|
[[Soubor:Galanthus nivalis close-up aka.jpg|thumb|250 px|Sněženka (''Galanthus nivalis'')]]
'''Skalničky''' nebo také '''alpinky''' jsou obvykle [[Plané rostliny|plané]] (ne vyšlechtěné) rostliny, řidčeji [[Křížení (biologie)|kříženci]] či [[kultivar]]y (například [[lomikámen]]y (''Saxifraga'')), které se pěstují na zahradách, ne však na [[Záhon|záhoně]], nýbrž jednotlivě na uměle vytvořené [[skalka (zahrada)|skalce]]. Skalka obvykle vytváří dojem volné přírody, moderní skalky však jsou též technickým i architektonickým dílem kombinující různé materiály. Mezi kameny se pěstují různé druhy rostlin, nejčastěji drobného, kompaktního vzrůstu často s nápadnými květy. Součástí výsadby můžou být i zakrslé či plazivé [[dřeviny]] a [[čarověníky]] jehličnanů.
Vzhledem k uspořádání skalky a různým použitým [[Hornina|horninám]] lze jednotlivým rostlinám připravit i různé podmínky: více nebo méně slunce a vláhy, půdu spíše [[Rašelina|rašelinitou]], písčitou a podobně. Kameny na skalce nejsou jen ozdobou, nýbrž akumulují sluneční teplo a přitom brání vysychání půdy. Zvláštním druhem skalky, zaměřeným na vysokohorské rostliny, je [[alpinum]].
== Historie ==
Skalky začaly vznikat v první polovině 20. století, kdy zahrádkáře zaujala krása volně rostoucích („planých“) rostlin, zejména horských, a přesazovali je do zahrádek na uměle vytvořené skalky. Když se tato móda rozšířila, začala vzácnější volně rostoucí rostliny přímo ohrožovat. Od poloviny 20. století se proto vzácné a [[ohrožené druhy rostlin]] chrání zákonem. „Divoké“ přesazování vzácnějších rostlin z volné přírody do zahrádek a na skalky se nejen trestá, ale obecně pokládá za [[vandalství]].
Dnes se i vzácné druhy skalniček úspěšně pěstují a prodávají. Populace některých druhů jsou dnes v zahradách větší než v přírodě - globální změny [[ekosystém]]ů totiž vedou k vymírání druhů i bez přímého odběru jedinců z přírody.
Pěstování skalniček je dnes rozšířená zájmová činnost, pěstitelé mají své spolky, burzy a výstavy.
== Skalničkářské organizace ==
| 