Švýcarská reformace: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 22:
Confesio tetra politána – vyznání čtyř měst => Lindau, Menigen, Kostnice, Štrasburk. Basilej a Ženeva se stala klíčovými městy pro šíření reformace. Střed Švýcarska zůstal katolický. Význam Curychu postupně ustupoval ve prospěch Basileje a Ženevy.{{Doplňte zdroj}}
[[Jan Kalvín]] byl původně právník, pocházel z Francie a zde také do r. 1534 působil. Ve třicátých letech 16. stol. ve Francii proběhla tzv. „plakátová aféra“, ve které byl král obviňován a zesměšňován.<ref>Franzen, August. Malé církevní dějiny. Translated by Bedřich Smékal. 2. opr. a dopl. vydání, Praha : Zvon, 1995, s.211.</ref> Z tohoto činu byli obviněni protestanti. Celá řada z nich utekla do exilu, mezi nimi i Jan Kalvín. Kalvín přichází r.1534/35 přes Štrasburk do Basileje, kde se seznámil s reformátory jako Grynaeus, Myconius, Bullinger, Butzer a Capito. Napsal dílo Institutio religionis christianae, které podává střízlivý švýcarský pohled na reformaci doplněn o specifické znaky tj. jeho pojetí církve, vymezení křesťanských povinností, pojetí predestinace. První vydání r. 1536 bylo anonymní, ale o rok později dílo vydal pod svým jménem. Jeho Institutio religionis christianae byla myšlena jako spis na obranu pronásledovaných francouzských protestantů a byla věnována francouzskému králi, aby ho získala pro podporu reformy. Kalvín, dílem Institutio religionis christianae, v podstatě položil základ švýcarské národní církve založené roku 1536.{{Doplňte zdroj}}
Koncem r. 1536 pozval [[Vilém Farel]] Kalvína do Ženevy. Zde byl ustanoven kazatelem a požádán aby provedl reformu obce. Kalvín vypracoval a vydal řád obce, který mimo jiné obsahoval přísnou církevní kázeň. Brzy na to vydal díla Katechismus a Vyznání víry. Jeho návrhy byly velmi radikální v tom, že nerozlišoval mezi církví a obcí. Kalvín kladl důraz na mravní čistotu a jednoduchost. Jeho návrhy vyvolaly odpor, který vyvrcholil r. 1538. Kalvín byl vypovězen z Ženevy a odešel do Basileje.
Ženevská obec se začala rozpadat a městská rada pozvala Kalvína roku 1541 zpět, aby ji obnovil. Jeho návrat byl spojen s vytvořením teokratické republiky.{{Doplňte zdroj}}
Kalvín zavedl čtyři základní církevní úřady: nejníže klade Kalvín jáhny (péče o chudé a nemocné), presbyteři (dohlížejí na církevní pořádek, tvoří konzistoř – v domácnosti věřícího mohou kontrolovat), doktoři (mají vliv na rozvoj dogmatiky a výchovu), kazatelé (vedou kázání).{{Doplňte zdroj}}
Roku 1555 vzniká teologická akademie, která se záhy stává nejvýznamnějším vysokoškolským učilištěm reformovaného světa.
Jan Kalvín navazuje na trendy obrazoborectví. Zastává názor, že Ježíš je v [[eucharistie|eucharistii]] přítomen duchovně. Radikalizuje zásadu sola gracia a tvrdí, že člověk je Bohem předurčen ke spáse nebo k zatracení. Roku 1560 vychází poslední verze jeho Instituce, kterou několikrát přepracovával. Teodor Beza byl vedle Kalvína nejvýznamnější postavou reformace v Ženevě.{{Doplňte zdroj}}
==Hledání společné teologie==
| |||