Morana: Porovnání verzí

| isbn = 80-7038-187-6

}}</ref>

 

V době [[Národní obrození|národního obrození]] vystupovala jako [[personifikace]] [[smrt]]i a [[Zima|zimy]], jak ukazuje například následující ukázka z [[Alois Jirásek|Jiráskových]] ''[[Staré pověsti české|Starých pověstí českých]]'':

 

{{Citát|V ten čas sněhů a ledu, dlouhých soumraků a nocí vládla Mořena, až bůh slunce počal déle, vlídněji a tepleji hleděti na tvář země. I rozbíhala se vodou ledová pouta; veselili se po všech dědinách, po všem plemeni. Za zpěvu brali se k vodám, k volným teď potokům, řekám, házeli do nich obraz zimy a smrti a radostným hlaholem vítali [[Vesna|Vesnu]], líbeznou bohyni jara.|[[Alois Jirásek]], [[Staré pověsti české]] – O Čechovi<ref>{{Citace monografie|jméno=Alois|příjmení=Jirásek|odkaz na autora=Alois Jirásek|titul=Staré pověsti české|kapitola=O Čechovi|strany=9–16|vydavatel=Státní pedagogické nakladatelství|místo=Praha|rok=1959|url kapitoly=http://cs.wikisource.org/wiki/Star%C3%A9_pov%C4%9Bsti_%C4%8Desk%C3%A9/O_%C4%8Cechovi}}</ref>}}

 

 

Ucelenou knihou 20. století o slovaských bozích je pohádková kniha Ivana Hudce <ref name="hudec">*Ivan Hudec, ''Báje a mýty starých slovanů'', Slovart, 1994</ref>, která obsahuje znovu vymyšlené báje a mýty s odkazem na archeologické nálezy a kde se Morena objevuje jako bohyně zimy, smrti a odpočinku. Je zde popisována jako archetyp ženy stařeny. Jako takovou ji můžeme využít pro práci s [[archetyp]]y,<ref>[http://www.centrum-mandala.cz/slovanske-bohyne-v-psychoterapii Slovanské bohyně v psychoterapii]</ref> neboť spolu s [[Živa|Živou]] a [[Vesna|Vesnou]] tvoří trojici bohyň, které jsou v souladu s jednotlivými životními etapami životního cyklu ženy, tedy za archetyp panny (mladé dívky), matky a stařeny. Obdobnou trojici tvořily v Řecku bohyně [[Démétér]], [[Persefona]] a [[Hekaté]], v [[Hinduismus|hinduismu]] to pak jsou Sarasvantí, [[Lakšmí]] a [[Párvatí]] <ref>Madonna Gaulingová, ''Mandaly od A do Z'', Metafora, 2011</ref>