Polsko se po válce dostalo do sovětské sféry vlivu. Již v roce [[1945]] byla provedena agrární reforma, byl znárodněn [[průmysl]], [[banka|banky]] a [[doprava]]. V roce [[1949]] byla zahájena násilná [[kolektivizace]] [[zemědělství]], která však skončila krachem. Po [[Stalin]]ově smrti došlo v roce [[1956]] k masovým protisovětským nepokojům v [[Poznaň|Poznani]], které však byly potlačeny. [[1956|V témže roce]] se dostal do pozice prvního tajemníka PSDS [[Władysław GomulkaGomułka]], který prohlásil program reforem. I když se nejprve dostal do sporu se sovětskými představiteli, kteří hrozili ozbrojeným konfliktem, nakonec se situace vyřešila a Polsko začalo reformy, které dostaly pojmenování Gomułkovo tání. Došlo k uvolnění poměrů, avšak hospodářská situace se v 60. letech neustále zhoršovala. V roce [[1968]] se Polsko zúčastnilo intervence vojsk [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]] do Československa. V roce [[1970]] vypukly stávky, které byly krvavě potlačeny. Po nich se do čela Polska dostal [[Edward Gierek]], avšak ani pod jeho vedením se hospodářství nezlepšovalo. [[6. říjen|6. října]] [[1978]] byl římským papežem zvolen krakovský biskup [[Karol Wojtyla]], který přijal jméno [[Jan Pavel II.]], a který se stal ikonou nejen polského protikomunistického odboje. V roce [[1980]] vzniklo v [[gdaň]]ských loděnicích stávkové hnutí, do čela kterého se postavil [[Lech Wałęsa]]. Ten se stal vůdcem odborové organizace Solidarita, která se postupně stala rozhodujícím opozičním hnutím. V prosinci [[1980]] vyhlásil generální tajemník Polské sjednocené dělnické strany [[Wojciech Jaruzelski]] [[válečný stav]] (polsky ''stan Wojennej''), zřídil protiústavní Vojenskou radu národní záchrany (polsky ''Wojskowa Rada Ocalenia Norodowego'', ''WRON''), která se prohlásila nadřazenou politickým orgánům. Následně v roce [[1981]] vyhlásila pak tato rada stanné právo, zakázala Solidaritu a potlačila revoltu Solidarity, polské církve i všech sympatizantů. Konflikt mezi státní mocí a odbojem vedeným solidarity za podpory katolické církve trval prakticky až do začátku roku [[1989]], kdy došlo k novým mohutným stávkou a kdy polské vedení uznalo Solidaritu a na základě dohod kulatého stolu vyhlásilo svobodné volby, které se konaly [[4. červen|4. června]] [[1989]]. V nich utrpěli komunisté totální porážku a Polsko nastoupilo k cestě k demokracii.
