Otto Hahn: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m přidána Kategorie:Držitelé Medaile Maxe Plancka za použití HotCat
m →‎Raný výzkum: interní odkaz
Řádek 28:
V létě [[1906]] se Hahn vrátil do [[Německo|Německa]], kde spolupracoval s [[Emil Fischer|Emilem Fischerem]] na Berlínské univerzitě. Fischer mu dal k dispozici svůj dřevovýrobní obchod v Chemickém institutu, kde si udělal vlastní laboratoř („Holzwerkstatt“). Zde během pár měsíců s extrémně provizorním vybavením Hahn objevil mesothorium I, mesothorium II a [[ionium]]. V následujících letech se mesothorium I ([[radium]] 228) považovalo za opravdu důležité, protože stejně jako [[radium]] 226 (objevené Pierrem a Marií Curiovými) bylo dokonale vhodné pro léčbu ozařováním, zatímco jeho výroba stála jen polovinu. V roce [[1914]] byl za objevení mesothoria I Otto Hahn poprvé nominován na [[Nobelova cena za chemii|Nobelovu cenu za chemii]] [[Adolf von Bayer|Adolfem von Bayerem]].)
 
[[28. září]] [[1907]] je historickým datem v oblasti atomového bádání. Hahn se seznámil s mladým rakouským fyzikem [[StrassmanFritz Strassmann|Fritzem Strassmannem]]em, který přiletěl z [[Vídeň|Vídně]] do [[Berlín]]a. Tak začala třicetiletá spolupráce a blízké životní přátelství mezi těmito dvěma vědci. V roce [[1910]] byl Hahn jmenován profesorem, a v roce [[1912]] se stal hlavou Oddělení radioaktivity na berlínském Dahlemu (od roku 1956 nazývaném „Budova svobodné univerzity Otty Hahna“ v Berlíně, Thielallee 63). Coby nástupce [[Alfreda Stocka]] byl Hahn ředitelem instituce v letech 1928 až 1946. V roce 1924 byl Hahn oceněn plným členstvím v Pruské Akademii Věd v Berlíně (navrhli ho [[Albert Einstein]], [[Plancke]], [[Fritz Haber]], [[Schlenk]] a [[Max von Laue]]).
 
V roce 1911, při návštěvě konference ve Steddinu (dnesní [[Štětín]], [[Polsko]]) Otto Hahn potkal mladou a velmi citlivou studentku umění [[Edith Junghans]] (1887-1968). 22. března roku 1913 vstoupil tento pár do svazku manželského v domovské krajině Edith, ve Štětíně. Její otec, Paul Ferdinand Junghans, byl předním právníkem, a do své brzké smrti v roce 1915 byl prezidentem městského parlamentu. [[9. duben|9. dubna]] [[1922]] měli jediného syna jménem Hanno, který se stal vynikajícím [[umělec|umělcem]], [[historik]]em a architektonickým objevitelem (v Hertzianě v [[Řím]]ě).