Bogomilství: Porovnání verzí

Šíření bogomilství (a koneckonců i jiných dualistických výkladů křesťanské věrouky) bylo v [[Byzantská říše|Byzantské říši]] považováno za velmi závažný problém. Objevovalo se čas od času v průběhu různých století ve všech okrajových oblastech říše (tedy kromě Balkánu, kde bylo hlavně bogomilství rozšířeno i v oblastech Levanty). Bogomilské knihy byly páleny (proto se také nedochovala žádná díla), věřící byli souzeni a zavíráni do vězení, či zabíjeni. S úpadkem byzantské moci na Balkáně museli problém šířícího se bogomilství řešit také i nastupující středověké státy - Srbsko, kterému vládli [[Nemanjići]], a Bulharsko. Na území Bosny se konstituovala samostatná [[Bosenská církev]], která měla k bogomilství poměrně blízko; mnohdy se objevují názory{{Doplňte zdroj}}, že církev byla v podstatě založena na bogomilském učení, proti nim však stojí tvrzení, že se jednalo o společnost neheretickou, ovšem odlišující se v určitých zvyklostech jak od západního, tak od východního křesťanského proudu.{{Doplňte zdroj}}