Simone de Beauvoir: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Vztah Simone de Beauvoir s Jeanem-Paulem Sartrem a emancipační snahy: oprava pravopisné chyby značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
Řádek 27:
== Život ==
Simone de Beauvoir (celým jménem Simone-Lucie-Ernestine-Marie Bertrand de Beauvoir) se narodila ve Francii v zámožné měšťanské rodině. Její otec byl [[právník]] s uměleckými sklony, její matka byla [[katolictví|katolicky]] založená. Po [[první světová válka|první světové válce]] se rodině již tak dobře nedařilo, ale přesto si matka prosadila, aby byla Simone i se svou sestrou poslána do prestižní [[klášter]]ní školy. Rodinné zázemí s konzervativním stylem výchovy očekávalo od své dcery naplnění tradiční ženské role, tedy vdát se, porodit děti a zasvětit svůj život rodinnému krbu. Ve 14 letech však prošla krizí víry, obrátila se k přírodě a socialismu (komunismus odmítala) a po zbytek života zastávala [[ateismus|ateistické]] názory.
Již jako dítě byla Simone de Beauvoir intelektuálně velmi zdatná, proto také vystudovala matematiku a poté filosofii na prestižní pařížské univerzitě – [[Sorbonna|Sorbonně]]. Jejím snem bylo zasvětit svůj život psaní a studiu. Během svých studií na univerzitě se připojila ke skupině myslitelů, mezi nimiž byl kromě Paula Nizana a Andrého Hermaida také Jean-Paul Sartre, s nímž Simone de Beauvior nejdříve pojilo hluboké přátelství a sdílené zájmy o filozofii, později milostný svazek – bez závazku věrnosti – až do Sartrovy smrti v roce [[1980]]. V roce [[1929]] dokončila Simone de Beauvoir úspěšně studia na Sorbonně a začala se věnovat učitelské profesi. V letech [[1931]]–[[1943]] působila jako pedagožka filozofie na lyceích v Marseille, Rouenu, Paříži a dokonce si otevřela vlastní kurz na Sorbonně. V roce [[1942]] pověsila profesorské povolání na hřebík a dále se věnovala jen spisovatelské činnosti. V 70. letech se připojila k hnutí za emancipaci žen. Zemřela ve věku 78 let na zápal plic a byla pohřbena vedle svého dlouholetého druha Jean-Paula Sartra na hřbitově [[Montparnasse (hřbitov)|Montparnasse]] v Paříži.
Řádek 42:
== Význam Simone de Beauvoir pro existencialismus a feministickou teorii ==
Její vztah s Jeanem-Paulem Sartrem ovlivnil také filozofickou dráhu Simone de Beauvoir. Spolu se svým druhem se stala vyznavačkou moderního směru existencialismu, v jehož rámci formulovala hned několik důležitých myšlenek. Existencialistický směr obecně vychází z předpokladu, že jedinou daností je samotná existence člověka. Jedinec se podle existencialistů stává tím, co sám se sebou dělá, k čemu se sám rozhoduje, jak se chová, co si přeje a jak formuje svůj život vlastní aktivitou. Člověk je tedy sám odpovědný za svá rozhodnutí a podobu svého života. Simone de Beauvoir přispěla k existencialismu ženskými tématy a (sebe)reflexí ženy, které shrnula ve svém nejslavnějším esejistickém díle Druhé pohlaví, jež bylo vydáno roku 1949 a svým poselstvím šokovalo tehdejší veřejnost. Publikace kritizuje šovinisticky mužskou představu o ženě, kdy jsou její osobní úspěchy v rozporu s jejím ženstvím, protože „pravá žena“ je přece objektem mužského plánu, ta druhá, která pracuje na uspokojení mužských potřeb a plánů. Simone de Beauvoir s tímto rozšířeným stereotypem společenského „utváření žen“ na základě předsudků, konvencí a očekávání mužského světa nesouhlasila a brojila proti němu nejen esejistickou tvorbou, ale i vlastními životními rozhodnutími (viz výše).
Zajímavé je, že přestože přispěla k několika tezím existencialistického smýšlení, sama se za existencialistku nepovažovala. Viděla se spíše jako bojovnice za sociálně spravedlivější svět, což dokazovala i svým působením v organizaci Les Temps Modernes. Veřejně kritizovala válku v Alžírsku, bojovala za bezpečnost práce v továrnách a současně obhajovala práva starých občanů či marxisticky orientované socialistické smýšlení.
== Zajímavosti ==
* Měla mnoho milenců a přítelkyň, přičemž hodně z nich bylo nezletilých, což vedlo k diskusím o pedofilních sklonech spisovatelky.
* O společenský rozruch se postarala roku 1941, kdy byla jako učitelka suspendována po kontroverzní aféře se sedmnáctiletou studentkou. Tato událost měla za následek snahu Simone de Beauvoir prosazovat zrušení veškerých věkových zákonných limitů.
* Byla vášnivou cestovatelkou. Za svůj život působila pracovně či rekreačně v Číně, SSSR, Japonsku, Egyptě, Izraeli, Brazílii a na Kubě.
* Mimo jiné podepsala ''Manifest 343'', který sdružoval slavné ženy, které prodělaly potrat, jenž byl v té době zakázaný.
* Americký překlad jejího stěžejního díla ([[Druhé pohlaví]], 1949) byl velmi nepřesný, vinou čehož se ztratila hlavní myšlenka autorky.
Řádek 56:
== Literární tvorba ==
Literární tvorba Simone de Beauvoir je silně ovlivněna filozofickým základem, stejně jako existencialistickými impulzy, studiem postavení žen ve francouzské společnosti a vlastními zážitky. Autorka do svých děl, která bývají charakterizována jako tzv. angažovaná literatura (žánr na pomezí filozofie a beletrie) často projektovala vlastní životní zkušenosti, názory a postoje, což, dohromady s jejím racionálním uvažováním a objektivním realistickým nazíráním na svět, vytvořilo unikátní kombinaci obsahu děl. Hlavním tématem jejích prací esejistických, filozofických či beletristických se jeví morálka společnosti vzhledem k postavení žen, emancipace všech lidí, téma sociální spravedlnosti.
== Přehled děl ==
Řádek 69:
* 1948, ''L'Amerique au jour le jour'', Paris: Editions Paul Marihein.
* 1948,'' L'Existentialisme et la sagesse des nations'', Paris: Nagel.
* 1949, ''Le Deuxième sexe,'' Paris: Gallimard. '''[[Druhé pohlaví]]''' – esejistická kniha, její nejvýznamnější a světově nejproslulejší dílo, zabývá se v ní (z hlediska existencialistické filosofie) problémem postavení žen ve společnosti. Publikace kritizuje fakt, že v minulosti byly ženy považovány za něco nenormálního, zatímco muž byl ideálem. Autorka se snaží dokázat, že takové myšlení je špatné, neboť implikuje, že ženy jsou nějakou odchylkou od normálu a normalitu by se měly snažit napodobovat. Kniha sehrála významnou roli při utváření emancipačního hnutí v západní Evropě na přelomu 60. a 70. let.
* 1951, ''“Faut-il brûler Sade?''”, Les Temps modernes, 74: 1002–33.
* 1952, “''Faut-il brûler Sade?''”, Les Temps modernes, 75: 1197–230.
Řádek 77:
* 1957, ''La Longue marche'', essai sur la Chine, Paris: Gallimard.
* 1958, ''Mémoires d'une jeune fille rangée'', Paris: Gallimard. '''Paměti spořádané dívky'''.
* 1960, ''La Force de l'âge'', Paris: Gallimard. '''V nejlepších letech''' – román inspirovaný vztahem se Sartrem, kde autorka rozlišuje vztahové myšlení typu „já“ a „my“.
* 1962, ''“Preface”'', in Djamila Boupacha, S. de Beauvoir and G. Halimi, Paris: Gallimard.
* 1963,'' La Force des choses'', Paris: Gallimard. '''Síla okolností''' – román, v němž líčí svůj a Sartrův myšlenkový vývoj.
Řádek 94:
== Obraz v umění ==
* [[Jean-Paul Sartre]] a
== Odkazy ==
{{NK ČR |jn19990000561}}
{{Sisterlinks|q=Simone de Beauvoir|c=Category:Simone de Beauvoir}}
=== Reference ===
<references />
Řádek 105 ⟶ 106:
* Ascher Carol (1987): Simone de Beauvoir. Mother of Us All. Social Text, No. 17, JSTOR, s. 107–109.
* Fischera Virginia M. (1986): Simone de Beauvoir and "The Woman Question": Les Bouches inutiles. Yale French Studies, No. 72, JSTOR, s. 51–64.
* Houston Mona T. (1963): The Sartre of Madame de Beauvoir. Yale French Studies, No. 30, JSTOR, s. 23–29.
=== Související články ===
Řádek 141 ⟶ 142:
[[Kategorie:Narození 1908]]
[[Kategorie:Úmrtí 1986]]
[[Kategorie:Ženy]]▼
[[Kategorie:Pohřbení na hřbitově Montparnasse]]
[[Kategorie:Úmrtí na zápal plic]]
▲[[Kategorie:Ženy]]
{{Link FA|af}}
| |||