Kněžský seminář v Litoměřicích: Porovnání verzí

Počet alumnů (tzv. ''numerus fixus'') byl v roce [[1869]] stanoven na 118. V letech [[1870]]–[[1885]] nebyl nikdy dosažen, ba stále klesal. V roce [[1878]] klesl až na 42 alumnů ve všech 4 ročnících. K vyplnění nastalých mezer v duchovní správě byl v roce [[1891]] povolen ''numerus fixus'' na pět let na 135 alumnů. Podle národností neodpovídal vždy počet alumnů poměru farností německých k českým (asi 2 : 1). V letech [[1870]]–[[1890]] bylo víc Čechů než Němců. Pro dorost schopných kandidátů německé národnosti přispíval vydatně [[Jezuitská rezidence (Bohosudov)#Návrat jezuitů a vznik gymnázia|biskupský seminář (''konvikt'') v Bohosudově u Teplic]], založený v roce [[1851]]. Správa tohoto ''biskupského malého semináře'' byla svěřena řádu [[Tovaryšstvo Ježíšovo|Tovaryšstva Ježíšova (jezuité)]]. Když pak po dvou letech trvání získal tento ''malý seminář'' ([[Latina|lat.]] ''Seminarium Minor)'' veřejnoprávní status, začalo přibývat německý mluvících kandidátů. Pro kandidáty z české části diecéze, kteří měli s němčinou obtíže a často téměř nerozuměli, z podnětu bývalého rektora litoměřického kněžského semináře [[František Kordač#Na severu Čech|ThDr. Kordače]] byl v [[Mladá Boleslav|Mladé Boleslavi]] založen „konvikt“„[[konvikt]]“, který byl vydržován „Podpůrným spolkem“ českého duchovenstva [[Diecéze litoměřická|litoměřické diecéze]] za značné podpory biskupa [[Emanuel Jan Křtitel Schöbel|Schöbla]] a biskupské konzistoře.