Kristiánova legenda: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
typo, odkazy, trpné rody, apostrofy, drobné doplnění
Řádek 1:
[[Soubor:Christianslegende.jpg|thumb|První strana z rukopisu Rajhradského breviáře z poloviny 12. století]]
[[Soubor:Dalimil.gif|thumb|Vyobrazení konfliktu mezi sv. Václavem a kouřimským knížetem ''(pařížský zlomek latinského překladu Dalimilovy kroniky)'']]
'''''Kristiánova legenda''''' (také nazývána '''''Křišťanova legenda''''') je [[latinaLatina|latinský]] spis o počátcích [[křesťanství]] a o prvních českých [[svatý|světcích]]. Vznikla pravděpodobně před rokem [[994]]. Patří k nejdůležitějším zdrojům poznání raného českého státu a k prvním uceleným zmínkám o něm, ačkoliv je psán ještě latinsky. Často se rovněž používá delší název '''''Život a umučení svatého Václava a jeho babičky svaté Ludmily''''', lat. ''Vita et passio sancti Vencaslai et sanctae Ludmilae aviae eius''. PovažujeJe sepovažována za obhajobu staroslověnské kultury.
 
== Historie Kristiánovy legendyspisu ==
Nejstarší rukopisy[[rukopis]]y obsahující části Kristiánovy legendy sejsou datujídatovány do [[12. století]]. Celý text legendy se zachoval až v Dražickém rukopise G 5, který byl sepsán ve 40. letech [[14. století|čtrnáctého století]]. Ostatní dochované texty legendy pocházejí z [[manuskript]]ů datovaných převážně do rozmezí 14. - [[15. století]].
 
Za "znovuobjevitele" Kristiánovy legendy seje považujepovažován [[Bohuslav Balbín]], který ji nalezl v roce [[1645]] v [[třeboň]]ském archivu. Badatelům [[Josef Dobrovský|Josefu Dobrovskému]] a [[Gelasius Dobner|Gelasiu Dobnerovi]] však byla svým rozsáhlým cyrilo-metodějským exkurzem podezřelá, proto ji ve výsledku označili za podvrh. Do historické debaty legendu vrátil až roku 1902 [[Josef Pekař]] a od té doby nekončínekosnčily učené spory o její platnost, ač v současnosti převažuje mínění o platnosti Pekařovy datace. Nikoliv však absolutně.
Nejstarší rukopisy obsahující části Kristiánovy legendy se datují do 12. století. Celý text legendy se zachoval až v Dražickém rukopise G 5, který byl sepsán ve 40. letech čtrnáctého století. Ostatní dochované texty legendy pocházejí z [[manuskript]]ů datovaných převážně do rozmezí 14. - 15. století.
 
Nejpropracovanější názor na osobnost vlastního autora[[autor]]a legendy, onoho mnicha Kristiána, nabídl [[Dušan Třeštík]] ve studii ''Přemyslovec Kristián'', kde jej důmyslně[[důmysl]]ně ztotožnil s Kosmovým synem Boleslava I. [[Strachkvas]]em. I přesto se však v literatuře pod starším vlivem objevuje mínění, že autor legendy pocházel z [[břevnovskýBřevnovský klášter|břevnovského kláštera]]. Např. v populárním výboru raně středověkých[[středověk]]ých legend literárního historika [[Oldřich Králík|Oldřicha Králíka]].<ref>Králík,, O.(ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Praha 1969</ref> Tyto dohady jsou však nepodložené a vysoce nepravděpodobné.
Za "znovuobjevitele" Kristiánovy legendy se považuje [[Bohuslav Balbín]], který ji nalezl v roce [[1645]] v [[třeboň]]ském archivu. Badatelům [[Josef Dobrovský|Josefu Dobrovskému]] a [[Gelasius Dobner|Gelasiu Dobnerovi]] však byla svým rozsáhlým cyrilo-metodějským exkurzem podezřelá, proto ji ve výsledku označili za podvrh. Do historické debaty legendu vrátil až roku 1902 [[Josef Pekař]] a od té doby nekončí učené spory o její platnost, ač v současnosti převažuje mínění o platnosti Pekařovy datace. Nikoliv však absolutně.
 
Nejpropracovanější názor na osobnost vlastního autora legendy, onoho mnicha Kristiána, nabídl [[Dušan Třeštík]] ve studii Přemyslovec Kristián, kde jej důmyslně ztotožnil s Kosmovým synem Boleslava I. [[Strachkvas]]em. I přesto se však v literatuře pod starším vlivem objevuje mínění, že autor legendy pocházel z [[břevnovský klášter|břevnovského kláštera]]. Např. v populárním výboru raně středověkých legend literárního historika [[Oldřich Králík|Oldřicha Králíka]].<ref>Králík,, O.(ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Praha 1969</ref> Tyto dohady jsou však nepodložené a vysoce nepravděpodobné.
 
== Význam Kristánovy legendy ==
Jako příslušník vládnoucí vládnousí [[Přemyslovci|přemyslovské]] dynastie (syn Boleslava I. a bratr Boleslava II.) Kristián ve své legendě, která je podle Dušana Třeštíka svodem dosavadního literárního úsilí, sleduje dva cíle: je jím přirozeně oslava světce ze středu českého knížecího rodu (a možná i snaha o napravení otcovy viny). S tím se však logicky pojí ještě jeden aspekt, na který poukázali [[Dušan Třeštík]] a [[David Kalhous]]: Kristián cca 200 let před [[Kosma|Kosmou]] vlastně formuluje politický program českého státu, legitimizuje jeho postavení a výsadní roli ve střední Evropě a v duchu odkazů na dědictví [[Velkomoravská říše|Velké Moravy]] nejspíše připravoval cestu [[Slavníkovci|Slavníkovce]] Vojtěcha (svého příbuzného) k arcibiskupskému důstojenství. Kristiánova legenda je tak zásadním historickým pramenem, pro nejstarší dějiny Čech, přijmeme-li její původ ze sklonku 10. století. Tvoří tak významný korektiv ke [[Kosmova kronika česká|Kosmově kronice]], neboť srovnáním těchto dvou děl můžeme postihnout ideový vývoj raně středověkého přemyslovského knížectví.<ref>Třeštík, D.: Mýty kmene Čechů. Tři studie ke "Starým pověstem českým" (7.-10. století). Praha 2003</ref>
 
Jako příslušník vládnoucí dynastie (syn Boleslava I. a bratr Boleslava II.) Kristián ve své legendě, která je podle Dušana Třeštíka svodem dosavadního literárního úsilí, sleduje dva cíle: je jím přirozeně oslava světce ze středu českého knížecího rodu (a možná i snaha o napravení otcovy viny). S tím se však logicky pojí ještě jeden aspekt, na který poukázali Dušan Třeštík a David Kalhous: Kristián cca 200 let před [[Kosma|Kosmou]] vlastně formuluje politický program českého státu, legitimizuje jeho postavení a výsadní roli ve střední Evropě a v duchu odkazů na dědictví [[Velkomoravská říše|Velké Moravy]] nejspíše připravoval cestu [[Slavníkovci|Slavníkovce]] Vojtěcha (svého příbuzného) k arcibiskupskému důstojenství. Kristiánova legenda je tak zásadním historickým pramenem, pro nejstarší dějiny Čech, přijmeme-li její původ ze sklonku 10. století. Tvoří tak významný korektiv ke [[Kosmova kronika česká|Kosmově kronice]], neboť srovnáním těchto dvou děl můžeme postihnout ideový vývoj raně středověkého přemyslovského knížectví.<ref>Třeštík, D.: Mýty kmene Čechů. Tři studie ke "Starým pověstem českým" (7.-10. století). Praha 2003</ref>
 
== Problémy autorství a pravosti legendy ==