Kardiostimulátor: Porovnání verzí

 

První klinicná implantace plně implantabilní kardiostimulátoru proběhla roku 1958 v [[Karolinska Institutet|Karolinska Institut]] ve Švédské Solně. Byl navržen [[Rune Elmqvist|Runem Elmqvistem]] a chirurgický zákrok provedl [[Ake Senning]]. Elektrody byly zavedeny do [[Srdeční svalovina|srdečního svalu]] po [[Torakotomie|chirurgickém otevření hrudní dutiny]]. Zařízení selhalo po třech hodinách. Následně implantovaný kardiostimulátor vydržel dva dny. Arne Larson, který byl tímto pacientem, během svého života vystřídal 26 různých druhů kardiostimulátorů. Zemřem v roce 2001 ve věku 86 let a přežil jak vynálezce prvního implantabilního kardiostimulátoru tak i lékaře, který zákrok provedl.

 

První implantabilní kardiostimulátory byly nespolehlivé a měly krátkou životnost způsobenou napájecími zdroji. Z velké části se používaly [[Rtuťové baterie]]. Na konci šedesátých let přišlo několik výrobců s kardiostimulátory napájenými [[Radioizotopový termoelektrický generátor|radioizotopovými termoelektrickými generátory]]. Tato technologie byla však roku 1971 zastíněna vynálezem [[Jodid lithný|lithium-iodide]] baterie [[Wilson Greatbatch|Wilsonem Greatbatchem]]. Lithium-iodide baterie se staly standardem pro další generace kardiostimuláturů.