Levá opozice: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m napřímení odkazu |
mBez shrnutí editace |
||
Řádek 1:
Pojmem '''Levá opozice''' se všeobecně označuje seskupení v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]],
==Vznik opozice==
Řádek 8:
Počátkem 20. let existovalo v Rusku několik opozičních seskupení jako ''Dělnická skupina'' - ''Рабочая группа'' ([[Gavril Mjasnikov]]) nebo ''Dělnická pravda'' - ''Рабочая правда'' ([[Alexandr Bogdanov]]), zejména pak ale ''[[Dělnická opozice]]'' - Рабочая оппозия ([[Alexandr Šljapnikov]], [[Sergej Medveděv]], [[Alexandra Kollontajová]]). Již jejich název dokumentoval paradoxní situaci, že ve státě, který si dělal nárok být tzv. diktaturou proletariátu, se aktivní dělnické hnutí muselo organizovat v takto pojmenovaných skupinách. Ještě roku 1921 poznamenává Trockij na adresu Dělnické opozice „… jako kdyby strana nebyla oprávněna prosadit svou diktaturu i tehdy, když se dočasně míjí s představami dělnické demokracie … to je … priorita strany, která je povinna prosadit svou diktaturu bez ohledu na dočasné kolísání dělníků…“<ref>Protokoly X. Sjezdu KSR, Moskva 1921, pův. podle: A. Bilinsky, Sozialismus oder Oligarchie?, zde cit. podle Klaus Westen, Die Kommunistische Partei der Sowjetunion… (viz seznam literatury), str. 37</ref>. Tyto skupiny byly postupně zakázány, pokud byly aktivní v rámci strany, byly zatlačovány do pozadí. Dělnická skupina se ve svém manifestu z roku 1923, který byl předložen na XII. Sjezdu KSR(b), přes veškerou kritiku postavila na stranu programu KSR<ref>Carr, A History of Soviet Russia (viz seznam literatury), str. 80n.</ref>, byla zakázána a Mjasnikov byl zatčen.
Samotný vznik ''Levé opozice'' je zpravidla uváděn v souvislosti s tak zvanou [[Deklarace 46|deklarací 46]] z října 1923. Tato deklarace, podepsaná 46 představiteli KSR(b) a adresovaná politbyru strany<ref>Originál viz Trotsky Archive, Harvard University, dokument T 802a (deklarace) a T802b-n (podpisy); viz [http://oasis.lib.harvard.edu/oasis/deliver/~hou00302]</ref>, argumentovala stejně jako již předtím zlikvidované skupiny: stranická hierarchie, profesionální straníci versus obyčejní, ztrnutí strany atd. K podepsaným náleželi známí bolševici jako [[Jevgenij Preobraženskij]], [[Leonid Serebjakov]], [[Vladimir Smirnov]], [[Timofej Sapronov]], [[Georgij Pjatakov]] a další. Trockij sám deklaraci nepodepsal, stejnou kritiku však vyjádřil ve svém dopise o týden dříve). V této době se iniciátoři nacházeli ještě v opozici vůči tehdejší vedoucí trojce Stalin – Zinověv – Kameněv, kteří měli podporu i [[Nikolaj Bucharin|Bucharin]]a a [[Alexej Rykov|Rykov]]a. Začátkem roku 1925 se se Stalinem nepohodli pak i Zinověv a Kameněv, kteří založili ''Novou opozici'', která však vzápětí v prosinci 1925 byla na XIV sjezdu strany potřena, oba se připojili k Trockéhého opozici (krátce byl užíván pojem ''Spojená opozice''). Mezi říjnem 1926 a listopadem 1927 byli členové této opozice
[[Soubor:BulOpp 001.jpg|thumb|upright|První vydání Buletýnu opozice]]
| |||