Fero Fenič: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
G3robot (diskuse | příspěvky)
m sjednocení infoboxů
Řádek 24:
Fenič vyrostl na východním Slovensku v rodině zemědělců jako poslední z pěti dětí, střední školu absolvoval v [[Prešov]]ě a roku 1969 nastoupil na katedru žurnalistiky FF [[Univerzita Komenského v Bratislavě|Univerzity Komenského v Bratislavě]]. Po třech letech studia se přihlásil na Katedru dokumentární tvorby [[Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění|FAMU]] v Praze. Již jeho školní práce byly oceňovány na významných studentských filmových festivalech. Získal roční stipendium jako stážista nejstarší filmové školy světa – římské Centro sperimentale di cinematografia (1977), kde mj. napsal svou diplomovou práci a zdokonalil se v italštině. Po ukončení FAMU (1978) absolvoval roční vojenskou základní službu v [[Československý armádní film|Československém armádním filmu]] jako asistent režie a poté se stal zaměstnancem Štúdia krátkých filmov Slovenské filmové tvorby v [[Koliba (Bratislava)|Bratislavě-Kolibě]] (1979–1985), kde natočil řadu, výhradně autorských, dokumentů.
 
Jeho profesionální debut ''Diadém'' (1979) byl oceněn jako nejlepší dokument roku a ''Tam a späť'' (1980), který se do kin dostal až po rokuroce 1989, byl v roce 1990 oceněn jako nejlepší dokument let 1969–1989 mezi zakázanými filmy. Několik dalších krátkých a středometrážních snímků realizoval v zakázce pro Slovenskou televizi studio Bratislava, kde vznikl i jeho první hraný televizní film ''Brehy něhy'' (1983), který však na své veřejné uvedení musel čekat několik let. Mezi tím debutoval celovečerním hraným filmem ''Džusový román'' (1984) ve FSB v Praze. I tento sociálně laděný hořký příběh dvou mladých lidí, kteří řeší nechtěné početí a rodina donutí dívku k interrupci, se pro svůj negativní obraz tehdejší společnosti dostal na plátna kin až za dalších celých pět let. Ze slovenského filmového studia Koliba ho pak propustili pro „politickou nespolehlivost a protisocialistické smýšlení“ a živil se jako průvodce cestovních kanceláři (1985–89).
 
V období nastupujícího politického uvolňování let 1988–1989 mu bylo umožněno v [[Krátký film Praha|Krátkém filmu Praha]] natočit dokument ''Vlak do dospělosti'' o generaci děti narozených těsně po ruské okupaci (na uvedení do kin ale pak čekal ještě rok), také napsal scénář svého druhého českého hraného filmu (společně s E. Plítkem) a nastoupil do FSB (1989–1990). Podobenství o konci totalitního režimu ''Zvláštní bytosti'' bylo zařazeno do výroby a dokončeno v listopadových dnech roku 1989.