Ačintja-bhédábhéda-tattva: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Nová stránka: '''Ačintja-bhéda-abhéda''' (अचिन्त्यभेदाभेद, acintyabhedābheda) je védantská škola, kterou v 16. století učil Šrí Čaitanja Maháprabhu, a… |
Formátování textu značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 5:
Ačintja-bhéda-abhéda, ale není ničím novým. Podle gaudíja vaišnavů je právě tato filozofie původním učením všech védských písem, včetně Védánta-sútry, Upanišad a dalších. Natolením filozofie Ačintja-bhéda-abhéda se vlastně vracíme k původnímu učení Véd, které se v průběhu let ztratilo.
==Historie zániku a znovuobnovení Védské kultury==
'''Zánik původního učení Véd a jeho znovuobnovení'''▼
S příchodem Kalijugy (současného věku), se lidé víc a víc odchylovali od učení Véd a mylně si ho vykládali. Tehdy se rozmohlo jedení masa, které ale bylo ospravedlněno právě Védskými texty s tím, že jisté oběti doporučené ve Védách dovolují zabít zvíře. Avšak jedná se o oběti, které jsou určené pro předchozí věky, kde byli lidé mnohem více kvalifikovaní a obětované zvíře okamžitě povýšilo do lidské podoby. (Také se uvádí, že bráhmanové védskými mantrami zabité zvíře dokázali oživit).
Tehdy se zjevil Buddha, inkarnace Boha a kázal doktrínu nenásilí. A protože lidé pojídání zvířat tehdy ospravedlňovali špatným pochopením Védských písem, Buddha jednoduše Védy zavrhl. Buddhismus se tak držel v Indii nějakou dobu až do 8. století, kdy se zjevil Šankaráčárja.
Traduje se, že Šankara je inkarnací Šivy, a že se zjevil proto aby znovu nastolil autoritu Véd, avšak mylným způsobem (Advaita-védánta). Šankara se tak stal zakladatelem impersonalismu, tzn. učil, že Bůh a duše jsou jedno a totéž a že Absolutní Pravda-Bůh je z konečného hlediska beztvará neosobní prázdnota. Tak sice došlo ke znovunastolení Véd, avšak mylným způsobem. Šankara také napsal neosobní komentář k Védanta-sútře a Bhagavad-gítě. ===Obnovení védské kultury===
K oživení původní védské kultury začalo docházet v 11. století s příchodem Rámanudžáčárji a jeho filozofií višithádvaita. Rámanudža totiž na rozdíl od Šankary uznal rozdíl mezi živou bytostí a Bohem. Asi o 100 let později se zjevil významný učitel Madhváčárja, který kázal filozofii Dvaita - čistý dualismus. Madhva ještě více než Rámanudža zdůrazňuje rozdíl mezi živou bytostí (duší) a Bohem - že tito dva se nikdy nestanou jedním.
===Gaudíja Vaišnavismus===
Podle gaudíja-vaišnavů však k úplné obnově Véd došlo na přelomu 15. a 16. stoleí s příchodem vaišnavského mnicha Čaitanji Maháprabhua (1486 - 1533), který je považován za inkarnaci Boha, Kršny. Čaitanja Maháprabhu uvedl v soulad dvě protikladné směry Védánty, tedy Dvaitu a Advaitu. Učil, že jsme si s Bohem rovni co se týče kvality, ale jsme od Něho odlišní, co se týče velikosti. Jeho učení proto začlo být známé jako Ačintja-bhéda-abhéda-tattva. Podle gaudíja-vaišnavů však Ačintja-bhéda-abhéda není ničým novým. Jedná se o původní filozofii Véd, která však byla ztracena a která je po dlouhé době nyní obnovena.
| |||