Clara Schumannová: Porovnání verzí

Odebrán 1 bajt ,  před 6 lety
m
(Rozšíření dle uvedených odkazů a enwiki)
 
== Dětství ==
Clara Josephine Wiecková se narodila v Lipsku klavírnímu pedagogovi a hudebnímu kritikoci [[Friedrich Wieck|Friedrichu Wieckovi]] a jeho ženě Marianne Wieckové roz. Tromlitzové.<ref name="Hall">Hall, George. "Schumann, Clara (Josephine)." ''The Oxford Companion to Music''</ref> Marianna Tromlitzová byla známá zpěvačka, která zpívala sóla na pravidelných koncertech v lipském [[Gewandhaus]]u <ref name="Haisler2003">{{cite book |last=Haisler |first=J.L. |title=The Compositional Art of Clara Schumann (a Master of Music thesis)|publisher=Rice University |year=2003 |place=Huston, Texas }}</ref> Manželství nebylo nijak šťastné, zejména kvůli otcově panovačné povaze<ref name="Haisler2003"/>. Po milostné aféře mezi Klářinou matkou a otcovým přítelem Adolphem Bargielem se manželé Wieckovi rozvedli. Marianna si vzala Bargiela a Clara zústalazůstala s otcem.
 
Od raného dětství byl Clařina kariéra plánována otcem do nejmenších detailů. Denně měla hodinovou lekci klavíru, houslí, zpěvu, hudební teorie, harmonie a kontrapunktu a dvouhodinové praktické cvičení podle metody, kterou otec sám vypracoval. V březnu 1828, ve věku osmi let, vystupovala v domě Dr. Ernsta Caruse, ředitele psychiatrické léčebny sídlící na zámku v [[Colditz]]. Zde se setkala s jiným mladým nadaným klavíristou pozvaným na tento hudební večer, o devět let starším [[Robert Schumann|Robertem Schumannem]]. Schumanna hra malé Clary natolik zaujala, že si vyžádal svolení své matky k přerušení studia práv, aby mohl studovat hudbu u Klářina otce. Po dobu ročního studia bydlel ve Wieckově domě a s Clarou se spřátelil natolik, že se o deset let později (v roce 1840), přes otcovy námitky, s ní oženil.<ref name="Hall" />
Clara okouzlila obecenstvo i hudební kritiky. Benedict Randhartinger přítel [[Franz Schubert|Franze Schuberta]] jí daroval podepsanou kopii Schubertovy písně ''Erlkönig'' (Král duchů) s vepsaným věnováním: ''Slavné umělkyni Claře Wieckové''<ref name="Nancya249" />. [[Frédéric Chopin]] popsal své dojmy z její hry Franzi Lisztovi a následně i v dopise, který byl zveřejněn v pařížské ''Revue et Gazette Musicale'' i v lipském časopise ''Neue Zeitschrift für Musik''."<ref name="Nancya250">Reich (1986), 250.</ref>. 15. března byla Clara jmenována ''Císařskou a královskou komorní virtuózkou'', což bylo nejvyšší rakouské hudební ocenění<ref name="Nancya250" />.
 
V jejích prvních letech vybíral repertoár otec tak, aby byl co možná okázalý a populární ve oblíbeném stylu té doby. Byla to díla [[Friedrich Kalkbrenner|Kalkbrennera]], [[Adolf von Henselt|Henselta]], [[Sigismond Thalberg|Thalberga]], [[Henri Herz|Herze]], [[Johann Peter Pixis|Pixise]], [[Carl Czerny|Czernyho]] a její vlastní skladby. Jak dospívala stále více se sama podílela na sestavování programu. Začala více uvádět skladby nových romantických autorů jako Chopina, [[Felix Mendelssohn|Mendelssohna]] a ovšem Roberta Schumanna, stejně jako méně efektní a obtížnější skladby velikánů minulosti jako [[Domenico Scarlatti|Domenica Scarlattiho]], [[Johann Sebastian Bach|Johanna Sebastiana Bacha]], [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozarta]], [[Ludwig van Beethoven|Beethovena]] a Schuberta.
 
== Další kariéra ==
51

editací