Petr Payne: Porovnání verzí

Payne se narodil ve vesnici Hough on Hill v hrabství Lincolnshire. Studoval na [[University of Oxford|Oxfordské univerzitě]], kde získal hodnost mistra svobodných uměním, později se stal představeným koleje ''St. Edmund’s Hall''. V průběhu studia se stal přívržencem reformního učení Jana Viklefa a později jeho následovníků - [[Lollardi|lolardů]]. Na Oxfordu se spřátelil s českými studenty, mezi kterými byl pravděpodobně i [[Jeroným Pražský]], který přivezl Viklefovy spisy do Prahy. V letech 1410 - 1412 byl iniciátorem korespondence mezi anglickými lolardy a [[Jan Hus|Janem Husem]]. V roce 1413 byl v procesu s lolardem [[John Oldcastle|Johnem Oldcastlem]] obviněn z [[Hereze|kacířství]], proto musel z Anglie uprchnout. Krátký čas pobýval u [[Valdenští|valdenských]] v Porýní, ale již v únoru 1415 dorazil do Prahy. S Husem se tak osobně nesetkal, protože přijel až po jeho odchodu do [[Kostnice]].

V Praze byl vřele přijat a okamžitě se zapojil do reformního hnutí, především svým působením na [[Univerzita Karlova|pražské univerzitě]]. Spolupracoval s německými mistry z okruhu [[Mikuláš z Drážďan|Mikuláše z Drážďan]], s kterými podporoval [[Jakoubek ze Stříbra|Jakoubka ze Střibra]] v jeho úsilí při zavádění [[přijímání podoobojípodobojí]]. V roce 1417 byl na univerzitě přijat za člena profesorského kolegia. Do měšťanského a univerzitního husitismu vnášel prvky lidového valdenství a lolardství. Stal se významnou teologickou autoritou, jeho schopností začali husité využívat i v diplomatických službách (kromě angličtiny ovládal latinu, němčinu a francouzštinu). V roce 1420 byl v poselstvu na obranu kalicha ke králi [[Zikmund Lucemburský|Zikmundovi]] a v roce 1421 byl v poselstvu do Krakova s nabídkou české koruny polskému králi [[Vladislav II. Jagello|VladislavovyVladislavovi]]. Ve stejném roce stál ve sporu s radikálním [[Jan Želivský|Janem Želivským]] na straně rektora univerzity Jakoubka ze Stříbra, ale později se přiklonil k [[Táborité|táborské]] teologii.

V roce 1429 pronesl při přijetí husitské delegace Zikmundem v Bratislavě projev, ve kterém srovnal pomíjivou moc světského panovníka s nepřemožitelnou Pravdou Zákona Kristova. Heslo „Pravda vítězí“ se stalo heslem české reformace. V roce 1431 byl členem druhé delegace k polskému králi a na pražské synodě se zasadil o usmíření pražských a táborských kněží. V srpnu 1432 zastupoval [[Sirotčí svaz|sirotky]] na [[Kutnhorský sněm|Kutnohorském sněmu]]. Byl zvolen jedním ze čtyř hlavních řečníků husitské delegace na [[Basilejský koncil|Basilejském koncilu]] (společně s [[Jan Rokycana|Janem Rokycanou]], [[Mikuláš z Pelhřimova|Mikulášem Biskupcem z Pelhřimova]] a [[Oldřich ze Znojma|Oldřichem ze Znojma]]), kde v roce 1433 obhajoval článek o kněžské chudobě a světském panování církve. Svou disputaci vedl na koncilu proti hlavnímu papežskému mluvčímu, obratnému řečníkuřečníkovi [[Jan Palomar|Janu Palomarovi]], který byl auditorem soudního dvora papežské kurie. Jeho obhajoba třetího [[čtyři artikuly pražské|artikulu]] byla brilantní, svými odbornými znalostmi a řečnickým umem svého oponenta zaháněl do úzkých. Zástupci anglického národa požadovali, aby byl zbaven ochrany koncilu, tyto požadavky však vyslyšeny nebyly. Po návratu do Prahy se účastnil dalších jednání s představiteli koncilu a snažil se zastavit rozkol mezi husitskými bratrstvy. Tento rozkol vyvrcholil v [[bitva u Lipan|bitvě u Lipan]], které se Payne zúčastnil v sirotčím vojsku. Padl do zajetí, ale byl vykoupen svými příznivci z okruhu táboritů.

Po vyhlášení kompromisních [[Basilejská kompaktáta|Basilejských kompaktát]] se v roce 1436 podřídil Rokycanovu vedení cirkvecírkve podobojí. Za to byl kritizován tábority. Nově zvolený král Zikmund ho pronásledoval, označil ho za kacíře a jako cizince vypověděl ze země. Payne hledal útočiště u husitů v jiných městech (Klatovy, Žatec). Právě na cestě do Žatce byl zatčen [[Katolictví|katolickým]] pánem z Gutštejna, který ho dva roky věznil na hradě Rabštejn a snažil se ho vydat za vysoké výkupné papežské kurii nebo anglické [[Inkvizice|inkvizici]]. Pomohli mu opět táborité, kteří ho vykoupili ze zajetí (ze sbírky od měst táborského svazu). Po Zikmundově smrti v roce 1437 se vrátil do služeb husitské konzistoře a opět byl prostředníkem mezi husitskými skupinami, tentokrát mezi Janem Rokycanou a táborskými teology. Do Prahy se vrátil až v roce 1448 s Janem Rokycanou, sse kterým se velmi spřátelil. Rokycana mu zajistil umístění v [[Emauzský klášter|Emauzském klášteře na Slovanech]].