White Light/White Heat: Porovnání verzí

m
bez shrnutí editace
(doplnění a úpravy)
m
|Singl 1 datum = listopad 1967<ref name="unterberger169">Unterberger 2011, s. 169</ref>
}}}}
'''''White Light/White Heat''''' je druhé [[studiové album]] americké [[rock]]ové skupiny [[The Velvet Underground]]. Album vyšlo v lednu 1968, deset měsíců po vydání první desky, nazvané ''[[The Velvet Underground & Nico]]''. Několik měsíců po vydání alba ze skupiny odešel John Cale a nahradil ho [[Doug Yule]].
 
Když se na roku 1967 objevilo první album ''The Velvet Underground & Nico'', byl na něj svět pop music jen stěží připraven. Ale zatímco tato deska zněla jako otevřená výzva konvencím v tehdejší rockové hudbě, její nástupnice ''White Light/White Heat'' byla učiněným útokem na kulturní a estetické normy. Autorem většiny skladeb je Lou Reed, jsou však tři výjimky. Dvě z nich složil spolu s [[John Cale|Johnem Calem]], [[Sterling Morrison|Sterlingem Morrisonem]] a [[Maureen Tuckerová|Maureen Tucker]] a jednu pouze s Calem a Morrisonem. Všechny texty napsal Reed.<ref>{{Citace elektronické monografie
 
== Nahrávání a období před vydáním ==
Nahrávání alba ''White Light/White Heat'' probíhalo v září 1967 v [[Mayfair Sound Studios]] v New Yorku.<ref name="unterberger160">Unterberger 2011, s. 160</ref> Není přesně jisté, jak dlouho skupina album nahzrávalanahrávala. Jeho nahrávání trvalo jen několik dní, ale celé vzniklo v září.<ref name="unterberger161">Unterberger 2011, s. 161</ref>{{#tag:ref|Každý člen později uváděl jiné období; [[Steve Sesnick]] mluví o třech dnech, John Cale o dvou až pěti dnech a Maureen Tucker o sedmi dnech ve dvou týdnech.<ref name="unterberger161" />|group=p}} Produkce se ujal Tom Wilson a nahrávacími techniky byli [[Gerry Kellgren]] a [[Val Valentin]].<ref name="unterberger160" />
 
Skladba „Here She Comes Now“ byla na prvních výliscích desky uvedena chybně jako „There She Comes Now“.<ref>{{Citace elektronické monografie
 
== Vydání ==
Před vydáním alba samotného vyšel v listopadu 1967 singl, obsahující skladby „[[White Light/White Heat (píseň)|White Light/White Heat]]“ a „[[Here She Comes Now]]“.<ref name="unterberger169" /><ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Velvet Underground, The − White Light/White Heat / Here She Comes Now
| url = http://www.discogs.com/Velvet-Underground-White-LightWhite-Heat-Here-She-Comes-Now/release/1900649
Album otevírá skladba o [[amfetamin]]ech, která dala název celému albu − „[[White Light/White Heat (píseň)|White Light/White Heat]]“. V této verzi má stopáž kratší než tři minuty, na koncertním albu ''[[1969: The Velvet Underground Live]]'' je o poznání delší, má osm a půl minuty.<ref name="unterberger161" /> Následuje „[[The Gift (píseň, The Velvet Underground)|The Gift]]“. Text ke druhé skladbě napsal Reed ještě na univerzitě; jako hudba k ní byl použit základ skladby „Booker T.“.<ref name="unterberger162">Unterberger 2011, s. 162</ref> Koncertní nahrávky skladby „Booker T.“ vyšla v roce 1995 jako součást box setu ''[[Peel Slowly and See]]''. Nahrávka je velmi zvláštní, protože hudba je nahrána do jednoho kanálu a slova do druhého,<ref name="unterberger162" /> takže i při výstupu zní každé z jednoho reproduktoru a buď jednu nebo druhou část lze vypustit.<ref name="Nadoraz141">Nadoraz, s. 141</ref> Hlavní postavou ve skladbě „The Gift“ je jistý Wald Jeffers;<ref name="unterberger162" /> student, který se snaží poslat sebe sama poštou.<ref name="unterberger161" /> Její text Cale recituje s [[velština|velšským]] akcentem a zajímavostí je, že celý osmiminutový text namluvil na první pokus.<ref name="unterberger162" /> Jde o první skladbu skupiny, ve které se Cale představil jako hlavní zpěvák.
 
Jako třetí je na albu píseň „[[Lady Godiva's Operation]]“ s perverzním příběhem o změně pohlaví. Skladbu opět zpívá Cale, přičemž Reed občas svým hlasem také zasáhne.<ref name="unterberger162" /> Patrně nejmelodičtější skladbou na tomto albu je „[[Here She Comes Now]]“, poslední na A&#8209;straně původní LP descedesky. Její demoverze rovněž vyšla na albu ''Peel Slowly and See''.
 
Zatímco původní A-strana zní temně, podobně jako na první desce, na B-straně skupina odhodila veškeré zábrany a rozpoutala divokou [[free jazz|freejazzovou]] explozi „[[I Heard Her Call My Name]]“. Její text pojednává o dávo zesnulé přítelkyni.<ref name="Nadoraz141" /><ref name="unterberger162" /> Poslední skladbou na albu je epický [[noise|noisový]] jam v podobě sedmnáctiminutové „[[Sister Ray]]“. Při dřívějších koncertech skupiny byla skladba označována jako „Searching“ a trvala ještě déle.<ref name="unterberger163">Unterberger 2011, s. 163</ref> Například na albu ''[[Bootleg Series Volume 1: The Quine Tapes]]'' z roku 2001 má třicet osm minut. Skladba byla nahrána bez baskytary (Reed i Morrison hráli na kytary a Cale na varhany) a původně nikdo nevěděl, jak skladba bude dlouhá.<ref name="unterberger163" /> V několika místech jsou kytary slyšet slaběji než Caleovy varhany. Podle Reeda její text pojednává o homosexuálním dealerovi.<ref name="unterberger163" />
3 423

editací