Braniborská jeskyně: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Popis |
mBez shrnutí editace |
||
Řádek 3:
== Popis ==
Jeho rozměry činí 44 [[metr]]ů do délky, do
| příjmení = Toušlová
| příjmení2 = Podhorský
Řádek 17:
| strany = 76
| isbn = 978-80-7316-287-0
}}</ref>, dokazuje to i nápis zasazený do vyrytého srdcovitého štítu, jehož cípy tvoří písmeno W, které označovalo rod Valdštejnů. Na vrcholu je pak štít opatřen korunkou. Je datován rokem [[1741]] a zčásti je poničen vandaly. Úkryt zde tedy pravděpodobně nalezli lidé z okolí v době 1. slezské války před drancující pruskou armádou. Profesor českolipského gymnázia, kněz Řádu sv. Augustina a neúnavný vlastivědný badatel a historik [[Anton Amand Paudler]] zaznamenal ve svém díle Die Brandenburgerhöhle z roku 1878, že v jeskyni při pruském vpádu roku 1866 lidé z Jestřebí po několik dní ukrývali své nejcennější koně. Podle [[Legenda|legendy]] se v Braniborské jeskyni ukrývali loupežníci, možná i „strašný lesů pán“ z [[Máj (Karel Hynek Mácha)|Máchova Máje]]. Dnes jej
Braniborská jeskyně je dostupná po zeleně značené [[Turistická značka|turistické značce]], vedoucí ze [[Staré Splavy|Starých Splavů]] do Skalky u [[Doksy|Doks]]. Od Starých Splavů je jeskyně vzdálená zhruba 3 km západním směrem. Zhruba 500 metrů nad jeskyní vede dálková evropská trasa E10 pro pěší turisty, k jeskyni je odbočka vyznačena na rozcestníku.<ref name="Mapa KČT">{{Citace monografie
|