Otevřít hlavní menu

Změny

m
typo, odkazy
===Původ, mládí ===
[[Soubor:Mariya Nikolayevna i Olga Nikolayevna.jpg|thumb|left|Olga Nikolajevna se svou starší sestrou Marií ([[1838]])]]
Narodila se jako třetí potomek/druhá dcera ze sedmi dětí [[Seznam ruských panovníků|ruského cara]] [[Mikuláš I. Pavlovič|Mikuláše I.]] sa jeho manželky [[Šarlota Pruská (1798-1860)|Alexandry Fjodorovny]]. Vyrůstala ve velké, šťastné rodině – soužití jejích rodičů bylo jedním z nemnoha manželství v historii politicko-dynastických spojení, v němž panovala láska a vzájemná úcta.
 
=== Výchova a vzdělání ===
Přitažlivá, vzdělaná, několika jazyky hovořící, uchvacující hrou na klavír i svou živostí, byla Olga Nikolajevna považována za jednu z nejlepších nevěst v [[Evropa|Evropě]].
 
Po svatbě její sestry [[Marie Nikolajevna (1819)|Marie]], která se provdala za prince nižšího postavení, než byla sama (jejím manželem se stal [[Leuchtenberkové|leuchtenberský vévoda]] [[Maximilián de Beauharnais]]), si Olžini rodiče přáli najít jí perspektivního manžela. Čas však ubíhal a ve velkokněžnině životě nedocházelo k žádným změnám. Její blízcí nechápali: ''«Jakže, v devatenáci letech stále ještě svobodná?»'' Přitom však uchazečů o její ruku nebylo málo. Již v roce [[1838]], kdy byla s rodiči na návštěvě v [[Berlín]]ě, upoutala šestnáctiletá Olga pozornost prince [[Maxmilián II. Bavorský|Maxmiliána]], následníka [[Bavorské království|bavorského trůnu]], nelíbil se však ani jí, ani jejím rodičům. Další rok její myšlenky opanoval [[arcivévoda]] [[Štěpán Habsburský]], syn z druhého manželství [[Uhersko|uherského]] [[palatin]]a [[Josef Habsbursko-Lotrinský|Josefa Habsbursko-Lotrinského]], jehož první manželkou byla velkokněžna [[Alexandra Pavlovna]], Olžina teta. Tomuto spojení však se postavila Štěpánova [[macecha]], třetí manželka arcivévody Josefa, která si pro žárlivost na jeho první manželku nepřála mít za blízkou příbuznou ruskou kněžnu. V roce [[1840]] se Olga rozhodla, že s manželstvím nebude spěchat; říkala, že je jí i tak dobře a je šťastná, že zůstává doma. Car Mikuláš I. jí sdělil, že je svobodná ve svém rozhodnutí a může si za muže vybrat, koho chce. Olžina teta, velkokněžna [[Jelena Pavlovna]] (manželka velkoknížete [[Michail Pavlovič|Michaila Pavloviče]], původem württemberská princezna Charlotta), začala vyvíjet úsilí, aby se Olga provdala za jejího bratra, prince [[Fridrich Württemberský|Fridricha Württemberského]] (1808—1870). Olga si zapsala do svého deníku:
''«Vyprávěla jsem vše mamá (''carevně Alexandře Fjodorovně''), v hrůze a zalykajíc se rozhořčením. Byl jednou tak starý jako já. Svého času tančil s mamá, je vrstevník mých rodičů. Měla jsem k němu vztah jako ke strýčkovi...»''
 
Neočekávaně přišla žádost o Olžinu ruku od jiného arcivévody – [[Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský|Albrechta Fridricha Rakousko-Těšínského]], byl však odmítnut. Avšak na odpověď na návrh o sňatku s arcivévodou Štěpánem se čekalo dlouho a nebyla potěšující: v dopise z [[Vídeň|Vídně]] stálo, že sňatek Štěpána a Olgy Nikolajevny, vyznávajících různou [[víra|víru]], je pro Rakousko nepřijatelný. Arcivévodkyně ruského původu by se mohla stát nebezpečnou pro stát proto, že mezi [[Slované|slovanským]] obyvatelstvem monarchie by mohly vzniknout nepokoje. Kromě toho sám Štěpán řekl, že věda o Albrechtových citech, považoval za správné «odejít stranou».
 
Tato nejistá situace byla tíživá nejen pro Olgu, ale i pro její rodiče. Začali ji považovat za chladnou, zatímco její srdce toužilo po lásce. Před očima měla šťastný život staršího bratra [[Alexandr II. Nikolajevič|Alexandra]] a sestry Marie. Když přijel na námluvy princ [[Fridrich Hessensko-Kasselský]] a dal přednost její mladší sestře [[Alexandra PavlovnaNikolajevna Romanovová|Alexandře]], mnozí ji utěšovali, že je ještě příliš mladý; Mikuláš I. byl rád, že dcera zůstane u něj doma.
 
Rodiče nicméně začali hledat pro dceru další partii a shodli se na nasavském vévodovi [[Adolf Lucemburský|Adolfovi]]. Když se to dověděla žena Michaila Pavloviče, velkokněžna Jelena Pavlovna, znamenalo to zárodek konfliktní situace – již dříve toužila provdat za Adolfa svou mladší dceru Jelizavetu. Mikuláš I., obávaje se o mír a klid v carském domě, rozhodl, že princ si má sám mezi sestřenicemi vybrat. Velkokněžna Jelena Pavlovna, která své neteři Olze neodpustila, že odmítla jejího bratra, se strachovala, že Adolf dá přednost carské dceři na úkor její Lili. Adolf, který přijel do Ruska spolu s bratrem Mořicem, však požádal o ruku Jelizavety MichajlovnyMichailovny. Car proti tomu nenamítal ničeho, byl však udiven. Mladší vévoda Mořic projevoval pozornost Olze Nikolajevně. Ta si zapsala:
''«Byl to krásný chlapec, dobře stavěný, příjemný v rozhovoru, s lehkým nádechem sarkasmu. Rychle dobyl našich sympatií, mnmně se líbil svou velkodušností a také otevřeností... Mé srdce bilo jako pták v kleci. Pokaždé, když chtělo vzlétnout vzhůru, padlo vzápětí těžce zpět.»''
 
Občas Olga přemýšlela o sňatku s Mořicem, ale vše zavrhla. Věděla, že žena musí následovat svého muže, že muž nepřichází do ženiny vlasti. Zdála se jí ponižující představa, že Mořic by hrál stejnou roli, jakou měl v carské rodině princ Maxmilián Leuchtenburský.
[[25. červen|25. června]] roku [[1864]] zemřel Olžin tchán, král [[Vilém I. Württemberský]]. Její manžel Karel nastoupil [[25. červen|25. června]] téhož roku na trůn jako [[Karel I. Württemberský]] a Olga se stala württemberskou královnou.
 
Jejich rodinný život byl šťastný a spokojený, pár však neměl dětí. Důvodem byla podle všeho [[homosexualita|homosexuální orientace]] jejího manžela. Roku [[1870]] manželé [[adopce|adoptovali]] [[Věra KonstantinovanaKonstantinovna Romanovová|Věru Konstantinovnu]], dceru Olžina bratra [[Konstantin Nikolajevič Romanov|Konstantina Nikolajeviče]] a jeho manželky [[Alexandra von SachsenSasko-AltenburgAltenburská|Alexandry von Sachsen-Altenburg]].
 
Již jako württemberská princezna a poté i jako královna věnovala Olga mnoho času dobročinným aktivitám, dobývajíc si tak lásky a úcty německých obyvatel – byla populárnější a oblíbenější než její manžel. Věnovala se především výchově a vzdělání dívek nebo raněným válečným veteránům; ráda vyšívala. Roku [[1849]] byla dětská nemocnice ve Stuttgartu nazvána jejím jménem (''Olgahospital''), roku [[1872]] pak ženský [[klášter]] ve Stuttgartu (''Olgaschwesternschaft''). Ve Stuttgartu nese dodnes řada institucí její jméno – vedle výše zmíněných jsou to např. Karl-Olga-Krankenhaus (Nemocnice Karla a Olgy) či gymnázium Königin-Olga-Stift; mimo jiné založila roku [[1856]] i ústav pro slepé děti, který nazvala jménem svého otce (Nikolauspflege). Na popud botanika a geografa [[Ferdinand von Mueller|Ferdinanda von Muellera]] dal objevitel [[Ernest Giles]] části skalního komplexu [[Kata Tjuta]] v [[Austrálie|Austrálii]] název [[Mount Olga]]; ještě dnes jej obyvatelé nazývají ''Olgas''.