Francouzská národní knihovna: Porovnání verzí

'''Francouzská národní knihovna''' ([[francouzština|francouzsky]] ''Bibliothèque nationale de France'', zkratka ''BnF'') je [[Seznam národních knihoven|národní knihovna]] [[Francie]]. Jako [[knihovna (instituce)|knihovna]] disponující od roku [[1537]] [[povinný výtisk|právem povinného výtisku]] je nejvýznamnější knihovní institucí ve Francii a jednou z předních knihoven světa. Ve svých sbírkách, jejichž počátek sahá do královské knihovny konce [[středověk]]u, opatruje kolem 14 miliónů knih a tisků i mnoho dalších předmětů. Knihovna má status [[veřejnoprávní instituce]].

 

== Sídla ==

Knihovna sídlí na několika místech, z nichž největší je ústřední budova postavená z podnětu [[prezident Francie|prezidenta]] [[François Mitterrand|Françoise Mitterranda]] ve [[13. obvod (Paříž)|13. obvodu]] v [[Paříž]]i na [[rive gauche|levém břehu]] řeky [[Seina|Seiny]] (''[[Quai François-Mauriac]]'') Nazývá se ''Site Tolbiac'' či ''Site François-Mitterrand''. Byla postavena podle návrhu [[Dominique Perrault|Dominiqua Perraulta]] a má podobu čtyř věží s půdorysem ve tvaru písmene L, jež připomínají otevřené knihy a obklopují obdélníkovou centrální plochu. Její celková plocha činí 365 178 m² a užitná 224 247 m². Historické sídlo knihovny ze [[17. století]] nazývané ''Site Richelieu'' se nalézá ve [[2. obvod (Paříž)|2. obvodu]] v komplexu několika paláců mezi ulicemi ''[[Rue de Richelieu]]'', kde se nachází hlavní vchod, ''Rue Vivienne'', ''Rue des Petits-Champs'' a ''Rue Colbert''.

Mimo hlavní město má knihovna další sídla v [[Avignon]]u (oddělení umění a divadla) v [[Bussy-Saint-Georges]] (technologické centrum) a v [[Sablé-sur-Sarthe]] ([[konzervace|konzervační]] a [[digitalizace|digitalizační]] centrum).

 

== Sbírky a činnost ==

Knihovna je rozdělena do 14 oddělení a několika sbírek, uchovávaných převážně na čtyřech místech v Paříži. Knihovna rovněž provozuje [[digitální knihovna|digitální knihovnu]] ''[[Gallica]]'', která zpřístupňuje více než 1 800 000 textových, obrazových nebo zvukových dokumentů.

 

== Historie ==

Národní knihovna má svůj původ v královské knihovně, kterou v roce [[1368]] založil [[seznam francouzských panovníků|francouzský král]] [[Karel V. Francouzský|Karel V.]] přezdívaný Moudrý v [[Palais du Louvre|Louvru]] ve věži Fauconnerie. Její inventář, který pořídil první královský [[Knihovnictví|knihovník]] Gilles Mallet obsahoval 917 rukopisů. Za vlády [[Karel VI. Francouzský|Karla VI.]] ([[1380]]-[[1422]]) byla knihovna zbavena některých rukopisů a po smrti krále dokonce zmizela během nadvlády Angličanů. Zatímco [[Karel VII. Francouzský|Karel VII.]] ([[1422]]-[[1461]]) uprchl do [[Bourges]], zbytky knihovny zakoupil v roce [[1424]] za 1220 [[livre|liber]] [[Jan z Lancasteru]], a po jeho smrti v roce [[1435]] byly knihy rozptýleny. Ze 100 svazků jich bylo 60 opět nalezeno a jsou dnes uloženy v oddělení rukopisů.

 

Teprve od vlády [[Ludvík XI.|Ludvíka XI.]] ([[1461]]-[[1483]]) si královská knihovna udržela kontinuitu bez rozptylování sbírek. Knihovna byla na čas převezena na [[zámek Amboise]] za vlády [[Karel VIII. Francouzský|Karla VIII.]] ([[1483]]-[[1498]]), poté na [[zámek Blois]] za [[Ludvík XII.|Ludvíka XII.]] ([[1498]]-[[1515]]), který jí dal skutečný význam, když k ní připojil knihovnu [[Seznam aragonských králů|aragonského krále]] v [[Neapol]]i a rukopisy z [[milán]]ské knihovny rodin [[Viscontiové|Visconti]] a [[Sforzové|Sforza]]. V roce [[1544]] byla spojena s knihovnou na [[Zámek ve Fontainebleau|zámku Fontainebleau]], kterou v roce [[1522]] založil [[František I. Francouzský|František I.]] ([[1515]]-[[1547]]). Ten také stanovil [[filosofie|filozofa]] [[Guillaume Budé|Guillauma Budé]] hlavním knihovníkem a v roce [[1537]] nařídil pro knihovnu právo povinného výtisku.

 

V roce [[1568]] knihovnu nechal přestěhovat zpět do Paříže [[Karel IX. Francouzský|Karel IX.]] ([[1560]]-[[1574]]), který založil Kabinet medailí. Knihovna se několikrát stěhovala. Za panování [[Jindřich IV. Francouzský|Jindřicha IV.]] ([[1589]]-[[1610]]) sídlila v [[Latinská čtvrť|latinské čtvrti]] v [[Lycée Louis-le-Grand|koleji Clermont]] v roce [[1595]] a ve [[Klášter Cordeliers|františkánském klášteře]] v roce [[1604]]. V roce [[1622]] za vlády [[Ludvík XIII.|Ludvíka XIII.]] ([[1610]]-[[1643]]) sídlila v koleji Saint-Côme a její správa byla svěřena ministru [[Jean-Baptiste Colbert|Colbertovi]], který jmenoval knihovníkem Pierra de Carcavi. V roce [[1666]] se knihovna přestěhovala do ulice ''Rue Vivienne'' do dvou domů v blízkosti ministrova paláce. Pod jeho ochranou prodělala za vlády [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] ([[1643]]-[[1715]]) významný rozvoj a v roce [[1692]] byla otevřena pro veřejnost. Královský knihovník Jean-Paul Bignon získal v roce [[1720]] od královského [[regent]]a [[Filip II. Orléanský|Filipa II. Orléanského]] ([[1715]]-[[1722]]) povolení rozšířit knihovnu do části bývalého [[Jules Mazarin|Mazarinova]] paláce [[Hôtel de Nevers]] v ''Rue de Richelieu'', kde založil pět oddělení, která odpovídají dnešnímu ''Site Richelieu''. V roce [[1733]] za vlády [[Ludvík XV.|Ludvíka XV.]] ([[1715]]-[[1774]]) architekt Robert de Cotte a poté jeho syn uzavřeli dvěma [[křídlo (architektura)|křídly]] hlavní nádvoří.

 

 

== Externí odkazy ==

* {{fr}} [http://www.bnf.fr/fr/acc/x.accueil.html Oficiální stránky knihovny]

* {{fr}} [http://catalogue.bnf.fr/jsp/recherchemots_simple.jsp?nouvelleRecherche=O&nouveaute=O&host=catalogue Hlavní katalog]

 

{{Portály|Informační věda a knihovnictví}}

[[Kategorie:Národní knihovny]]

[[Kategorie:Knihovny v Paříži]]