Šintoismus: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Upravila jsem termín "šintó", z původního "šintoismus". Je to z toho důvodu, že "šintó" je japonské náboženství, kdežto "šintoismus" je ideologie, která byla vládou zneužívána. Zdroj, můj učitel religionista a japanista.
Rafus (diskuse | příspěvky)
m typo
Řádek 1:
[[Soubor:Itsukushima torii angle.jpg|thumb|right|Brána [[torii]] ve [[Svatyně Icukušima|svatyni Icukušima]]]]
[[Soubor:Shinto married couple.jpg|thumb|Ženich a nevěsta při šintoistickém svatebním obřadu]]
'''Šintó''' ({{Vjazyce|ja}}: 神道; '''Šintó''', v [[čeština|češtině]] někdy také jako Šintoismus) je původní [[náboženství]] [[Japonsko|Japonska]] založené na [[animismus|animismu]] a [[Polyteismus|polytheismupolyteismu]]. Jedná se o jediné náboženství vzniklé v Japonsku a dodnes se přes vliv [[buddhismus|buddhismu]] a [[konfucianismus|konfucianismu]] jedná o živé náboženství. Na rozdíl od jiných mnohých náboženství šintó neobsahuje jasný výčet pravidel a dogmat.
Šintó lze v současnosti rozdělit do čtyř základních skupin: císařský (neveřejné rituály císařské rodiny), [[Jinja]] (nejrozšířenější forma s nejdelší historií, do konce [[Druhá světová válka|2. světové války]] úzce spjato se Státním šintoismem (státní, válečná, [[nacionalismus|nacionalistická]] forma)), sektářské (čítá 13 forem, vzniklých od počátku 19. století) a lidové šintó (forma rozšířená hlavně na venkově, nemá žádnou větší organizaci).
V dnešní době má šintoismus asi 100 miliónů vyznavačů.
Řádek 23:
== Svatyně ==
 
V nejstarších dobách se sídlo kami ohraničovalo provazem z rýžové slámy, zvaným ''šimenawa'', čímž se stalo [[rituál]]ně čisté. Také býval stavěn plot jež zcela či částečně zabraňoval pohledu na posvátné místo. Posvátný okrsek také vymezuje v pozdější době brána ''torii''.Provaz ''šimenawa'' bývá i na torii, doplněný bílými pruhy papíru ''gohei'', jež se také vázžouvážou na větvičky stromů. První svatyně byly tvořeny v období [[Kofun]], ale nejstarší zachované jsou z [[11. století|11.]] a [[12. století]] z důvodu zvyku chrámy přestavovat aby se obnovila jejich rituální čistota. V dnešním Japonsku je několik miliónů šintoistických svatyň, jež se podle tradice po dvaceti letech vždy obnovují.
 
Zastřešené svatyně zvané ''mija'' či ''džinda'' mívají podobu běžných obydlí a bývá v nich uložen předmět považovaný za sídlo kami. Tyto svatyně také nebyly shromaždištěm věřících, tím zůstával venkovní prostor. Do chrámu smí vstoupit jen kněz zvaný [[kannuši]].