Bitva u Verdunu: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m změna a kosmetika infoboxu; kosmetické úpravy |
m drobnost |
||
Řádek 17:
| ztráty2 = 434 000<ref name="Dupuy, 4th Ed.,1052"/>-355 000;<ref name="Grant, 276"/>z toho 336 000 mrtvých.
|}}
'''Bitva u Verdunu''' byla jedna z největších bitev [[První světová válka|první světové války]] na její [[Západní fronta (první světová válka)|západní frontě]]. Odehrála se u [[Francie|francouzského]] města [[Verdun]]. Padlo při ní na obou stranách zhruba 700 000 [[voják]]ů. Krvavá bitva trvala od [[21. únor]]a [[1916]] do [[18. prosinec|18. prosince]] [[1916]], což je přibližně 10 měsíců, kvůli velkému počtu padlých vojáků byla také označována jako '''verdunský mlýnek na maso'''.
== Situace před bitvou ==
[[Soubor:Verdun and Vincinity - Map.jpg|thumb|left|Mapa bitvy]]
Koncem roku [[1915]] připravovaly generální štáby znepřátelených stran nové strategické plány, které měly nějakým způsobem řešit stávající stav. Německá [[strategie]] bleskové války selhala a boje se přeměnily v zákopovou válku, při níž se za obrovských lidských a materiální ztrát fronta měnila jen velice nepatrně. Prostý voják se stával „potravou“ pro [[dělo|děla]] a [[kulomet]]y a lidské oběti neúměrně narůstaly. Na západní frontě stály proti sobě dvě mocné armády, avšak naděje, že dojde stejným stylem válčení k nějaké podstatné změně, nebyla. Náčelník německého generálního štábu [[Erich von Falkenhayn]] však přišel se zcela neočekávaným řešením, kterým bylo dobytí strategického obranného pásma u [[Verdun]]u. Předpokládal, že v důsledku získání tohoto území dojde k podstatnému zkrácení fronty a tím i k úspoře vojenských sil. Vycházel z informací špionáže, podle kterých byla z této oblasti stažena a odeslána na jiné části fronty velká část francouzských vojsk, a dokonce i dělostřelecká výzbroj řady pevností.
Informace německé zpravodajské služby byly správné. Vrchní velitel francouzské armády [[Joseph Joffre]] nějaké komplikace v oblasti [[Verdun]]u vůbec nepředpokládal. Domníval se, že [[Němci]] se neodváží na toto pevnostní pásmo zaútočit, proto odtud opravdu stáhl část pěchoty i výzbroje pevností. Verdunské pásmo začalo postupně chátrat; stalo se z něj opevnění druhořadého významu. V prosinci [[1915]] se o tom rozpoutala i vášnivá debata ve francouzském poslaneckém branném výboru, ovšem bez odezvy. Na slabost systému začal upozorňovat i tisk, což usnadnilo nepříteli práci. Generál Joffre vše bagatelizoval, zapomněl však na jednu podstatnou věc – sledovat pohyb nepřítele. A ten se činil a začal dělat mohutné přípravy k útoku. Na frontu u Verdunu byla přepravována vojska z [[Balkán]]u. Teprve na přelomu ledna a února začali [[Francouzi]] něco tušit, a začali proto opět posilovat svoji obranu. Kopaly se zákopy, palebná postavení, připravovaly se překážky. Do oblasti byly přepravovány po železnici zásoby, avšak kapacitně to bylo nedostačující. Od 20. února začala fungovat cesta do Verdunu, která připomínala transmisní řemen. Žádné auto nesmělo zastavit a pokud mělo poruchu, bylo svrženo do příkopu. Touto silnicí, která byla později nazvána jako „svatá cesta“, projížděly denně 3 tisíce, později až 3,5 tisíce automobilů.
| |||