Paolo Uccello: Porovnání verzí

'''Paolo di Dono zvaný Uccelo''' (1397 Pratovecchio u Arezza – 1475 Florencie) byl [[Itálie|italský]] raně renesanční malíř, mozaikář, dekoratér a nadšený zastánce perspektivní teorie, o kterou usiloval s fanatickou důsledností aplikovat na malířství. Často bývá díky mylným informacím [[Giorgio Vasario|Giorgia Vasaria]] uvedeným v jeho životopisech označován za předchůdce [[Lorenzo Ghiberti| Ghibertiho]], [[Donatello|Donatella]] a [[Filippo Brunelleschi|Brunelleschiho]] a líčí ho jako objevitele perspektivy, což však popírají jeho životopisná data.

Paolo Uccello, tak jak vyplývá z údajů v několika umělcových daňových přiznání, se narodil roku 1397. Svou přezdívku ,,Uccelo“ (pták) získal díky své zálibě v malování ptáků. Jeho otec Dono di Paolo byl lazebníkem a felčarem z vesnice Pratovecchio u Arezza a jeho matka se jmenovala Antonia. Sám Uccello je považován za jednoho z nejnadanějších a nejsvědomitějších umělců a řemeslníků své doby. Paolo byl spíše podivínské a hloubavé povahy. Díky jeho plnému nasazení ve věcech studijních, žil izolovaně uzavřen ve svém světě. Původem vyučený zlatník se učil zlatnictví a sochařství v dílně [[Lorenzo Ghiberti|Lorenza Ghibertiho]], kde působil jako jeho pomocník. Zde byl také seznámen s mladým [[Donatello|Donatellem]], se kterým poté udržoval celoživotní přátelství. V roce 1414 byl Uccello přijat do malířského cechu Sv. Lukáše (Compagnia di San Lucca) a už o rok později se stal členem oficiálního florentského malířského cechu Arte dei Medici e degli Speziali. Uccello se v roce 1453 oženil s Tomassou Malficiovou a už v tom samém roce se mu narodil syn Donato, kterého pojmenoval po svém blízkém příteli Donatellovi. V roce 1456 se pak narodila jeho dcera Antonia, která se později stala karmelitánskou jeptiškou. Podle [[Giorgio Vasari|Vasariho]] byla Antonia také malířkou, což bylo napsáno na jejím úmrtním listě, když v roce 1491 zemřela. Z její tvorby se však do dnešního dne nic nezachovalo, a tak nelze porovnat její styl se stylem jejího otce a zjistit tak, zda po něm zdědila svůj talent a do jaké míry se jím nechala inspirovat. V srpnu roku 1469 prohlásil Uccello ve svém daňovém přiznání, že: „Jsem starý a všechno mě bolí, moje žena je také nemocná a už nemohu dál pracovat“ a od té doby už nemaloval. Uccello zemřel takřka sám a v úplném zapomnění 10. prosince 1475 ve Florencii. Byl pohřben v rodinné hrobce v kostele Santo Spirito. Zanechal po sobě syna, ženu a dceru.

Paolovými prvními malbami byly fresky v Lelmově špitále, kde namaloval v podlouhlé nice sv. Antonína Opata mezi [[Kosma a Damián|sv. Kosmu a Damiána]]. Tyto fresky však byly zničeny společně s malbami dvou postav v klášteře Annalena. V kostele Santa Trinita namaloval nad dveřmi [[František z Assisi|sv. Františka]], jak přijímá stigmata, opravuje kostel, jejž podpírá ramenem, a jak rozmlouvá se sv. Dominikem. Pro florentský dom [[Santa Maria del Fiore|Santa Maria Del Fiore]] v postranní kapli, kde se rovněž nachází deskový obraz od jeho současníka [[Masaccio|Masaccia]], namaloval fresku Zvěstování s dokonale provedenou stavbou, jež je důkazem jeho perspektivních studií. Dalším nedochovaným dílem je oltář Kosmy a Damiána, jenž byl zhotoven pro kapli sv. Jeronýma v kostele Carmine. Poté byl Uccello požádán, aby vytvořil řadu scén se zvířecími náměty pro dům Medici. Vasarim oceněná je dynamická energeticky podaná scéna lva bojujícího s hadem. Na těchto pracích je zřejmá jeho vášeň ke zvířatům, která miloval a také často zobrazoval.