Táborský svaz: Porovnání verzí

O vyvoleném městě se dozvěděli také [[plzeň]]ští husité, kteří na Tábor vyrazili pod vedením [[Břeněk Švihovský|Břeňka Švihovského]] a Jana Žižky z Trocnova. Tito husité byli [[25. březen|25. března]] 1420 napadeni katolickými rytíři nedaleko [[bitva u Sudoměře|Sudoměře]]. Odražení rytířů kališníky povzbudilo a poté se jim podařilo dosáhnout rozestavěného Tábora. Táborité si mezi sebou zvolili čtyři vojenské velitele (hejtmany). Stali se jimi Jan Žižka, Mikuláš z Husi, [[Chval Řepický z Machovic]] a [[Zbyněk z Buchova]]. Pod jejich vedením podnikali táboři mnoho výpadů po jižních [[Čechy|Čechách]]. Koncem května vyrazila Táborská vojska směrem ku [[Praha|Praze]], kterou ohrožovaly armády [[První křížová výprava proti husitům|první křížové výpravy]]. V červnu byl Tábor neúspěšně obléhán vojsky jihočeského [[Šlechta|šlechtice]] [[Oldřich II. z Rožmberka|Oldřicha z Rožmberka]]. O rozehnání oblehatelů se zasloužili jezdci vedení hejtmanem Mikulášem z Husi. [[14. červenec|14. července]] došlo na vrchu [[Vítkov (vrch)|Vítkov]] nedaleko Prahy k [[Bitva na Vítkově|bitvě]], v níž se Janu Žižkovi podařilo zmařit pokus [[Uhersko|uherského]] a [[Svatá říše římská|římského]] [[král]]e [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda Lucemburského]] o ovládnutí hlavního města. Křížová výprava se poté rozpadla bez dalšího boje. V červenci došlo mezi husity k jednání o možném budoucím nástupci na český trůn. Jan Žižka podporoval v kandidatuře [[Polsko|polského]] krále [[Vladislav II. Jagello|Vladislava II. Jagella]] nebo jeho syna, [[Litva|litevského]] velkoknížete [[Vytautas|Vytauta]]. Jako reakci na [[Čtyři artikuly pražské]] vydali táborité v Praze svých dvanáct revolučních článků. Jejich požadavky však Pražané nesplnili a vojska proto opustila město. Na konci srpna zahájil Jan Žižka velkou [[Útok|ofenzívu]] proti panstvím Oldřicha z Rožmberka. Hejtman se zmocnil [[Prachatice|Prachatic]], [[Vodňany|Vodňan]] a [[Lomnice]]. Mladý Rožmberk je [[18. listopad]]u donucen uzavřít s Táborem příměří až do února [[1421]]. Táborským [[biskup]]em byl v září 1420 zvolen [[Mikuláš z Pelhřimova]]. [[24. prosinec|24. prosince]] na následky pádu z koně zemřel hejtman Mikuláš z Husi. Předním vůdcem táboritů se stal hejtman Jan Žižka z Trocnova.

Počátkem roku 1421 byla z Tábora vyhnána nejradikálnější skupina tzv. [[Pikarti|pikartů]], kteří zcela odmítali [[Eucharistie (svátost)|svátost oltářní]]. Pod vedením kněží [[Petr Kániš|Petra Kániše]] a [[Martin Húska|Martina Húsky]] se usadili v [[Příběnice|Příběnicích]], kde propadli [[adamité|adamitství]]. Žižka jejich hnutí potlačil a většina sektářů včetně obou vůdců byla poté upálena. Během zimní ofenzívy Jana Žižky v západních Čechách se táborům podařilo zmocnit [[Chomutov]]a. Společné tažení táborů a [[Pražský městský svaz|pražanů]] do východních Čech pod velením Jana Žižky bylo také úspěšné a do husitských rukou padla města [[Dvůr Králové nad Labem|Dvůr Králové]], [[Polička]] a [[Vysoké Mýto]]. Na přelomu let 1421 a [[1422]] došlo k [[Bitva u Kutné Hory|bitvě u Kutné Hory]], ve které se slepému hejtmanovi podařilo drtivě porazit krále Zikmunda Lucemburského. Koncem dubna přijel do Čech litevský velkokníže [[Vytautas]],{{zdroj?}} který byl většinou husitů, včetně táborů, uznán za správce země. V lednu [[1423]] se Jan Žižka z Trocnova rozchází s táborským svazem a začíná budovat Nový Tábor ve východních Čechách.