Hroch obojživelný: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
překlepy |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 15:
| druh popsal = [[Carl Linné|L.]], [[1758]]
}}
'''Hroch obojživelný''' (''Hippopotamus amphibius'') je [[sudokopytníci|sudokopytník]] z čeledi [[hrochovití|hrochovitých]], adaptovaný k vodnímu životu. Vyskytuje se v [[Afrika|Africe]] na jih od Sahary. Jeho nejbližším příbuzným je [[hrošík liberijský]]. Dříve byli hroši pokládání za příbuzné [[Prasatovití|prasat]], podle nedávných výzkumů však mají mnohem bližší příbuzneské vztahy k předkům [[Kytovci|kytovců]].
== Vzhled ==
Hroch je největším recentním druhem [[Sudokopytníci|sudokopytníka]]. Dospělý samec měří až 350 cm, dosahuje výšky v kohoutku 165 cm a hmotnosti přes tři tuny, samice jsou menší. Hroch se vyznašuje velmi robustní stavbou těla, které je dlouhé a válcovité, s objemným břichem. Má nízké čtyřprsté končetiny, opatřené [[Plovací blána|plovacími blanami]]. Ocas je krátký a opatřený tuhým střapcem chlupů. Hroší hlava má hranatý tvar, oči, uši i nozdry jsou umístěny velmi vysoko na hlavě, což je adaptace pro život ve vodě. Hroši mají velmi vyvinuté zuby, nejnápadnější jsou zahnuté špičáky ve spodní čelisti samců, používané jako zbraň.
Hroší samci mají obvykle větší hlavu a vyššší končetiny než samice, bývají rovněž větší. Rozlišení pohlaví ve volné přírodě ale bývá obtížné. [[Kůže]] hrocha je lysá a velmi tlustá (na některých místech 3-5 cm), chlupy rostou pouze na konci ocasu a na tlamě. Zbarvení hrocha je břidlicově šedé, šedohnědé až černé, na břiše a končetinách světlejší, až do růžova. Hroší kůže je navzdory své tloušťce velmi citlivá a v suchu snadno popraská. Rčení o [[Hroší kůže|hroší kůži]] jako symbolu necitelnosti tedy neplatí. Při pastvě na souši hroši vylučují mnoho olejnatých [[kožní sekret|kožních výměšků]], které jejich kůži chrání před slunečním zářením. Tyto výměšky mají růžovou barvu, což zavdalo příčinu pověrám, že hroši [[Pocení|potí]] krev. == Rozšíření ==
Řádek 27 ⟶ 28:
== Způsob života ==
Hroši jsou společenská zvířata, žijí v různě velkých tlupách, které mohou mít až 150 zvířat, obvykle však bývají menší. Ve stádě vládne hierarchie, nejsilnější samec si obhajuje nejlepší [[Teritorium|teritoria]] ve vodě i na břehu a páří se také s většinou samic. Přítomnost ostatních samců sice toleruje, ale [[imponování]] a potyčky jsou na denním pořádku. Většinou se však jedná spíš o hrozby nebo přetlačování, nikoli o skutečné souboje. Známé "zívání" hrochů je projevem imponování, pouze v zajetí takto hroši žebrají o potravu. K označování teritoria slouží hrochům trus, který rozmetávají ocasem. Hroši jsou velmi hlučná zvířata, ozývají se dutým řvaním, bučením, funěním, chrochtáním a dalšími zvuky, mládě v nouzi přivolává matku kvičením. Vzhledem k těžké kostře jsou hroši schopní chodit po dně. kde si hledají část potravy. Více potravy ale získávají pastvou na souši, především v nočních hodinách.
hroch je schopen [[trávení|strávit]] i velmi == Rozmnožování ==
Řádek 34 ⟶ 36:
== Hroši a lidé ==
[[Starověký Egypt|Staří Egypťané]] měli k hrochovi ambivalentní postoj. Na jedné straně uctívali bohyni plodnosti a ochránkyni žen [[
Ve [[Starý zákon|Starém zákoně]] je zmiňován netvor [[Behemot]], který bývá ztotožňován s hrochem. V [[Kniha Jób|knize Jób]] je Behemot popisován jako ohromný vodní býložravec s velkou tlamou. Jeho popis zhruba odpovídá hrochovi, na rozdíl od něj však má biblický netvor dlouhý ocas. Proto není jisté, zda se jedná o špatný popis hrocha, nějakého jiného tvora (slon, krokodýl), případně o zcela vymyšlené bájné zvíře. V některých jazycích, např. v [[Ruština|ruštině]], je název hrocha odvozen od slova Behemot.
[[Zuluové]] pokládají hrocha za symbol statečnosti.
hroch je v Africe odedávna loven.
== Chov v ZOO ==
|