Hroch obojživelný: Porovnání verzí

'''Hroch obojživelný''' (''Hippopotamus amphibius'') je [[sudokopytníci|sudokopytník]] z čeledi [[hrochovití|hrochovitých]], adaptovaný k vodnímu životu. Vyskytuje se v [[Afrika|Africe]] na jih od Sahary. Jeho nejbližším příbuzným je [[hrošík liberijský]]. Dříve byli hroši pokládání za příbuzné [[Prasatovití|prasat]], podle nedávných výzkumů však mají mnohem bližší příbuzneské vztahy k předkům [[Kytovci|kytovců]].

Hroch je největším recentním druhem [[Sudokopytníci|sudokopytníka]]. Dospělý samec měří až 350 cm, dosahuje výšky v kohoutku 165 cm a hmotnosti přes tři tuny, samice jsou menší. Hroch se vyznašuje velmi robustní stavbou těla, které je dlouhé a válcovité, s objemným břichem. Má nízké čtyřprsté končetiny, opatřené [[Plovací blána|plovacími blanami]]. Ocas je krátký a opatřený tuhým střapcem chlupů. Hroší hlava má hranatý tvar, oči, uši i nozdry jsou umístěny velmi vysoko na hlavě, což je adaptace pro život ve vodě. Hroši mají velmi vyvinuté zuby, nejnápadnější jsou zahnuté špičáky ve spodní čelisti samců, používané jako zbraň.
Hroší samci mají obvykle větší hlavu a vyššší končetiny než samice, bývají rovněž větší. Rozlišení pohlaví ve volné přírodě ale bývá obtížné. [[Kůže]] hrocha je lysá a velmi tlustá (na některých místech 3-5 cm), chlupy rostou pouze na konci ocasu a na tlamě. Zbarvení hrocha je břidlicově šedé, šedohnědé až černé, na břiše a končetinách světlejší, až do růžova. Hroší kůže je navzdory své tloušťce velmi citlivá a v suchu snadno popraská. Rčení o [[Hroší kůže|hroší kůži]] jako symbolu necitelnosti tedy neplatí. Při pastvě na souši hroši vylučují mnoho olejnatých [[kožní sekret|kožních výměšků]], které jejich kůži chrání před slunečním zářením. Tyto výměšky mají růžovou barvu, což zavdalo příčinu pověrám, že hroši [[Pocení|potí]] krev.

Hroši jsou společenská zvířata, žijí v různě velkých tlupách, které mohou mít až 150 zvířat, obvykle však bývají menší. Ve stádě vládne hierarchie, nejsilnější samec si obhajuje nejlepší [[Teritorium|teritoria]] ve vodě i na břehu a páří se také s většinou samic. Přítomnost ostatních samců sice toleruje, ale [[imponování]] a potyčky jsou na denním pořádku. Většinou se však jedná spíš o hrozby nebo přetlačování, nikoli o skutečné souboje. Známé "zívání" hrochů je projevem imponování, pouze v zajetí takto hroši žebrají o potravu. K označování teritoria slouží hrochům trus, který rozmetávají ocasem. Hroši jsou velmi hlučná zvířata, ozývají se dutým řvaním, bučením, funěním, chrochtáním a dalšími zvuky, mládě v nouzi přivolává matku kvičením. Vzhledem k těžké kostře jsou hroši schopní chodit po dně. kde si hledají část potravy. Více potravy ale získávají pastvou na souši, především v nočních hodinách. JePřes svou zdánlivou těžkopádnost dokáží hroši obratně šplhat, což se projevuje především při vylézání z vody na strmý břeh.
hroch je schopen [[trávení|strávit]] i velmi nekvalitníhrubou a vláknitévláknitou rostlinypotravu, kteréjakou jiní [[býložravci]] nežerou, např. [[Ostřice|ostřici]] nebo [[šáchor]]. Živí se ale také trávou a pochopitelně vodními rostlinami, jako je [[pistie]]. Hroch sežere denně asi 50 kg rostlin.

[[Starověký Egypt|Staří Egypťané]] měli k hrochovi ambivalentní postoj. Na jedné straně uctívali bohyni plodnosti a ochránkyni žen [[TeweretTveret]] s hroší hlavou, hroch však byl zároveň spojován s bohem [[Sutech]]em a silami zla. [[ Amemait]] neboli Velká požíračka, příšera ze staroegyptského záhrobí, která polykala nesmrtelné duše provinilých lidí, měla hroší tělo, lví hřívu a krokodýlí tlamu. Hroch byl také oblíbenou lovnou zvěří Egypťanů. Dochovala se zobrazení egyptských [[faraon]]ů při lovu hrocha, který je však na obraze nepoměrně malý (v poměru k faraonovi asi jako králík).

hroch je v Africe odedávna loven. proTradičně byl harpunován, ale od 19. stol. je loven převážně odstřelem pomocí těžkých [[kulovnice|kulovnic]]. Hroší [[maso]] je chutné a nepříliš tučné, kůžidomorodci iho zubyzpracovávají nejčastěji sušením. Využívá se také hroší kůže, kteréz níž se vyráběly např. [[štít]]y či [[bič]]e. Hroší zuby lze zpracovávat podobně jako slonovinu. NaJsou rozdílsice odmenší, nívěkem alevšak neměnínežloutnou. barvuVzhledem ak zstávajípřísné bílé.ochraně Protoslonů seve zvětšině nichafrických vzemí jsou také dostupnější. V 19. stol. se z hroších zubů vyráběly [[Klávesa|klávesy]] [[klavír]]ů nebo [[Zubní protéza|zubní protézy]]. Podle některých vědců je hroch perspektivním zvířetem pro [[Domestikace|domestikaci]], protože rychle roste, dokáže využívat velmi nekvalitní píci a má velmi kvalitní maso. Chovu hrochů brání jejich síla, neovladatelnost a agresivita. Hodnoceno podle počtu zabití a zranění lidí jsou hroši nejnebezpečnější zvířata[[savci]] Afriky, usmrtí ročně mnohem více lidí než lvi, levharti, sloni či krokodýli.