Pájka: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Druhy pájek: odstranění nesmyslu o pilování zubů klíče, syčení plamene je slangovej výraz pro některé parametry acetylénového plamene |
→Druhy pájek: měděný hrot podléhá rychle korozi - měď se rozpouští v pájce, proto musí být pokryt odolnějším kovem, který nesnižuje tepelnou vodivost, snaší tepelné dilatace a je mechanicky odolný) |
||
Řádek 11:
Podle teploty tuhnutí se pájky rozdělují na:
* '''tvrdé''' - tavitelné při teplotách nad 450 °C, obvykle [[slitiny]] [[Měď|mědi]], [[hliník|hliníku]] a [[stříbro|stříbra]] ([[mosaz|mosazi]]). Užívají se v oblastech, kde dochází k většímu mechanickému namáhání nebo na místech namáhaných vysokými nebo kryogenními teplotami. Také ke spojení dílu ze šedé litiny a oceli. Pájení se provádí autogenem, nastaví se ostřejší, "syčivý" plamen, s větším množstvím kyslíku. Ve strojírenství a v opravářství se obě ocelové části rozžhaví do červena, pájka (mosazný drát) se nahřeje a ponoří se do boraxu (bílý prášek). Pak se dá nad rozžhavený spoj a nahřeje se plamenem. Tekutá mosaz skápne na žhavou ocel a pevně vše spojí.
* '''měkké''' - tavitelné při teplotách pod 450 °C, nízkotavitelné kovy - obvykle [[cín]] nebo slitiny cínu a [[olovo|olova]] případně s příměsemi [[kadmium|kadmia]] nebo [[bizmut|bizmutu]]. Využívají se pro místa, která nejsou mechanicky ani teplotně nijak zvlášť namáhána. Pro měkké pájení se používá většinou elektrická páječka. Ta má měděný hrot (obvykle chráněný tenkou vrstvou železa), který se pocínuje, aby na něm držela pájka. Na hrot se pak nataví (nabere) kapka cínu, která pak spojí oba pájené, nebo také letované díly.
== Měkké pájky cín-olovo ==
|