Rekatolizace: Porovnání verzí

[[Soubor:Misionáři obracejí na katolickou víru.jpg|thumb|[[Bedřich Bridel]] rozmlouvá se sedláky -– obraz Jana Jiřího Heinsche]]

Vyhánění nekatolických duchovních ze země probíhalo už od [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hory]] a podařilo se ho uskutečnit poměrně rychle -– rekatolizační návod, který poměrně radikálně navrhuje netrpět v zemi žádné nekatolické kněží a požaduje úplné zrušení [[Rudolfův majestát|Rudolfova majestátu]], byl vydán už na jaře 1621, tedy jen pár měsíců po Bílé hoře.

Rekatolizační opatření byla definitivně začleněna do české ústavy v letech 1627-16281627–1628, kdy bylo vydáno [[Obnovené zřízení zemské]]. Obnovené zřízení navrátilo mezi české stavy katolické duchovenstvo a zrušilo všechna privilegia směřující proti zájmům katolického náboženství, které tím bylo povýšeno na jediné privilegované vyznání (s výjimkou trpěného židovství).

Kromě relativně nenásilné rekatolizace po vzoru [[Jan Lohelius|Jana Lohelia]] a [[Valerian Magni|Valeriána Magni]] se běžně uplatňovala i její násilná forma. Měla ji na starost světská moc a zahrnovala vypovídání nekatolíků a nekatolických kněží ze země, konfiskaci jejich majetku a tvrdé tresty v případě neuposlechnutí. Tento způsob měl ale spoustu nedostatků -– násilí vyvolávalo prudký odpor na rozdíl od nenásilné formy, takto obrácení lidé se nestávali nijak horlivými katolíky a nucená emigrace vedla k vylidňování země.

K násilnostem docházelo hlavně v prvních desetiletích po Bílé hoře, převážně při pacifikaci lokalit, které se postavily misionářům na odpor, například poté, co roku 1629 ubili sedláci v Rovensku jezuitu [[Matěj Burnatius|Matěje Burnatia]] vtrhlo do vsi vojsko a téměř čtyřicet vzbouřenců zaplatilo životem.

Do násilné rekatolizace se také řadí zákazy sňatků mezi nekatolíky ustanovené patenty z let 1624-16251624–1625.

Po vyhnání nekatolických kněží se objevil velký problém způsobený tím, že v českých zemích byl nedostatek katolických kněží. Běžně se stávalo, že i když byl nekatolický kněz z fary vypuzen, jeho místo zůstalo neobsazeno -– neobsazených far bylo několikanásobně víc než těch řádně spravovaných. Ferdinand II. se situaci pokusil řešit přizváním polských kněží ale to se neosvědčilo, protože si čeští věřící stěžovali, že jim nerozumí. Jediným řešením se nakonec ukázalo zřizování kněžských seminářů. Ze skutečnosti, že se nedostávalo českých duchovních, profitovaly u nás působící katolické církevní řády, především jezuité, kteří se v této době rozšířili téměř do všech českých a moravských krajů. Roku 1622 získali od Ferdinanda [[Univerzita Karlova|Univerzitu Karlovu]] a do konce třicetileté váky roku 1648 už byla založena většina jejich kolejí v Čechách a na Moravě.

* [[Reformace a protireformace (1550-16481550–1648)]]