Mikuláš I. Pavlovič: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Bot: Odstranění 54 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q130734) |
m typo, odkazy |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Franz_Krüger_-_Portrait_of_Emperor_Nicholas_I_-_WGA12289.jpg|thumb|250px|[[Franz Krüger]]: Portrét cara Mikuláše I.z roku [[1852]].]]
'''Mikuláš I. Pavlovič''' ([[ruština]] Николай I Павлович), 25. června/[[6. červenec|6. července]] [[1796]] [[Carskoje Selo]] u [[Petrohrad|Sankt Petěrburgu]] – 18. února/[[2. březen|2. března]] [[1855]] v Sankt Petěrburgu), z domu [[Romanov-Holstein-Gottorp]] byl jako '''Mikuláš I.''' [[car]] [[Rusko|ruského impéria]], [[finský velkokníže]] a v letech [[1825]]
== Život ==
Nikolaj byl po dobu vlády svého staršího bratra [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandra I.]] zcela vzdálen od záležitostí vedení státu. V letech [[1814]]
[[Soubor:Nicholas1.jpg|thumb|left|Car Mikuláš I.]]
=== Vláda ===
Když Alexandr I. [[1. prosinec|1. prosince]] [[1825]] zemřel, aniž by zanechal potomků, byl Nikolaj zcela nečekaně konfrontován s nutností převzít vládu, neboť jeho starší bratr Konstantin Pavlovič se již v roce [[1823]] pro [[Morganatický sňatek|nerovnorodý sňatek]] zřekl následnictví trůnu. [[24. prosinec|24. prosince]] převzal Nikolaj formálně vládu a [[26. září]] [[1826]] byl v [[Moskva|Moskvě]] [[korunovace|korunován]] ruským carem a imperátorem.
Několik let připravované vojenské spiknutí [[Děkabristé|Děkabristů]], které vypuklo [[26. prosinec|26. prosince]] [[1825]], Nikolaj rázně potlačil. Začal ihned po převzetí moci s budování autoritářského režimu, když si zprvu ponechal ministry svého bratra. Přitom se opíral o rozsáhlou [[byrokracie|byrokracii]] a velkou armádu, [[Pravoslaví|ortodoxní církev]] a otevřeně podporovaný ruský [[nacionalismus]]. Civilní správa stála pod vojenským dohledem. Osobní štáb carových poradců sestával výlučně z vysokých důstojníků.
Řádek 15:
S rusifikací různých národností šly ruku v ruce i pokusy o obrácení [[Protestantismus|protestantů]] a [[Katolictví|katolíků]] k [[pravoslaví]].
Přes tyto masivní represe nebo také kvůli
=== Zahraniční politika ===
Rozhodující vliv na Mikulášovu zahraniční politiku měl ministr [[Karl Robert von Nesselrode]]. Zde stejně jako v politice vnitřní v centru stálo potlačování revolučních hnutí v celé Evropě a Asii.
V prvních letech Nikolajovy vlády se zahraniční politika Ruska obracela především k Asii a k přípravám na ovládnutí [[Osmanská říše|Turecka]]. [[Rusko-perská válka]] v letech [[1826]]
V roce [[1831]] bylo v ničivých devět měsíců trvajících bojích potlačeno tzv. ''Listopadové povstání'' v [[Polsko|Polsku]]. Polský parlament ([[sejm]]) zbavil Mikuláše polské koruny a po potlačení povstání nechal Mikuláš "trvale
Rostoucí vliv Ruska v [[Orient]]u se obzvláště silně ukázal, když se [[sultán]] [[Mehmed II.]] smlouvou z Hünkâr Iskelesi v roce [[1833]] Nikolajovi de facto podrobil a vyprosil si od něho pomoc proti rebelujícím [[Egypt|egyptským]] [[paša|pašům]]. V Evropě byl Nikolaj považován za záštitu stávajících monarchistických pořádků a v roce [[1833]] opět oživil [[Svatá Aliance|Svatou Alianci]].
Různé spolky s téměř všemi evropskými státy se ovšem neukázaly přínosné, když se Nikolaj v roce [[1853]] pokoušel podrobit si Turecko. [[Spojené království|Británie]] a [[Francie]] se proti němu postavily v [[Krymská válka|Krymské válce]]; Rusko zůstalo ve svém boji proti Turecku osamoceno a válka se nakonec zvrátila v konflikt mezi evropskými mocnostmi
== Potomci ==
Řádek 32:
* [[Alexandr II. Nikolajevič|Alexandr II.]] (17. dubna 1818 – 1. března 1881), ruský car
# ∞ [[1841]] [[Hesensko|hesenská]] princezna [[Marie Alexandrovna]]
# ∞ [[1880]] kněžna [[Kateřina Dolgorukovová]]
* [[Marie Nikolajevna Romanovová|Marie]] (6. srpna 1819 – 9. února 1876)
| |||