MiG-3: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Přidán odkaz značka: editace z Vizuálního editoru |
Přidány odkazy značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 22:
Od 101. draku letounu [[MiG-1]] došlo u nového typu přeznačeného na '''MiG-3''' k několika změnám. Do strany se otevírající kryt kabiny byl nahrazen dozadu odsouvatelným krytem, zvýšil se objem již samosvorných [[nádrž]]í paliva, došlo k úpravám nosné plochy zvětšením úhlu vzepětí vnějších částí, [[letadlo]] bylo osazeno novým typem [[vrtule]] VIŠ-61Š a většími pneumatikami 650 x 200 mm. Do výbavy přibyl rádiový vysílač RSI-3, přesnější zaměřovač PBP-1A a sedadlo pilota bylo pancéřované. Zanedbalo se ale prodloužení zadní části [[Trup letadla|trupu]] s ocasními plochami ležícími příliš blízko ke křídlům, což nezajišťovalo dostatečnou podélnou stabilitu.
V červenci 1941 byl do draku MiGu-3 instalován motor AM-38 vyvinutý z AM-35A a na počátku srpna jako '''MiG-3 AM-38''' zalétán J. K. Stankevičem. Pro zlepšení chlazení motoru však nebyly provedeny žádné úpravy, motor se proto přehříval jak na zemi tak ve vzduchu. Přestože byla nová adaptace doporučena do sériové výroby, na přímou intervenci [[Stalin|J. V. Stalina]] nebyla realizována. Motory AM-38 dostaly prioritu pro bitevníky [[Il-2 Šturmovik|Il-2]]. Opravárenské dílny na frontě však namontovaly poškozené a následně opravené a přezkoušené AM-38 do osmnácti MiGů-3. Několik z nich bylo přezbrojeno na dva 20mm kanóny.
2. ledna roku 1942 zalétal zkušební pilot Golofastov další verzi se změněnou pohonnou jednotkou. Namísto řadového dvanáctiválce AM-35A byl zabudován dvouhvězdicový, vzduchem chlazený čtrnáctiválec Švecov M-82 s dvourychlostním kompresorem o vzletovém výkonu 1250 kW. Prototyp označený '''MiG-3 M-82''', také '''I-210''', měl posílenou výzbroj na tři synchronizované kulomety UBS ráže 12,7 mm.
Montáž velkého hvězdicového motoru na letoun s původní konstrukcí pro řadovou pohonnou jednotku však způsoboval nemalé aerodynamické problémy, zejména v přechodech mezi motorovými kryty a trupem. Rozšířením přídě draku MiG-3 pro lepší zástavbu hvězdicového motoru AŠ-82N (upravená verze M-82), posunutím pilotní kabiny vzad a naopak mírným přesunem motoru dopředu vznikl nový typ '''I-211'''. Hlavňová výzbroj obsahovala dva synchronizované kanóny ŠVAK ráže 20 mm v centroplánu křídla, zvětšen byl i objem palivových nádrží. Po výrobě desetikusové předsériové produkce byl projekt zastaven ve prospěch přednostních dodávek motorů M-82 pro typ [[La-5]].
Stroje, pro které bylo připraveno označení MiG-9, byly využity na kalininské frontě.
Na potřebu výškového záchytného stíhače, která by dosahovala požadovaných vysokých výkonů v hladině 10 000 m, reagovala konstrukční kancelář Mikojana a Gurjeviče v roce 1942 prototypem letounu označeného '''I-230 (také MiG-3U)'''. Stroj vycházel přímo z koncepce MiG-3 včetně motoru AM-35A s využitím stavebních prvků a zkušeností z I-211. V přídi trupu byly uloženy dva kanóny ŠVAK ráže 20 mm a dva kulomety ŠKAS ráže 7,62 mm.
| |||