Verze z 30. 5. 2013, 14:33 editovat Ben Skála (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 48 765 editací m kat. ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 29. 11. 2013, 12:44 editovat zrušit editaci Tomáš Páv (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 91 688 editací Podstatné přepracování a rozšíření Přejít na další porovnání →
Řádek 1: {{Pracuje se}} [[Soubor:Johann-nepomuk-hummel.jpg\|thumb\|Johann Nepomuk Hummel]]▼ {{Infobox umělec \| '''Johann Nepomuk Hummel''' ([[14. listopad]]u [[1778]], [[Bratislava]] – [[17. říjen\|17. října]] [[1837]], [[Výmar]]) byl rakouský hudební [[Hudební skladatel\|skladatel]], [[klavírista]], [[kapelník]], [[pedagog]]. ▼ \| jméno= Johann Nepomuk Hummel \| obrázek = JNHummel 2.jpg \| šířka obrázku = 210px \| popisek = \| datum narození = [[14. listopad]]u [[1778]] \| místo narození = [[Bratislava]] \| datum úmrtí = {{Datum úmrtí a věk\|1837\|10\|17\|1778\|11\|14}} \| místo úmrtí = [[Výmar]] \| národnost = rakouská \| povolání = hudební skladatel, klavírista, dirigent a hudební pedagog }} ▲'''Johann Nepomuk Hummel''' ([[14. listopad]]u [[1778]], [[Bratislava]] – [[17. říjen\|17. října]] [[1837]], [[Výmar]]) byl rakouský hudební ~~[[Hudební~~ skladatel~~\|skladatel]]~~, [[~~klavírista~~klavír]]ista, dirigent a hudební pedagog. Jeho hudba je příznačná pro přechodné období mezi [[~~kapelník~~Klasicismus (hudba)\|klasicismem]], a [[~~pedagog~~Romantismus (hudba)\|romantismem]]. Jeho otec byl divadelním kapelníkem v [[Bratislava\|Bratislavě]] a ve [[Vídeň\|Vídni]]. Byl žákem [[František Pavel Rigler\|Františka Pavla Riglera]] v Bratislavě, [[1785]]-[[1787]] [[Wolfgang Amadeus Mozart\|W. A. Mozarta]] ve Vídni, který byl po jednu dobu také jeho spolubydlícím a který jej učil bezplatně. == Život == ~~Působil určitou dobu jako nástupce [[Franz Joseph Haydn\|Josefa Haydna]] v [[Eisenstadt]]u, poté v [[Stuttgart]]u a ve [[Výmar]]u.~~ Hummel se narodil v Prešpurku, jak se tehdy nazývala dnešní Bratislava. Jeho otec, Johannes Hummel,<ref>Hust, Christoph. 2003. "Hummel, Johann Nepomuk." In: ''Musik in Geschichte und Gegenwart''. 2nd ed. Ludwig Finscher (ed.). Kassel: Bärenreiter, pp. 503–511.</ref> byl v té době ředitelem ''Císařské vojenské hudební školy'' ve [[Vídeň\|Vídni]] a dirigentem [[Emanuel Schikaneder\|Schikanederova]] divadelního orchestru v divadle [[Theater auf der Wieden]]. Jeho matka, Margarethe Sommer Hummelová, byla vdova po parukáři Josefu Ludwigovi. Byl pojmenován po českém světci [[Jan Nepomucký\|Janu Nepomuckém]]. Ve věku osmi let se stal žákem [[Wolfgang Amadeus Mozart\|Wolfganga Amadea Mozarta]]. Mozart byl překvapen chlapcovým nadáním a po dva roky mu poskytoval nejen výuku, ale i ubytování. V devíti letech vystoupil dokonce na jednom z Mozartových koncertů. Otec jej pak vzal na evropské turné. Po příjezdu do [[Londýn]]a studoval u [[Muzio Clementi\|Muzia Clementiho]] a zůstal zde po čtyři roky. V téže době působil v Londýně rovněž [[Joseph Haydn]]a pro Johanna zkomponoval ''klavírní sonátu As-dur''. Poté co ji Hummel uvedl na veřejném koncertě v ''Hanoverské koncertní síni'' mu Haydn údajně poděkoval a věnoval mu [[guinea\|guineu]]. ~~Johann Hummel se proslavil svojí brilantní hrou a [[improvizace\|improvizací.]]~~ ▲[[Soubor:Johann-nepomuk-hummel.jpg\|thumb\|~~Johann~~left\|Hummel ~~Nepomuk~~v ~~Hummel~~roce 1814]] Kromě početných skladeb pro klavír (sonáty, variace, ronda, fantazie a klavírní koncerty), psal i komorní skladby, opery, kantáty a mše. Jeho přibližně 130 skladeb se vyznačuje spíše virtuózní bravurou a hravostí než citovou hloubkou. Vypuknutí [[Velká francouzská revoluce\|Velké francouzské revoluce]] a následující [[jakobínský teror]] přinutily Hummela zrušit plánované turné po [[Španělsko\|Španělsku]] a [[Francie\|Francii]]. Místo toho se vrátil do Vídně, pořádal koncerty a dále studoval u [[Johann Georg Albrechtsberger\|Johanna Georga Albrechtsbergera]], Josepha Haydna, a [[Antonio Salieri\|Antonia Salieriho]]. V té době přišel do Vídně i mladý [[Ludwig van Beethoven]] a začal studovat rovněž u Haydna a Albrechtsbergera. Tam se také oba mladí skladatelé seznámili a spřátelili. Beethovenův příjezd téměř zničil Hummelovu sebedůvěru. Byť bylo jejich přátelství poznamenáno vzestupy a pády, vyvinulo se v usmíření a vzájemný respekt. Později Hummel navštěvoval Beethovena ve Vídni i se svou ženou Elisabeth a žákem [[Ferdinand Hiller\|Ferdinandem Hillerem]]. Na Beethovenovo přání, Hummel improvizoval na vzpomínkovém koncertu na tohoto velkého muže. Při této příležitosti se také spřátelil s [[Franz Schubert\|Franzem Schubertem]], který mu věnoval své tři poslední klavírní sonáty. Jelikož však do doby prvního tištěného vydání sonát oba skladatelé zemřeli, změnili vydavatelé věnování na [[Robert Schumann\|Roberta Schumanna]], který byl v té době ještě aktivní. ~~Jeho škola klavírní hry ([[1828]]) jako jedna z prvních metodicky uplatňuje racionální [[prstoklad]].~~ V roce 1804 se stal Hummel koncertním mistrem [[Nikolaus II. Esterházy de Galantha\|prince Esterházyho]] na zámku v [[Eisenstadt]]u, kde byl kapelníkem Josef Haydn. S ohledem na Haydnovo zdraví převzal i většinu povinností kapelníka. Do této funkce byl jmenován až po Haydnově smrti v květnu roku 1809. Sám pak zůstal ve službách hraběte ještě další dva roky, když byl v květnu 1811 propuštěn pro zanedbání svých povinností. Vrátil se do Vídně a strávil dva roky komponováním. V roce 1813 se oženil s operní zpěvačkou Elisabeth Röckel. Následující rok pak společně uskutečnili koncertní turné po [[Rusko\|Rusku]] a několika dalších evropských zemích. Měli dva syny. ~~K Hummelovým žákům patřil C. Czerny, A. Henselt, S. Thalber a jiní.~~ V letech 1816–1819 působil jako koncertní mistr ve [[Stuttgart]]u a v roce 1819 se stal hudebním ředitelem ve [[Výmar]]u. Ve Výmaru uzavřel vřelé přátelství s [[Johann Wolfgang von Goethe\|Goethem]] a naučil se oceňovat poesii [[Friedrich Schiller\|Friedricha Schillera]]. Během svého pobytu ve Výmaru zval ke koncertům přední hudebníky té doby, takže se město stalo evropským hlavním městem hudby. V té době také položil základy penzijního zajištění hudebníků systémem benefičních koncertů, jejichž výtěžek šel ve prospěch penzijního fondu. Rovněž byl jedním z prvních skladatelů, který bojoval za zajištění hudebních autorských práv a proti intelektuálnímu pirátství vůbec. V roce 1832 začal mít zdravotní potíže a již se nemohl plně věnovat svým povinnostem hudebního ředitele. Po Goethově smrti v březnu 1832 také ztrácel kontakt s místními divadelními kruhy. Uchýlil se proto do částečného důchodu a o pět let později zemřel. == Vliv == [[Soubor:JNHummel.jpg\|thumb\|Busta Hummela v blízkosti ''Deutsches Nationaltheater'' ve Výmaru]] V roce 1928 Hummel publikoval svou školu klavírní hry: ''Ausführliche theoretisch-practische Anweisung zum Piano-Forte-Spiel''. Během několika dnů se jí prodalo tisíce výtisků. Škola přinesla zejména nový způsob prstokladu a hraní ozdob. Na celé 19. století pak ovlivnila výuku hry na klavír a techniku klavírní hry. Z této školy vycházel i další z velkých hudebních pedagogů té doby, [[Carl Czerny]], který byl později učitelem [[Franz Liszt\|Franze Lista]]. Hummelův vliv se projevuje v raných skladbách [[Fryderyk Chopin\|Fryderyka Chopina]] a [[Robert Schumann\|Roberta Schumana]]. Ohlasy Hummelových klavírních koncertů č. 2 a-moll a č. 3 h-moll lze rozpoznat v obou Chopinových koncertech. To není překvapující, neboť Chopin musel slyšet Hummela na jeho koncertním turné po Polsku a Rusku a kromě toho měl Hummelovy koncerty ve svém aktivním repertoáru.<ref>Harold C. Schonberg: ''The Great Pianists'', p. 110</ref> Robert Schumann měl rovněž Hummelova díla ve svém repertoáru (zejména ''Sonátu fis moll, op. 81'') a je považován za jeho žáka. Dalšími jeho žáky byli např. Friedrich Silcher, [[Ferdinand Hiller]], Sigismond Thalberg a Adolf von Henselt. Několik lekcí dal i [[Felix Mendelssohn-Bartholdy\|Felixi Mendelssohnovi]]. <ref>Joel Sachs, ''Hummel, Johann Nepomuk'', §6 "Performance and teaching", Oxford Music Online</ref> == Dílo == [[Soubor:Johann Nepomuk Hummel - Il viaggiator ridicolo. (BL Add MS 32197 f. 1v).jpg\|thumb\|left\|Rukopis J. Hummela]] Úplný seznam děl Johanna Nepomuka Hummela se nachází např. [http://imslp.org/wiki/List_of_works_by_Johann_Nepomuk_Hummel ZDE]. Hummelova hudba se vyvíjela zcela jiným směrem než hudba Beethovenova. Díly jako byla ''Sonata Fis-moll'', op. 81 a ''Fantasie pro klavír'', op. 18 směřoval k větší modernosti jak změnou klasické [[Harmonie\|harmonické struktury]] tak i rozšířením [[Sonátová forma\|sonátové formy]]. Jeho hlavním nástrojem byl klavír, na němž byl jedním z největších virtuózů své doby. Napsal osm klavírních koncertů , deset klavírních sonát (z nichž čtyři jsou uvedeny bez opusových čísel, a jedna nebyla publikována), osm klavírních trií, klavírní kvartet, klavírní kvintet, dechový oktet, [[violoncello]]vou sonátu , dva klavírní septety, koncert a sonátu pro [[mandolína\|mandolínu]], koncert pro [[trubka\|trubku]], koncert pro [[fagot]] F-dur, kvartet pro klarinet, [[housle]], [[viola\|violu]], a violoncello, skladby pro klavír na čtyři ruce, 22 oper a [[singspiel]]ů, mše a řadu dalších drobnějších prací. Kromě klavíru byla jeho oblíbeným nástrojem také [[kytara]]. Nápadný je nedostatek symfonických děl. == Poslední léta života == [[Soubor:Hummel-Grab Weimar.jpg\|thumb\|Hummeův hrob na historickém hřbitově ve Výmaru]] Na konci svého života, Hummel zažil vzestup nové školy mladých skladatelů a virtuózů a zjistil, že jeho vlastní hudba pomalu vychází z módy. Jeho disciplinovaná a čistá technika ve stylu Clementiho a jeho vyvážený klasicismus, se dostal do rozporu s nastupující školou romantické bravurní techniky, jak jí reprezentoval třeba Franz List. Komponoval méně a méně i když byl stále obdivován a respektován. Zemřel pokojně ve Výmaru v roce 1837. Stejně jako Mozart byl [[Svobodné zednářství\|svobodným zednářem]] a podstatnou část své slavné zahrady věnoval výmarské zednářské lóži. Jeho hrob se nachází na historickém hřbitově ve Výmaru. Ačkoli Hummel zemřel slavný a zdálo se, že jeho trvalá posmrtná pověst nebude nikdy ohrožena, jeho hudba byla s nástupem romantismu rychle zapomenuta. Snad i proto, že jeho klasické myšlenky byly považovány za staromódní. Oživení zájmu o období klasicismu na počátku [[20. století]] Hummela minulo. Stejně jako Haydn byl i Hummel zastíněn Mozartem. V poslední době však vzhledem k rostoucímu počtu dostupných nahrávek i živých koncertů nastal ve světě i růst zájmu o dílo tohoto skladatele. Hummel byl idolem německého [[biedermeier]]u, období, ve kterém se měšťanstvo v úsilí vzpamatovat se z hrůz napoleonských válek vyhýbalo i v umění všemu vzrušujícímu, všemu, co vedlo do tajemných hlubin, a spokojilo se s elegantní uhlazeností, půvabnou duchaplností a příjemnou zábavou. == Reference == <references /> {{Překlad\|sk\|Johann Nepomuk Hummel\|1544973}}▼ == Literatura == {{NK ČR\|jn20000603068}} * ''Johann Nepomuk Hummel: Der Mensch und Künstler''. Karl Benyovszky, Breslau: Eos-Verlag 1934. * ''Zwischen Klassik und Klassizismus. Johann Nepomuk Hummel in Wien und Weimar''. Anselm Gerhard, Laurenz Lütteken (editors), Kassel: Bärenreiter 2003. * {{cite book\|last=Kroll\|first=Mark\|title=Johann Nepomuk Hummel: A musician's Life and World\|year=2007\|publisher=Scarecrow Press\|location=Lanham, MD\|isbn=0-8108-5920-3}} * Michael Lorenz: [http://michaelorenz.blogspot.co.at/2013/07/maria-eva-hummel-postscript.html "Maria Eva Hummel. A Postscript"], Vienna 2013 * {{Cite book\|title=The Great Pianists: From Mozart to the Present\|first=Harold C.\|last=Schonberg\|authorlink=Harold C. Schonberg\|location=New York\|publisher=Simon & Schuster\|year=1963\|chapter=VII: From Ireland to Bohemia}} * {{cite book \| last = Schonberg \| first = Harold C. \| title = The Great Pianists \| edition = Rev. & updated \| year = 1987 \| publisher = Simon and Schuster \| location = New York City \| isbn = 0-671-64200-6 }} * ''Kapellmeister Hummel in England and France''. Joel Sachs, Detroit: Information Coordinators 1977. * ''Johann Nepomuk Hummel und Weimar. Komponist, Klaviervirtuose, Kapellmeister 1778–1837''. Kurt Thomas, Weimar: Rat der Stadt 1987 * ''Die Kammermusik Johann Nepomuk Hummels''. Dieter Zimmerschied, Mainz: 1966. * ''Thematisches Verzeichnis der Werke von Johann Nepomuk Hummel''. Dieter Zimmerschied, Hofheim am Taunus: Hofmeister 1971. == Externí odkazy == {{Commons\|Johann Nepomuk Hummel}} * {{IMSLP\|id=Hummel~~%2C_Johann_Nepomuk~~,_Johann_Nepomuk\|cname=J.Johanna Nepomuka Hummela}} * [http://www.jnhummel.info/ The Hummel Project – souhrnná stránka o životě a díle skladatele] * [http://www.hummel-gesellschaft-weimar.de/ Hummel Gesellschaft Weimar] Oficiáolní stránka Hummelovy společnosti ve Výmaru (German) * [http://www.hummelhaus-weimar.de/ Hummelův dům na Marienstrasse 8, Výmar] * [http://www.classical-composers.org/cgi-bin/ccd.cgi?comp=hummel Databáze skladatelů] * [http://members.klosterneuburg.net/handerle/COMPOSER.HTM#HUMMEL Stručný životopis] * [http://www.8notes.com/biographies/hummel.asp Životopis a komentáře] * [http://www.haydn.dk/mhc_hummel.php Haydnova stránka s odkazem na koncert v Hanoverské síni] ▲{{Překlad\|sken\|Johann Nepomuk Hummel\|~~1544973~~295700}} {{Portály\|Hudba}} {{DEFAULTSORT:Hummel, Johann Nepomuk}} [[Kategorie:Skladatelé klasické hudby]] [[Kategorie:Operní skladatelé]] [[Kategorie:Rakouští hudební skladatelé]] [[Kategorie:Rakouští klavíristé]] [[Kategorie:~~Rakouští~~Skladatelé ~~filozofové~~chrámové hudby]] [[Kategorie:Narození 1778]] [[Kategorie:Úmrtí 1837]]

Johann Nepomuk Hummel: Porovnání verzí