Lamoraal Egmont: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Náhrada neexistujícího Commons za Commonscat z Wikidat; kosmetické úpravy
Rafus (diskuse | příspěvky)
m typo
Řádek 6:
V mládí se Lamoralovi dostalo vojenské výchovy ve Španělsku. Roku 1542 se po smrti svého staršího bratra Karla stal hlavou rodu a o dva roky později se oženil se simmernskou falckraběnkou Sabinou, sestrou potomního [[Fridrich III. Falcký|rýnského falckraběte Bedřicha III.]] Jako španělský vojevůdce se vyznamenal ve válkách proti Francii a roku 1559 byl jmenován místodržícím Flander a Artois.
 
Společně s [[Vilém I. Oranžský|Vilémem Oranžským]] a gelderským místoddržícímmístodržícím Filipem hrabětem Hoornem (jehož matka byla Lamoralovou prasestřenicí) protestoval proti zavádění [[inkvizice]] ve Flandrech jakož i silnému vlivu Španělů (a související relativní marginalisaci místních rodáků) na správu nizozemských provincií. V období rozmachu [[obrazoborectví]] a odporu proti španělské nadvládě (1565-6) zachovával hrabě Egmont věrnost králi, nově jmenovaný regent [[Fernando Álvarez de Toledo, 3. vévoda z Alby|vévoda z Alby]] však brzy po svém příjezdu roku 1567 nechal Egmonta a Hoorna uvěznit jakožto čelné představitele nizozemské šlechtické obce (Vilém Oranžský — skutečný vůdce oposice — prozíravě uprchl do exilu). Přes mnohé žádosti o milost, které španělské koruně adresovali čelní představitelé celé Evropy vč. [[Maxmilián II. Habsburský|římského císaře]], byli oba mužové popraveni 5. června 1568. Egmontovo hrdinné chování tváří v tvář smrti se stalo předmětem obdivu jeho současníků a učinilo z něj jeden ze symbolů protišpanělského odboje.
{{Commonscat}}