'''Bajbars''' ({{vjazyce|ar}}: الملك الظاهر ركن الدين بيبرس البندقداريالبندقداري, ''al-Malik az-Záhir Ruknuddín Bajbars al-Bundukdari''), přezdívaný '''Abu l-Futuh''' ({{vjazyce|ar}}: أبو الفتوح; žil [[1223]] – [[1. červenec|1. července]] [[1277]], [[Damašek]]), byl [[Mamlúcký sultanát|mamlúcký sultán]] [[Egypt]]a. Byl jedním z velitelů sil, které zasadily zdrcující porážku [[sedmá křížová výprava|sedmé křížové výpravě]] francouzského krále [[Ludvík IX. Francouzský|Ludvíka IX.]], a vedl předvoj egyptské armády v [[bitva u Ain Jalut|bitvě u Ain Jalut]] v roce 1260,<ref>The New Encyclopædia Britannica, Macropædia, H.H. Berton Publisher, 1973–1974, p.773/vol.2</ref> která znamenala první podstatnou porážku mongolské armády, a která je považována za historicky přelomovou.<ref>The history of the Mongol conquests, By J. J. Saunders, pg. 115</ref> Jeho vláda značí počátek období mamlúcké dominance ve východním [[Středozemní moře|středomoří]] a jedním z jeho počinů bylo zkvalitnění vojenského systému. Bajbarsovi se podařilo připravit cestu ke konci křižácké přítomnosti v [[Sýrie|Sýrii]] a sjednotit Egypt a Sýrii do jednoho mocného státu, který byl schopný odrazit hrozby jak [[Křížové výpravy|křižáků]], tak Mongolů. Jako sultánovi se mu kombinací diplomacie a vojenských akcí podařilo rozšířit území mamlúcké říše.
