Sonderkommando: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
7boy (diskuse | příspěvky)
Upraveny některé nedostatky. Například že se vězňové nechtěli s členy sonderkommand stýkat. (Bylo to přísně zakazáno.) Hlavně ale doplněn popis jejich práce.
Řádek 1:
[[Soubor:Members of a Sonderkommando 1005 unit pose next to a bone crushing machine in the Janowska concentration camp.png|thumb|right|Členové sonderkommanda před drtičkou kostí]]
'''Sonderkommando''' ([[němčina|německy]] ''zvláštní oddíl/zvláštní komando'') bylje název užívaný pro oddíl, který v [[koncentrační tábor|koncentračních táborech]] provykonával oddílpráci tvořenýv převážněplynových zekomorách silnýcha při spalování mrtvol. Tvořili ho sami vězňové, obvykle silní a zdatní, a zdatnýchtéměř vězňůjen [[Židé|židovského]] původu. (Ke konci války však i ruští či polští vězňové.) K tomu byli vybráni vedením tábora, určenýpopř. prok prácitéto vpráce plynovýchpřeloženi komoráchjako atrest přiza spalovánísvé mrtvolprohřešky.
 
Jejich práce byla tou nejhroznější v táboře - museli vytahovat mrtvá těla z plynových komor, dopravovat je do pecí, popř. na hranice a pálit je, rovněž se starat o plynové komory, čistit je, odstraňovat z nich popel, někdy ho dávat i do uren, ale také například vytrhávat mrtvým lidem zlaté zuby, skládat jejich ošacení a boty na hromady či také pomáhat lidem s vysvlékáním před smrtí.
Tyto oddíly byly vytvářeny ve všech německých vyhlazovacích táborech - [[Auschwitz - Birkenau|Auschwitz-Birkenau]], [[Vyhlazovací tábor Chelmno|Chelmno]], [[Vyhlazovací tábor Belzec|Belzec]], [[Treblinka]], [[Sobibór]], [[Majdanek|Lublin-Majdanek]]. Další Sonderkommanda vznikala v rámci tzv. [[Akce 1005]] (''Aktion 1005''), jejíž cílem bylo zahlazení stop po masových vraždách napáchaných [[nacismus|nacisty]] ve [[východní Evropa|východní Evropě]]. Tato Sonderkommanda operovala na území [[Polsko|Polska]] a okupovaných územích [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]], později i v někdejší [[Jugoslávie|Jugoslávii]].<ref>http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/Holocaust/Sonderkommando1005.html</ref> Ke konci války nacisté ve snaze o zametení stop členy Sonderkommand zabíjeli, aby nemohli vynést informace.
 
Tyto oddíly byly vytvářeny ve všech německých vyhlazovacích táborech - [[Auschwitz - Birkenau|Auschwitz-Birkenau]], [[Vyhlazovací tábor Chelmno|Chelmno]], [[Vyhlazovací tábor Belzec|Belzec]], [[Treblinka]], [[Sobibór]], [[Majdanek|Lublin-Majdanek]]. Další Sonderkommandasonderkommanda vznikala v rámci tzv. [[Akce 1005]] (''Aktion 1005''), jejíž cílem bylo zahlazení stop po masových vraždách napáchaných [[nacismus|nacisty]] ve [[východní Evropa|východní Evropě]]. Tato Sonderkommandasonderkommanda operovala na území [[Polsko|Polska]] a okupovaných územích [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]], později i v někdejší [[Jugoslávie|Jugoslávii]].<ref>http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/Holocaust/Sonderkommando1005.html</ref> Ke konci války nacistéNacisté ve snaze o zametení stop členy Sonderkommandsonderkommand postupně zabíjeli, aby nemohli vynéstvynášet informace dál. (Mnohým se však hrozná svědectví podařilo i přesto vynést z tábora pryč a někteří členové sonderkommand i konec války přežili.)
{{citace|17. prosince 1942 bylo v Brzezince postupně popraveno 200 mladých slovenských Židů, kteří pracovali v tzv. „speciálním komandu“ na plynování a spalování odsouzených na smrt. Byli popraveni proto, že připravovali vzpouru a útěk. Jeden Žid prozradil jejich přípravy. Strašlivou práci musela převzít skupina 200 polských Židů, kteří právě přijeli z Makova.<br />
 
Ostatním vězňům v táboře byl kontakt s členy sonderkommand příšně zakázán, jejich členové byli od ostatních vždy izolováni. Stávalo se rovněž, že museli v pecích pálit i členy vlastní rodiny. Odmítnout však tuto práci udělat znamenalo téměř vždy být zastřelen či hozen živý do hoříčí pece.
Muži, kteří patřili ke „speciálnímu komandu“, žili odděleně. Lidé se s nimi stýkali jen zřídka, kvůli strašlivému zápachu, který kolem sebe šířili. Kromě toho byli vždycky špinaví, strádali hladem, napůl zdivočelí a neobyčejně brutální a nemilosrdní. Nebylo neobvyklé vidět, jak jeden z nich zabíjí druhého. Ostatní to považovali za vzrušení, změnu. Potom se jenom jednoduše nahlásilo, že číslo to a to zemřelo.|Zpráva Vrby a Wetzlera o německých vyhlazovacích táborech Osvětim a Brzezinka<ref>http://www.holocaust.cz/cz2/resources/texts/zprava_vrba</ref>}}
 
Vězeň [[Erich Kulka]], který věznění v několika táborech přežil a s některými členy sonderkommanda se osobně znal, vzpomíná:
 
"''Sonderkommando bylo od ostatních vězňů vždy isolováno a všem ostatním vězňům bylo zakázáno se s nimi stýkat. (...) Povaha práce měla na dušení stav lidí zhoubný vliv. Otupěli, stali se bezcitnými a dokonce jejich fysiognomie se změnila tak, že jeden podobal se surovým výrazem druhému. Každé Sonderkommando bylo automaticky odsouzeni k smrti."''
 
== Literatura ==
Velmi podrobně je vylíčena úloha Sonderkommandasonderkommanda v koncentračním táboře [[Auschwitz-Birkenau]] v knize ''Svědkové z továrny na smrt'', která se soustředí na osudy členůjejich Sonderkommandačlenů, vznik a vývoj jednotlivých bloků tábora, řešení otázky „zvláštního zacházení“ včetně podrobných popisů náplně práce jejich jednotlivých členů Sonderkommanda, vzpouryrovněž ipopisuje vzpouru jejich členů a porážkynásledující vězňůporážku. Kniha má výpovědní hodnotu na úrovni vzpomínek očitých svědků, i členů Sonderkommandasonderkommanda, kteří se dožili osvobození, a obsahuje itaké několik málo fotografií pořízených vězni.
 
Friedler E.,Siebert B., Kilian A.:'' Svědkové z továrny na smrt'', Praha 2007.
 
Kulka, Erich: ''My mrtví žalujeme! - Svědectví dvou bývalých vězňů o zločinu v Osvěnčíně-Birkenau'', Vsetín 1945.
 
== Reference ==