Kristiánova legenda: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
typo, odkazy, trpné rody, apostrofy, drobné doplnění |
→Problémy autorství a pravosti legendy: typo, interní odkazy |
||
Řádek 15:
== Problémy autorství a pravosti legendy ==
Za autora se nejčastěji označuje řeholník [[Kristián]], příbuzný [[Svatý Vojtěch|biskupa Vojtěcha]] a tedy také příbuzný rodu [[Slavníkovci|Slavníkovců]]. Někdy je také ztotožňován přímo se svatým Vojtěchem, jindy pak s [[Boleslav I.|Boleslavovým]] synem [[Strachkvas]]em.
* [[Bohuslav Balbín]] (objevitel) ztotožňuje autora se synem Boleslava I. a zároveň dovozuje, že matka biskupa Vojtěcha Střezislava musela být autorovou sestrou.<ref>B. Balbín: Epitome rerum bohemicarum ... Pragae 1677 s. 82-88</ref>
* [[Gelasius Dobner]] vychází z předpokladu, že domnělým autorem by měl být se Strachkvas kronikáře Kosmy, ale z nesrovnalostí a také z napadání autorova otce Boleslava vyvozuje, že autorem je spíše kancléř [[Přemysl Otakar I.|Přemysla Otakara I]]. [[Kristián ze Skály]] a že tedy nejde o původní dílo z [[10. století]].<ref>G. Dobner: Examen Historico-
Chronologico-Criticum, an Christiani. Vita seu Passio. nepublikováno</ref>
* [[Josef Dobrovský]] považuje Kristiána za autora z přelomu [[13. století|13.]] a [[14. století]], jenž je neznámý Dalimilovi.<ref>Josef Dobrovský, Kritische Versuche</ref>
* [[František Palacký]] přejímá názor
* [[Josef Pekař]] v roce 1902 prokazuje pravost legendy<ref>J. Pekař: Nejstarší kronika česká. Ke kritice legend o sv. Ludmile a sv. Václavu. [[Český časopis historický]] 8, 1902.</ref>
* Ani Pekařovo argumentační umění a autorita v historické obci však nepřesvědčily všechny. Z jeho soudobých kolegů proti pravosti Kristiána vystoupili kupř. [[Václav Novotný]] a [[František Vacek]], kteří s ohledem na kult sv. Ludmily, výrazněji se prosazující až ve [[12. století]], kladli vznik dané legendy až do této doby. Na konci 40. let 20. století pak následoval teze svého učitele Václava Novotného v rozsáhlé dvousvazkové studiíí [[Rudolf Urbánek]] <ref>Urbánek, R.: Legenda t. zv. Kristiána ve vývoji předhusitských legend ludmilských i václavských a její autor. Svazky I.1-2, II.1-2. Praha 1947-1948</ref>
* Další podpoře autentičnosti se dostává legendě v rozsáhlé práci [[Jaroslav Ludvíkovský|Jaroslava Ludvíkovského]].<ref>Ludvíkovský, J: Rytmické klausule Kristiánovy legendy a otázka jejího datování. LF 75, 1951, s. 169-190 a též další práce</ref> Krom něho podpořil stáří Kristiána literární vědec [[Oldřich Králík]]. I přesto však zůstali nepřesvědčení, především stěžejní osobnost tehdejší historické vědy [[Zdeněk Fiala]] <ref>Fiala, Z: Hlavní pramen legendy Kristiánovy. Praha 1974 a též mnohé dílčí studie</ref>
* Obhájcem pravosti byl také [[Dušan Třeštík]], jehož argumentační podporou byl spor o pravost Kristiána na určitou dobu ukončen.<ref>Třeštík, D.: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). Praha 1997; TÝŽ: [http://www.sendme.cz/trestik/premyslkristian.htm Přemyslovec Kristián. AR 51, 1999], s. 602-613., TÝŽ Deset tezí o Kristiánově legendě</ref> V poslední době však vystoupil s obranou názora Vackova a Novotného [[Petr Kubín]]<ref>Kubín, P.: Znovu o Kristiána. In: Od knížat ke králům. Sborník u příležitosti 60. narozenin Josefa Žemličky. Praha 2007, s. 63-72</ref> Proti němu obhajuje Třeštíkův koncept [[David Kalhous]]<ref>Kalhous, D.: Znovu o Kristiána: replika. In: ČMM (126) 2007, s. 411-417, též: [http://davidkalhous.webzdarma.cz/KalhousReplika.pdf Replika]</ref> Diskuse tedy i nadále pokračuje a Kristián je tak stále pro české dějepisectví příslovečným tématem věčného návratu, které jej provází již od 18. století.
| |||