Sonderkommando: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
Upraveny některé nedostatky. Například že se vězňové nechtěli s členy sonderkommand stýkat. (Bylo to přísně zakazáno.) Hlavně ale doplněn popis jejich práce. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Members of a Sonderkommando 1005 unit pose next to a bone crushing machine in the Janowska concentration camp.png|thumb|right|Členové sonderkommanda před drtičkou kostí]]
'''Sonderkommando''' ([[němčina|německy]] ''zvláštní oddíl/zvláštní komando'')
Jejich práce byla tou nejhroznější v táboře - museli vytahovat mrtvá těla z plynových komor, dopravovat je do pecí, popř. na hranice a pálit je, rovněž se starat o plynové komory, čistit je, odstraňovat z nich popel, někdy ho dávat i do uren, ale také například vytrhávat mrtvým lidem zlaté zuby, skládat jejich ošacení a boty na hromady či také pomáhat lidem s vysvlékáním před smrtí.
Tyto oddíly byly vytvářeny ve všech německých vyhlazovacích táborech - [[Auschwitz - Birkenau|Auschwitz-Birkenau]], [[Vyhlazovací tábor Chelmno|Chelmno]], [[Vyhlazovací tábor Belzec|Belzec]], [[Treblinka]], [[Sobibór]], [[Majdanek|Lublin-Majdanek]]. Další Sonderkommanda vznikala v rámci tzv. [[Akce 1005]] (''Aktion 1005''), jejíž cílem bylo zahlazení stop po masových vraždách napáchaných [[nacismus|nacisty]] ve [[východní Evropa|východní Evropě]]. Tato Sonderkommanda operovala na území [[Polsko|Polska]] a okupovaných územích [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]], později i v někdejší [[Jugoslávie|Jugoslávii]].<ref>http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/Holocaust/Sonderkommando1005.html</ref> Ke konci války nacisté ve snaze o zametení stop členy Sonderkommand zabíjeli, aby nemohli vynést informace.▼
▲Tyto oddíly byly vytvářeny ve všech německých vyhlazovacích táborech - [[Auschwitz - Birkenau|Auschwitz-Birkenau]], [[Vyhlazovací tábor Chelmno|Chelmno]], [[Vyhlazovací tábor Belzec|Belzec]], [[Treblinka]], [[Sobibór]], [[Majdanek|Lublin-Majdanek]]. Další
Ostatním vězňům v táboře byl kontakt s členy sonderkommand příšně zakázán, jejich členové byli od ostatních vždy izolováni. Stávalo se rovněž, že museli v pecích pálit i členy vlastní rodiny. Odmítnout však tuto práci udělat znamenalo téměř vždy být zastřelen či hozen živý do hoříčí pece.
Vězeň [[Erich Kulka]], který věznění v několika táborech přežil a s některými členy sonderkommanda se osobně znal, vzpomíná:
"''Sonderkommando bylo od ostatních vězňů vždy isolováno a všem ostatním vězňům bylo zakázáno se s nimi stýkat. (...) Povaha práce měla na dušení stav lidí zhoubný vliv. Otupěli, stali se bezcitnými a dokonce jejich fysiognomie se změnila tak, že jeden podobal se surovým výrazem druhému. Každé Sonderkommando bylo automaticky odsouzeni k smrti."''
== Literatura ==
Velmi podrobně je vylíčena úloha
Friedler E.,Siebert B., Kilian A.:'' Svědkové z továrny na smrt'', Praha 2007.
Kulka, Erich: ''My mrtví žalujeme! - Svědectví dvou bývalých vězňů o zločinu v Osvěnčíně-Birkenau'', Vsetín 1945.
== Reference ==
|