončila vítězstvím emíra [[Muhammad I.|Muhammada I]]. Podporoval znovuosídlení měst v „duerské pustině“ Túy, Astorgy, Orete, Amayi (všechna v roce [[854]]) a Leónu ([[856]]).
[[Alfonso III. Veliký]] ([[866]] – [[910]]) pokračoval úspěšně v reconquistě proti córdobskému emirátu. Dobyl a znovuosídlil území až k linii Duera a Mondega a opevnil místa, kde staré římské cesty přetínaly jmenované řeky nebo jejich přítoky. Křesťané obratně využili potíží córdobských emírů a opět se usadili v [[Porto|Portu]] ([[868]]), Cei ([[875]]), Sahagúnu ([[880]]), [[Coimbra|Coimbře]] ([[881]]), [[Burgos]]u ([[884]]), [[Zamora|Zamoře]] ([[893]]) a Toru ([[900]]). Od této doby byla v rukou asturských křesťanů některá města římského původu; ale městský život se tam ještě nezrodil. Spíše než města to byly velké vesnice obývané rolníky a chovateli dobytka. Po vzpourách [[Baskové|Basků]] ([[867]]) a Galicijců
Když Alfonso III. zemřel, království bylo rozděleno: nejstarší syn [[García]] ([[910]] – [[914]]) získal León, druhý syn [[Ordoňo II.]] ([[910]] – [[924]]) získal Galicii a třetí syn [[Fruela II.]] ([[910]] – [[925]]) získal původní Asturii. Jako král asturský měl za úkol sjednotit oblast zvanou Kastilie. Sám byl dvakrát ženatý, poprvé s ženou neznámého původu zvaná Nunila nebo Nunilona (pozdější zdroje z ní udělali členku dynastie Basků Jimenezů, ale je to nepodložené). Jeho druhá žena, Urraca, byla podle historika [[Ibn Hazma]] ([[994]] – [[1064]]), dcerou Banu Qasi správce malého města Tudela. Vzali se roku [[917]]. Fruela udržoval dobré vztahy se svým bratrem Ordoňem. Když Ordoňo (po smrti Garcii spojil Galicii s Leónem) v roce [[924]] zemřel, velmoži ignorovali jeho dědictví a zvolili Fruela králem. Fruela nebyl oblíbený u šlechty a jeho volba byla zpochybněna, někteří ho viděli jako uzurpátora. Zavraždil Gebulda a Aresinda, syny Olmunda, který odvozoval svůj původ od krále Witizy. Proto jeden kronikář uvádí, že byl odsouzen k vládě pouhých 14 měsíců. Podle historika Ramóna Menendéze Pidala odešel do exilu za biskupem Fruniminem Leónským, příbuznému Olmonda. V každém případě vládl více jak čtrnáct měsíců a zemřel brzy v létě roku [[925]], pravděpodobně na [[malomocenství]]. V té době byla Asturie a Galicie už jen součástí Leónu.
Po sloučení Leónu a [[Kastilie]] ([[1230]]) a vytvoření kastilské koruny byla Asturie omezená na úzký pruh pobřeží a jmenována knížectvím. Význam Asturie pro začátky reconquisty jí však až do [[19. století]] zaručoval řadu výsad (v letech [[1338]] – [[1823]]
| |||