Kardiostimulátor: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m - neex. šablona
m - neex. šablona
Řádek 12:
 
První klinicná implantace plně implantabilní kardiostimulátoru proběhla roku 1958 v [[Karolinska Institutet|Karolinska Institut]] ve Švédské Solně. Byl navržen [[Rune Elmqvist|Runem Elmqvistem]] a chirurgický zákrok provedl [[Ake Senning]]. Elektrody byly zavedeny do [[Srdeční svalovina|srdečního svalu]] po [[Torakotomie|chirurgickém otevření hrudní dutiny]]. Zařízení selhalo po třech hodinách. Následně implantovaný kardiostimulátor vydržel dva dny. Arne Larson, který byl tímto pacientem, během svého života vystřídal 26 různých druhů kardiostimulátorů. Zemřem v roce 2001 ve věku 86 let a přežil jak vynálezce prvního implantabilního kardiostimulátoru tak i lékaře, který zákrok provedl.
<ref>[http://www.sjm.com/successstories/successstory.aspx?name=Larsson%2C+Arne Success Stories : Larsson, Arne : St. Jude Medical<!-- Bot generated title -->]{{dead link|date=January 2013}}</ref>
 
První implantabilní kardiostimulátory byly nespolehlivé a měly krátkou životnost způsobenou napájecími zdroji. Z velké části se používaly [[Rtuťové baterie]]. Na konci šedesátých let přišlo několik výrobců s kardiostimulátory napájenými [[Radioizotopový termoelektrický generátor|radioizotopovými termoelektrickými generátory]]. Tato technologie byla však roku 1971 zastíněna vynálezem [[Jodid lithný|lithium-iodide]] baterie [[Wilson Greatbatch|Wilsonem Greatbatchem]]. Lithium-iodide baterie se staly standardem pro další generace kardiostimuláturů.